4 mesiace, 3 týždne a 2 dni

Vzpomněl jsem si na film Vesničko má středisková, jak tam naběhnul Jan Hartl za Otíkem a oznámil mu, že v kině dávaj výbornej film, kterej musí vidět a zdůraznil, že je RUMUNSKEJ. Já jsem snad žádnej rumunskej film ještě neviděl, takže jsem moc nevěděl, co od rumunskýho filmu čekat. Film se odehrává v období, kdy Rumunsku vládnul pošetilej diktátor Nikolae Posraldescu, kterej si vzal do hlavy, že Rumunů je málo, takže zaved dost šílený zákony, který měly přimět rumunskej lid k tomu, aby se víc rozmnožoval. Jít tenkrát na potrat byl horší zločin, než kdybyste třeba sousedovi ukradli novou Dacii. Dnešní propopulační demagogové by asi hýkali nadšenim. Příběh je o jednom takovym tajnym potratu, odehrává se během jednoho dne a převážně v jednom hotelovym pokoji. Je to dost minimalistický dílo, který spíš vypadá jako nějakej dokument a je znát, že vznikalo ve skromnejch podmínkách. Musim ocenit opravdu hnusnou až depresivní atmosféru, ale celkově to je trochu nuda. Příběh o nějaký rumunský pipce, která si zaplatila potrat, mě prostě nedokáže připoutat k obrazovce. Teď má film hodnocení 82%, což moc nechápu. Pro mě je to průměr. (01.06.2011)

Nesnaží se záměrně a přehnaně šokovat, vše je tu podáno s nadhledem a jen tak jakoby mimochodem. I drsné scény a záběry z obrazovky promlouvají tichým, živoucím hláskem - nesnaží se srazit diváka do kolen, ale něco mu sdělit. Přitom z toho sálá nezměrný strach obou hlavních hrdinek, nejistota a neštěstí. Bezvadná ukázka toho, že na světě jsou (byly??) i horší věci, než nás momentálně každodenně trápí - člověk si kolikrát po skončení kvalitní drámy řekne, jak "dobře" se vlastně má... (05.06.2011)

Po dokoukani uz chybi si jen polozit otazku: Ktera z nich bych byla ja? Ta uknikana holcina v prusvihu, ktera se nakonec vyskrabe ze vseho (tedy az na ten hlad, ano), nebo silna otrocka kamaradka? Casto si o sobe myslim, ze jsem hodne sobecky tvor. Ted mam ale pocit, ze na tom snad nejsem az tak hrozne. Ze bych pro kamaradku dokazala udelat to same. Priserna predstava. (17.04.2009)

Už po včerajšej „skúške dospelosti” som sľúbil, že si dám „pod zub” opätovne rumunského provokatéra Cristiana Mungiuho, a jeho kontroverzné : 4 mesiace, 3 týždne a 2 dni, kde už do najmenších detailov, viem, čo znamená tento názov, ktorý je sám o sebe, extrémny !!! Už brilantná, ručná kamera Olega Mutuho, ktorá je neustále v pätách „hlavnej hrdinke” Otílii, v Rumunsku pred rokom 1989, predznamenáva, že nepôjdem cez záhradu s krásnymi tulipánmi. Skôr som sa cítil, ako v nejakých zarastených močariskách, čiže nie je vôbec ťažké usúdiť, ako sa tu dotyčný cíti byť ? Vskutku, normálne radosť žiť ! Jej herecká predstaviteľka - Anamaria Marinca je aj veľmi pekná, ale to ide na samý, samučičký okraj, pretože na pekné veci, tu nie je čas, akurát na jednej z hotelových izieb budú prebiehať činy a skutky, ktoré nemožno vziať späť, a nie sa zaoberať prechádzkami zamilovaných párov, kde taký sa tu aj rysoval, s Otíliou na čele. Som v totálnom nemom úžase, aký výnimočný snímok sa v roku 2007 - nakrútil, a ja som ho doteraz ešte nevidel. Naozaj, pred rovnou dekádou, vznikli pozoruhodné filmové diela, kde jeden taký som konečne videl. A nikdy by som nepovedal, že sa budem venovať „nezaujímavým” filmom „zaostalých krajín” ... (29.10.2017)

Exemplárna ukážka toho, ako sa má národ vysporiadavať na umeleckom poli kinematografie so svojou problémovou (v tomto prípade komunistickou) minulosťou. Až vtedy, ak natočíte takýto film, kde je natvrdo zobrazená atmosféra v spoločnosti určitej doby a autentické chovanie sa postáv v nej, môžete začať točiť konverzačné tragikomédie s komickými figúrkami. Česi išli na to opačne, ale už sa spamätávajú, slováci radšej vôbec nereagujú. TOP 20. (25.05.2012)