Admirál

Ja viem, že je to patetické, že to príliš nekorešponduje s historickými faktami, že namiesto historického filmu sme sa dočkali melodrámy, ale musím brať do úvahy, že je to skutočný veľkofilm. Ak by bol presne tak isto natočený v Hollywoode, bol by propagovaný ako Pearl Harbour. A vlastne s ním má aj najviac styčných bodov, ako som opísal vyššie. Hlavný predstaviteľ je charizmatický, hlavná predstaviteľka krásna. Rusi sa tresli po vačku a pripravili veľké kino, ktoré sa nebojí krvi a násilia. (26.10.2012)

Určite to má svoje chyby, ako filmové, tak asi aj historické. Ale v danej chvíli som mala chuť presne na takúto výpravnú historickú romancu a fungovala na jednotku. Ocenila som skvelé efekty, dobré akčné scény, bŕŕŕ atmosféru poriadnej ruskej zimy (najlepšie sledovanej spod deky), pekné kostýmy aj sexi uniformy... a Konstantinova papuľka za tie dve hodiny stála :-) (08.05.2012)

Zajímavý námět o ne moc ukazované válce mezi bělogvardějci a bolševiky a také o tom jak ,,mírumilovně,, proběhla revoluce (hajzlové rudý!). U filmu sem se nenudil a docela se mi i líbil, válečné a námořní scény nebo řádění rudých, ale ta milostná aférka mě tam moc nebavila. Co mě potěšilo a překvapilo, že byli ve filmu zmíněni naši legionáři, kteří se hrdinně probojovávali skrz Sibiř domů i dlouho po 1. světové válce, i když v tomto filmu byli vykreslení jako zloději anebo dokonce zrádci. 3,5* Pořád mám, ale dilema zda dát 3 nebo 4* (14.11.2009)

Dlouho nám nutili bělogvardějce prizmatem vítězných bolševiků. Nyní se stává (filmový) Kolčak tím pravým hrdinou carského Ruska, přesně takového Ruska, jakému by rád vládl Putin, což je ze snímku velmi patrné. Českoslovenští legionáři jsou zde vykresleni jako zrádci a zloději, kteří svými „20 000 vagóny s nakradenou veteší“ zarazili viceadmirálův postup na Irkutsk. Upřímně řečeno, mnohem raději bych viděl válečný velkofilm o Zborovu a jejich sibiřské anabázi než tento mix války a love story, který měl být možná ruským Titanicem, ale v konečném důsledku zanechává podobně rozpačitý dojem jako německý Rudý baron. (12.08.2009)

Na první pohled Admirál vypadá jako obzvláště zdařilá imitace Hollywoodu - sází řemeslně dobře odvedené a výpravné "velkofilmové" obrazy, hraje k tomu tklivá orchestrální hudba a v centru pozornosti je rádoby ušlechtilá romance. Bohužel se ale ukazuje, že úmorná snaha točit "po hollywoodsku" z filmu nakonec dělá jen standardizovaný sériový výrobek bez jakékoli stopy poetiky národní kinematografie, z níž vzešel. A hollywoodským velkofilmům pro svou rozpadlou dramaturgii a významovou i emoční vyprázdněnost stejně nesahá ani po kotníky. O neuvěřitelně naivní idealizaci bělogvardějců a vůbec celého předrevolučního Ruska (které ve filmu vypadá jako skvěle prosperující země, kde nejspíš žijí jen samí vznešení šlechticové) je už řeč v okolních komentářích; já bych jen dodal, že mne zaujala až úsměvná úpornost, s níž film zdůrazňuje exaltovanou zbožnost protikomunistických sil. Docela by mne zajímalo, čím vlastně byla motivována. Snahou zalíbit se religiózním Američanům? Či snad přesvědčením, že náboženství stojí v opozici ke komunismu? Smutné je, že Admirál zůstává dost možná jediným ruským blockbusterem, který se snaží říct (byť velice hloupě), že sovětská éra byla velkým historickým omylem, který se raději neměl stát. Jiné ambiciózní ruské filmy totiž po Sovětském svazu naopak teskní. A současnému putinovskému režimu se dokonce povedlo to nostalgické vzpomínání na někdejší sovětskou velikost spojit právě se zdůrazňováním oněch náboženských hodnot, které v Admirálovi rudá lůza pošlapává. (16.04.2017)