Smrť čaká všade

Je The Hurt Locker kurewský nátěr, nebo kurewský nářez? Napřed si prosvištíme některá slovíčka. Kurewský nářez – válečná podívaná, kde se mezi sebou řežou lidská těla. Kurewský nátěr – válečná podívaná, kde se o sebe třou lidská těla. Z toho vyvěrá jediné. The Hurt Locker je kurewský nátěr. Nikoliv kurewský nářez. ____ Zatímco Star Trek (2009) využíval genius loci Star Treku a vyprávění Hvězdných válek, The Hurt Locker využívá genius loci Království (2007) a vyprávění Tobruku (2008), což jde ruku v ruce s dvojím: A, Mísí se tu euforická filmová fotogenie s dokumentaristickou úctou k srdci věcí samých. B, Nejde tu o vyklenutí příběhu, nýbrž o vyklenutí vztahů mezi vojáky, čemuž odpovídá seriálová technika vyprávění a segmentace příběhu do kratších epizod, zakončených zpravidla odstraněním bomby – ovšem film se obejde bez cliffhangerů, které by zanechávaly hrdiny v nejnapínavějších momentech a tím udrželi diváky u příběhu. O to tu nejde, podstatné je, jak se v průběhu filmu promění celá ta síť vztahů a hierarchie mezi vojáky, ne to, kdo a jak z nich zařve, tím by se síť vztahů pouze přeskupila, ale nezanikla – makromanagement příběhu a mikromanagement postav se ve filmu prohodil. ____ Utrpitelský pohled Jeremy Rennera, opsaný z tváře liverpoolského Gerrarda, není na místě, protože americká technologie pouze zmírňuje utrpení, které sama způsobila. (25.07.2009)

Drsná adrenalinová válečná jízda, která je režijní prací Kathryn Bigelov opravdu kvalitně zfilmovaná. Jen mě zaráží počet vyhraných oscarů. Ani v nejmenším jsem nečekal, že sleduji budoucí oscarový trhák. Tento film hodnotím jako povedený nezávislý film, jelikož zisk tolika Oscarů beru jako hodně špatný vtip... (01.05.2009)

Syrový a realistický vhled do života pyrotechniků v Iráku? Možná. Mně to ale přišlo v první řadě jako ne moc uvěřitelná výpověď o tom, jaký ve slavné americké armádě panuje nebetyčný bordel a jak je plná nezodpovědných asociálů (na což klidně můžete namítnout, že je z nich přece udělala ta šílená válka a blablablabla, jenže filozofii tady neřeším). Jiná věc pak je, že si Kathryn Bigelow vybrala pro tenhle portrét vynikající dobu, pročež jí nemálo velmi známých herců neváhalo zahrát jakýkoliv štěk, a jak ukázaly Oscary, omotala si odbornou i laickou veřejnost (kromě několika publikačně činných vojenských veteránů) kolem prstu... a to se vyplatí!;) Ještě jiná věc ovšem je, že jí ti její "kluci šikovný" všechno zahráli jako z učebnice, a že to mozek sžírající vedro a neustálý oprávněný strach z každého čumila můžete z filmu cítit v každém záběru. Jasně, není tu klasický nosný příběh s nějakým tím obloukem, ale to se jednak u snímků vycházejících ze zápisků válečného zpravodaje stává, a druhak ho tady k ničemu nepotřebujete - tohle není Četa ani Black Hawk Down, ale regulérní psychologická sonda z válečného prostředí. A v tomhle ohledu nemůžete Hurt Lockeru upřít jeho kvality, byť samozřejmě můžete nesouhlasit s tou proklamovanou realističností (ona tu totiž tak nějak je a není, podle toho z jakého směru to vezmete). Já za sebe vím, že se na to celé velmi pravděpodobně už nikdy znovu nepodívám, ale že Rennerovu závěrečnou desetiminutovku, kterou bych si klidně pouštěl čas od času několikrát za sebou, bych si bez těch dvou hodin předtím nemohl vychutnat. 70% s varováním, že to opravdu není pro každého. (26.08.2012)

Jsou filmy, u nichž cítíte první jakost na sto honů a přesto vás nemusí ve všem plně uspokojit a pak existují filmy jako Hurt Locker, které s čistým svědomím nemohu označit jako dokonalé, geniální a možná ani nezapomenutelné, avšak jsou to kousky hrající mi přesně do noty a přinášející jednoduše vše, co bych si od nich mohl přát. Hurt Locker je silně atmosferická chlapská exkurze do Bagdádu, která však není testosteronem přepumpovaná na úkor přirozenosti, nesnaží se poučovat, politizovat, vůbec válečný konflikt jakkoliv zkoumat. Vypichuje pár atraktivních scén plných napětí, potu i vhodné míry akce tak, aby nebyla porušena realističnost, ale přitom snímek neupadl ve zdlouhavost (Generation Kill)... 9/10 Pozn. po druhém zhlédnutí: Speciálně doceňuji vykreslení psychologie vojáka a svízelnosti situace ve smyslu zákeřnosti nativních obyvatel. Vemte si, že američtí vojáci jsou označkováni v uniformách a mají přísně daná pravidla, která nemůžou překročit, stačí když příliš drsně zpacifikují blbečka z telefonem, narušujícího signál, nebo taxikáře nerespektujícího bezpečnostní zóny a média by z nich klidně udělala ta největší prasata (viz "Americká arogance masakruje nevinné civilisty"). Za to Irácký odboj se maskuje mezi místní obyvatele, dává si tajné signály (pouštění draka například), dělá naschvály, zákeřnosti a nezdráhá se ani umístit nálož na civilistu ze svých řad, i když dobře ví, že je to jen vzteklý štěkot a válku takhle nikdy nevyhraje... (25.10.2009)

"Tak jo", řekli si akademici! "Zmrd (opět sqělý translator distributora ! ) sice čeká jen někde, ale lokace a téma odpovídá aktuální zahraniční politice. Měl to být tenhle rok sice černoch, ale ženská taky dobrá!" Škoda, že američtí soudruzi zrovna nebrání demokracii a světový mír proti Německu! To by snad vyhrál Quentin, který si to jako jediný letos zasloužil. A to jsem se na to před rokem díval hlavně proto, že mám rád Guy Pearce. Než jsem si ho stačil vůbec všimnout, bum, a byl roztroušen po Blízkém východě a já jsem se zbývající dvě hodiny a šest minut bavil jen myšlenkou, jak ho, do prdele, ti scénaristé oživí, když nemají 3D strom života. A jestli tady ještě jednou nachytám nějakého Yntelektuála, co bude prohlašovat, že tohle je lepší než Černý jestřáb, najmu si na něj toho frajera, co nás málem tak elegantně zbavil Enšpígla!!! (11.03.2010)