Invictus

Hrdinstvo a morálka a starý dobrý Clint, aj keď tentokrát príliš veľa "vlajok", príliš veľa idealizmu a premrštená dĺžka..Niektoré momenty boli vo filme silné, avšak výsledný produkt príliš za srdce nechytí. Mandela bol vykreslený ako sám Pánbožko, dokonalý, nezdolný a od Clinta to vyznieva LEN ako oslavná óda, ak tým nič iné nechcel povedať. (07.03.2010)

Clint Eastwood opět skóruje, jako už po tolikáté, a to konkrétně tak, že se mu originálně povedlo málokdy vídané skloubení politicko-biografického snímku se snímkem sportovním. V rámci krásných ideálů byly z filmu sice vypreparovány všechny hypotetické negativní aspekty konce apartheidu v JAR a jistě hodně bolestné transformace dříve nesmiřitelně rozdělené společnosti (stejně jako nezpochybnitelný historický fakt, že hráčům All Blacks kdosi v hotelu před finálovým zápasem otrávil jídlo a mužstvo hrálo tak indisponováno), ale Eastwood si přesto dobře ohlídal onu citlivou hranici, aby se z jeho velkofilmu nestal hollywoodský doják. Ano,k jeho filmu patří přídomek hollywoodský, ale bere si z něho jen to lepší, nevydírá, zbytečně diváka nevystavuje přemíře patosu a hlavně se nikde nepodbízí. Ta vyzrálost a velikost jeho režisérského mistrovství prosakuje skutečně z každého filmového okénka, přesně ví, proč a co točí...stačí úvodní scéna, na jedné straně ulice běloši hrají ragby a na druhé otrhaní černoši fotbal, a máme tu expozici přímo čítankovou. O brilantní metamorfóze Morgana Freemana do Nelsona Mandely se asi není třeba zdlouhavě rozepisovat, ta je přímo excelentní, včetně jeho jihoafrického přízvuku. Neporažený je skutečně silný film, Clint Eastwood znovu natočil snímek, nad kterým stojí za to přemýšlet. Mimochodem, při sledování biografického příběhu Nelsona Mandely jsem měl několikrát pocit té silné paralely k podobně silnému příběhu Václava Havla, nestálo by za to ho také zpracovat, Clinte? :-) (07.12.2010)

Dlouho jsem tomuto filmu vzdoroval, Eastwood sice svůj další film opět precizně zrežíroval a stvořil další formálně pečlivě vybroušený diamant, ovšem samotný koncept Invictus ve mně budil obavy, že si to Drsný Clint chtěl u publika a kritiky tentokrát značně ulehčit a vrhl se na téma na hony smrdící prvoplánovostí, patosem a kýčem. Opravdu dlouho jsem vzdoroval...snad celou první třetinu. Sledoval jsem příběh, o kterém jsem věděl, kam směřuje, v co vyústí a co sdělí...a přesto jsem byl nakonec překvapen, a to samotným scénářem, který je neméně vyspělý jako Eastwoodova režie. Scénář mě překvapil z metodologického hlediska, tím, jak podával známá fakt a myšlenky prostřednictvím mikropříběhů uvnitř jednotlivých scén, přičemž někdy k divákovi mluvil v pouhých náznacích a jindy byl explicitní. To, co se zprvu zdálo být další sportovní dojemnou báchorkou o jednom velkém vítězství, se nakonec ukázalo být oslavou jedné velké osobnosti - Nelsona Mandely -, přičemž ono velké vítezství bylo "pouhým" nástrojem, skrze nějž šířil svou ideologii. Faktem, že se nejedná o další sportovní film, je i to, že divákovi se nedostává uceleného pohledu na jednotlivé zápasy - je zde jen několik samostatných výjevů z jednotlivých utkání a bez dalšího zdržování se jede dál. Vyjímkou je až finální utkání, které zabírá celou závěrečnou půlhodinu, ale opět se nejedná o pouhý triumf sportovního jihoafrického družstva, nýbrž o samotné vyvrcholení Mandelova snažení. __ Výsledek je tedy takový, že jsem zprvu obdivoval režisérovu virtuózitu a bránil se samotného tématu, načež mě následně při důkladnějším sledování ohromila i samotné stavba scénáře. Darmo mluvit o výkonu Morgana Freemana v roli Mandely, která patří na vrchol jeho kariéry. Matt Damon hraje úsporně, nikoliv však špatně. Z formálního hlediska se tedy jedná o další Eastwoodovo precizní dílo, scénář taktéž oplývá nespornými kvalitami a herci celé dílo završují...co víc si tedy přát. A nějaký ten patos? No co, to k tomuhle druhu filmů prostě patří90% (17.01.2010)

Tak tohle jsem od Eastwooda nečekal ani v těch nejhorších snech. Něco podobného se snad nevidí ani na Nově v dvoudílném německém megafilmu. Od sportovního žánru se nějaký ten patos a citové vydírání očekává, ale to co zde Clint předvedl, to hluboce překračuje hranice dobrého vkusu a je mi úplně jedno, do jaké míry jde o rekonstrukci. Prvních pár desítek minut jsem trpělivě čekal, kdy se konečně začne něco dít, kdy nám přestanou tlouct do hlavy, že rugby je jediný způsob jak sjednotit národ a kdy Mandela přestane mluvit ve filozofických frázích o budoucnosti, bratrství a víře (jeho první rozhovor s kapitánem rugbyového týmu je asi nejkreténštěji napsaná smrtelně vážně míněná scéna jakou jsem poslední dobou v áčkovém filmu viděl). Nestalo se, rugbysti vyhráli a film skončil stejně hloupě jako začal, akorát se všichni usmívali, měli se rádi bez ohledu na rasu a postavení a asi se i vymítila chudoba a AIDS. Mandela je ve Freemanově podání tak přehnaně úžasný přemoudřelý vševědoucí superstařík, až mi lezl fest na nervy, stejně jako všechny ostatní postavy, prodělávající tu ohromě originální proměnu z odpůrců na fanoušky. Scény ze hřiště jsou nevídaně nudné, přiznám se, že pravidlům moc nerozumím a rugbyový zápas jsem nikdy celý neviděl, ale zde jsem si připadal jako když koukám do pogujícího kotle pod pódiem Visacího zámku kolem druhý ráno – dvacítka oplácaných třicátníků těžkopádně vykopává nohama, postrkujují se, občas nějakej upadne a pak se strhne mela, při které se tahají za trička. Jenže tady u toho nadšeně křičí přeplněný stadión a vlastně i celá Afrika. Mám právě podezření, že z mnohamiliardového rozpočtu zrovna probíhajícího MS ve fotbale pořádaného JAR šlo pár milionů právě do Eastwoodovi kapsy, aby ještě před zahájením šampionátu natočil tento propagandistický film, abychom my všichni potenciální návštěvnící viděli, že se nemáme čeho obávat, JAR je v dobrých rukou a ulice jsou bezpečné, protože dobrá hra nasytí hladové. Naštěstí domácí nepostoupí ani ze skupiny, takže se snad za pár let nedočkáme podobně oslavného blábolu – to máte za ty zkurvený vuvuzely. (22.06.2010)

Čekáte zamyšlenější Any Given Sunday a dostanete bravurně zahraného Mandelu a pár rugby sestříhů s dost divně obsazeným Damonem. Nepopírám, že Eastwood je opět starosvětsky roztomilý morous, tentokrát pouze za kamerou a režijní opratě vede velmi pevně, skoro až sevřeně. Příběh dvou hlavních postav je dobře nalinkovaný a není protkaný zbytečnými linkami, jen je poměrně nezáživný. Politicko-sociální podtext je jasně viditelný a zřejmě společně s Freemanem to nejpůsobivější. Škoda, že je to ke konci plné patosu a tak nějak vyčpí do ztracena. Přitom x postav je zajímavých s dobrým potenciálem, který je využit pramálo. Například bodyguardi, rodiny, soupeří z jiných týmů, apod. Ne úplně špatné, jen Clint nezvolil dobrou tématiku. (10.08.2017)