Scarface

Vynikajicí gangsterka, která se kvalitativně pomalu blíží Scorseseho kouskům ( liší se ale v tom, že jde pouze o drogový obchod ). Velkou zásluhu na tom má scénář O. Stonea, samozřejmě DePalmova režie ( vizuálně bohatá, napětí, brutalita ) a vynikajicí Al Pacino. Dobře vykreslený charakter muže, který přijel do Ameriky "aby si bral". Pyšný, neústupný, neuvěřitelně dravý a v poslední třetině filmu téměř permanentně zkoksovaný. Některé scény jsou možá zbytečně dlouhé a připadaly mi spíše jako jeho exhibice, ale komu by to vadilo, když je tak dobrý. Rozhodně to není postava se kterou by jste se ztotožnili nebo soucítili. Je odpudivý a zároveň fascinující. Je tu několik nezapomenutelných scén - zejména ta v restauraci ( "Jsem darebák" ) a závěrečný masakr. Nemůžu se nepřipojit ke svým kolegům - Svět je tvůj, tak si ber, ale nepřežeň to... (28.02.2005)

Dorostl jsem k tomu. Najednou vidím plastickou kroniku násilí, dokonale vtahující báchorku o vzestupu a pádu, navlečenou na živé kulisy tvořené americkým snem a zuřivým uchvacováním moci v zemi zaslíbené. Pacino nabíjí neodolatelným charismatem i absolutního hajzla, jakým Tony Montana nepochybně je, díky tomu nejen ty drastické scény z hlavy nedostanete. (05.04.2015)

Typickej příklad filmu, kterej pohřbila přepálená stopáž. Po výborný první půlce, za kterou bych dal klidně 5 hvězdiček, jsem měl pocit, že nějak tvůrcům došly nápady. Od chvíle, kdy se z Tonyho Montany stane velkej mafián, následuje podstatně horší druhá polovina a s celym filmem to jde totálně do prdele. Druhá polovina, která přinese akorát hromadu keců a hádek, mě málem unudila k smrti. A po 3 hodinách jsem se na závěr dočkal naprosto stupidní přestřelky, která by se hodila spíš do nějakýho akčního béčka. Navíc se mi nelíbila hudba ve filmu. Pro mě jednoznačně zklamání a celkově 3 hvězdičky. (27.12.2009)

Dalo by se napsat – klasický vzestup a pád fiktivního drogového krále. To by ale bylo moc jednoduché. Násilný kousek totálně protkaný hrubým jazykem si mě získal o dost víc, než jiné gangsterské (a zřejmě také víc opěvované) opusy jako Kmotr, Casino nebo třeba Tenkrát v Americe. Stopáže jsem se vážně obával, proto až nyní přišla chvíle Tonyho Montany, který se pomocí scénáře Olivera Stonea a režie Briana De Palmy dokonale zadere pod kůži. Střihač měl sice nekompromisně krátit, ale i těch 170 minut nakonec tvůrci pozornost udrží. Nosy upatlané bílou sračkou, sebestředný šklebící se Al Pacino, vyprávění zalidněné postavami, chlapík deroucí se monumentálně až na vrchol. To všechno v syrové Scarface divák získá. Jiné žánrové vrcholy byly možná opravdu komplexnější, De Palmův příspěvek mi přesto přijde „propracovaný“ tak akorát. Jeden z MÝCH vrcholů žánru!! (14.12.2013)

Snímek Zjizvená tvář z roku 1983 představuje v dějinách moderní americké gangsterky víceméně ojedinělý experiment – a to navzdory tomu, že vlastně obměňuje docela klasické vzorce. Nabízí vzestup a pád gangstera, přičemž příběhu o zločineckých praktikách rozvíjí v paralele k soudobé politické situace. Tato je navíc vedena z levicové perspektivy… je kritikou americké hamižnosti, obrazem sebe požírání kapitalistického systému. Dvojí tendence filmu směřujícího (a) od jedince k systému společensko-zločinecko-politických vztahů a (b) od systému těchto vztahů k jedinci dosud představuje jeden z nejagresivnějších, nejošklivějších a nejpodmanivějších filmů osmdesátých let, a to zdaleka nejen těch gangsterských. Z hlediska výstavby scénáře i výsledného filmu je příznačné už to, že Zjizvená tvář nikdy nedovolí divákovi cítit se s postavami dobře, a to už kvůli tomu, že všechny postavy jsou od samého začátku v jistých ohledech odpudivé. Na filmu je přitom výrazně vidět kooperace dvou velmi odlišných tvůrčích osobností: otevřeně politického přístupu scenáristy Olivera Stonea a otevřeně cinefilního přístupu režiséra Briana De Palmy. Více jsem o filmu napsal na Poznámkách. (15.05.2020)