Invictus

Půjdu proti proudu a dám největší hodnocení, protože takhle mě žádný Eastwoodův film za poslední roky nezaujal. Ať už je to netradiční téma, zpracování nebo herecké výkony. S dojemnými projevy jsem problém neměla, od Freemana to totiž vyznělo tak přesvědčivě, jako by ho na těch 30 let opravdu zavřeli. Plusem pro mě byla jistá nepředvídatelnost filmu(historii rugby po nocích nestuduju) a jeho nerušivé splynutí s politickou částí filmu. Takže ve výsledku nemám moc, co vytknout. Výborný film. (29.12.2009)

Když už si nějaký režisér nastaví svoji laťku kvality vysoko, je těžké pak sledovat jeho film, který spíše zapadá do průměru. Herci nezklamali a dialogy jsou skvěle napsané. Co věta od Mandely, to nezapomenutelný citát obsahující moudro. Až mi bylo líto, že Eastwood nenatočil vězeňské drama Mandelova pobytu ve vězení. Ragby mi nic neříká a doteď jsem nepochopil z filmu pravidla. A že to budou zvláštní pravidla, když se obyčejný fotbalový tým dostane na vrchol jen díky jednomu setkání kapitána týmu s prezidentem a prohození několika slov. Avšak už několik lidí dokázalo z ničeho, udělat něco. A tento film je jedním připomenutí z mnoha těchto příběhů. (03.01.2010)

Objektivne najhorsi Clintov film za posledne roky. Niekde urobili machri z planety Eastwoodovo chybu, kedze emocie sa nedostavili a to je uz co povedat. Je mi to nesmierne luto, film to bol pekny, ale zabudnutelny. Changeling a Gran Torino vo mne rezonuje doteraz, Million Dollar Baby, o tom ani nehovorim. Freeman bol bozsky, Matt Damon mi vadil. Nadherna sceneria, nadherny pribeh, ale prilis dlhe, rozvlacne a prvoplanove. Prilis vela temat, ktore zostali polosurove a moj pohar spokojnosti poloprazdny. (28.12.2009)

Ohromný film, který lze bez jakýchkoliv rozpaků označit za bezchybný. Eastwoodova staroškolská režie (ragby natočil úplně jinak než jak Oliver Stone ve Vítězích a poražených pojal americký fotbal, ale dechberoucí je naprosto stejně), perfektní Freeman, Damon (říkejte si, co chcete) i ostatní, jemný a pro režiséra typický humor (obstarává ho Mandelova černobílá ochranka), a s přibližujícím se koncem více a více dokonalých momentek (Pienaar v Mandelově cele, letadlo, hrající si bodyguardi, sledování nebo poslouchání přenosu zápasu, kde a s kým se dá...), které dohromady tvoří skvělé poselství o odpuštění, míru, přátelství... A dalších věcech. Pět. (21.10.2011)

"I have a very large family... 42 million", aneb velký muž, velké řeči, velké poselství a nepochybně i velký penis... Morgan Freeman se svým pompézním herectvím ztvárňuje Mandelu jako vznešeného, moudrého, ale i na posledního černouška myslícího vůdce, který se rozhodl pozvednout a motivačně sjednotit národ skrz rugby. Politická rovina se tak v naprosto přirozeném přechodu (jako vždy u Eastwooda) protkává se sportovní, přičemž film v obou oblastech bohužel zůstává povrchní. Eastwood opět bere děj jako prostředek pro emocionální působení na diváka, což je zde sice podpořeno přímým prožíváním hlavní, navíc skutečně respektuhodné, postavy, ale ani tak se nezvládá patřičně zarýt pod kůži... Úděl nejvyšší (hra jako boj za celý národ) tentokrát zůstal ve stínu skromných lidských příběhů řady jiných sportovních filmů. 6/10 (24.12.2009)