Pevné puto

Moc dlouhé, místy velmi nezáživné, plné obrazů, které by se možná na fotografii vyjímaly lépe. Občas mi to přišlo jako dva tři filmy smíchané dohromady. Jediné, co mi v tomhle filmu sedělo, byla hudba, dokonale uměla doplnit ty obrázky, které mi film chtěl ukázat. Ty obrázky uměly být pěkné, ale jako 135 minutový film nefungují. Umí to být dojemné, ale to každý film, kde zavraždí něčí dceru, kde mluví zesnulý o odchodu, tom konečném. Možná jsem moc čekala něco více jiného, něco více napínavého, něco s lepším příběhem; tenhle moc dobře nešlapal, navíc ten konec tomu moc nepřidal (to chtěl tvůrce říct "Boží mlýny melou"?). Lepší 2*. (28.06.2010)

I was in my own perfect world... Peter Jackson natočil fantaskní variaci na Hitchcockovo Okno do dvora, ochucenou o Zodiaca a Alenku v říši divů, plnou nezapomenutelných scén s daleko lepším a funkčním prostředím, než bylo to v Nebeských stvoření. Scény z mezisvěta působí jako zjevení. Možná jsou jen laciným lákadlem, ale neuvěřitelně účinným. Díky nim se divák ocitá za zrcadlem vlastní představivosti a nechává jí ukojit oku lahodícími vizemi. A právě tyto pasáže jsou ty, které dělají z The Lovely Bones něco neuvěřitelného, byť jsou to jen střípky odlákávající pozornost od skutečného dění. Škoda hry s otevřenými kartami a některými sázkami na jistotu, jenž zadrhávají a ve výsledku snad i zdržují. Takhle Peter Jackson sbírá řadu minusových bodů z nichž nejvýraznější jsou příběhová roztříštěnost, patrná hlavně v druhé polovině, a doslovný konec, kdy se vlk nažral a koza zůstala celá. Proto je Fincherův Zodiac nedostižitelnou metou, která nepodává finále takovýmto polopatickým způsobem. Ačkoliv si The Lovely Bones zaslouží plný počet už kvůli příjemné retro atmosféře oděné do podzimního vizuálu a zejména neselhávajícímu obsazení. Neuvěřitelně subjektivních a zatraceně sobeckých 9/10. (03.01.2010)

„Chcel ju len hladkať. Ale ona zakričala.“ Áno, má to svoje momenty, kruté, krásne, strhujúce a snáď aj šokujúce. Má to scény, kedy si poviete „Peter Jackson sa vrátil“. Scény, kedy mráz na rukách, ľad v žilách a na tvári zvláštny úsmev, ktorý sa spravidla objaví, ak vidíte výnimočnú filmovú scénu, aká tu ešte nebola. Na konci si možno poplačete, predtým vás nadchnú „snové svety“ (ale AKO PRICHÁDZAJÚ SNY sa mi páčilo viac), sem-tam si poviete, že Wahlberg nie je totálne drevo (a to už je čo povedať) a pri niektorých scénach sa objavia veci, ktoré som spomínal: zvlhnutie očí, zovreté srdiečko, poznáte to. Týchto scén je bohužiaľ málo, herci tomu až na výnimky nič extra nedávajú, dvojhodinová minutáž to zabíja a hoci mám rád filmové experimenty, pripadalo mi čudné skombinovať fantasy komédiu s poetickým snovým trilerom, svojráznou melodrámou a hororom o pedofilovi a sériovom vrahovi. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/fantasy/413-pevne-puto-6o- (05.11.2010)

Peter Jackson dokazuje, že je jeden z najlepších režisérov na planéte a Rozkošné kostičky sú môj Avatar. Po vizuálnej stránke je to v podstate gýč, takisto mám výhrady k scenáru i využitiu postáv a kvalitných predstaviteľov (okrem tradične ukňučaného Wahlberga) ... ale je to tak podmanivo natočené, že keď vás zvláštna atmosféra filmu raz vcucne, zabudnete dýchať. Záver povznášajúci, dodatok skvostný - asi najlepšia filmová smrť roka 2009, smial som sa ešte 5 minút. (04.01.2010)

Peter Jackson ztratil soudnost a stal se z něj povrchní megaloman se sklonem ke kýčovitosti. Když řeknu, že co se plytkosti děje a dialogů týče, je na tom Pevné Pouto podobně jako Emmerichovo 2012, ani zdaleka nepřeháním. Až na to, že u rádoby silného dramatu je tato skutečnost mnohem smutnější. A u té sekvence s nešikovnou babičkou jsme se jako měli smát? Já jsem si u ní tedy spíše vzpomněl na trapnou českou Pánskou jízdu s Martinem Dejdarem. Vyrovnání se se ztrátou člena rodiny mělo být znázorněno tím, že tatínek se nechá zmlátit, maminka odjede kamsi na venkov trhat jablka a sourozenci se tváří jakoby nic? Dělá si ze mne Jackson srandu? Odrežírováno a zahráno je to sice s přehledem, ale co naplat, když po každém moudru, které postavy vypustily z úst, jsem měl nutkání zacpávat si uši a kroutit hlavou, jak to znělo uměle a povrchně. Když pak usměvavé dětičky začaly pobíhat po kukuřičných lánech, vybavila se mi strašlivá závěrečná scéna z Knowingu (ale to aspoň mělo koule celej předchozí děj), já film definitivně odepsal a zbytek stopáže už jsem se jenom bavil dalšími přicházejícími klišé. PS: Kdo se toto odváží srovnávat s Fontánou (se kterou to má společné jen část tématu a Rachel Weisz), a to ať už pozitivně - "je to stejně dobré", tak i negativně - "je to stejně špatné", anebo vizuální a dějovou stránku hodnotit lépe než u Avataru, je buď hloupý, anebo slepý. PS2: Tenhle člověk kdysi natočil Braindead OMG :´( (04.01.2010)