Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?
屋根裏のポムネンカ
In the Attic or Who Has a Birthday Today?
Réžia:
Jiří BartaHudba:
Michal PavlíčekHrajú:
Jiří Lábus, Lucie Pernetová, Boris Hybner, Ivan Trojan, Vladimír Javorský, Barbora Hrzánová, Naďa Konvalinková, Petr Nárožný, Miroslav Táborský (viac)Obsahy(2)
Na půdě v království odložených hraček bydlí panenka Pomněnka a její tři kamarádi: medvídek, rytíř a skřítek. Do jejich světa však vtrhne vládce Říše Zla a trojice s pomocí dalších obyvatel půdy musí Pomněnku zachránit... Známý český režisér animovaných filmů Jiří Barta (Krysař, Zaniklý svět rukavic) objevil na zapadlé půdě starého domu tajemný svět. V zaprášeném kufru si tam zařídili útulný domov čtyři kamarádi: panenka Pomněnka, požitkářský a trochu líný medvídek Mucha, marioneta - dřevěný rytíř Krasoň a rtuťovitý plastelínový skřítek Šubrt. Jsou veselí, hraví a každý den u snídaně si vylosují, kdo má ten den narozeniny. Oslavenci zahrají písničku, krásná Pomněnka mu upeče dort a pak své kamarády vypraví „do práce“. Mucha je výpravčím na nedalekém nádraží, Šubrt strojvedoucím a rytíř Krasoň jezdí denně vlakem do Dračí sluje, kde svádí lítý boj s nafukovacím Drakem. Idylu jejich veselých her a hravých rituálů však zničí vládce Říše Zla - pobronzovaná sádrová „Hlava“. Nařídí svým sluhům, aby Pomněnku unesli, ale kamarádi se vydají panenku zachránit. Cestou na ně číhají nebezpečné překážky a na pomoc jim přicházejí i další obyvatelé půdy v čele s chytrou myškou Sklodowskou. Společně překonají všechny pasti a nástrahy a svým důvtipem i odvahou zvítězí nad vládcem Říše Zla. Zachrání tak nejen Pomněnku a sebe, ale i svůj harmonický domov a starý dobrý svět, a poznají, jakou sílu má přátelství. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (125)
Český Lev 1 : Výprava ()
Filmy Jiřího Barty byly vždycky senza trip. Jen tenhle mi ke konci přišel až moc bizarní. ()
Jiří Barta se v minulosti zabýval prakticky výhradně autorskou tvorbou pro dospělé a v případě svého nejnovějšího projektu sáhl k žánru pohádky vlastně z nouze, když není možné získat finance na ryze artovou animovanou tvorbu pro dospělé publikum. Jenže i tak své původní představy o animovaném filmu vtiskl do svého filmu, takže vzniklo něco, co se snad nejvíce podobá Švankmajerovu snímku Něco z Alenky. Poetická podívaná, která je na hony vzdálená běžným rodinným snímkům, které v současnosti chrlí světové společnosti typu Pixar nebo Walt Disney. Děj není podstatný a dá se shrnout do několika řádků, důležitá je atmosféra filmu a zejména jeho výtvarné řešení. Prostor je zaplněn obrovským množstvím předmětů, které lze nalézt na dávno opuštěné půdě, a ty předměty díky režisérovi a animátorům ožívají a vytvářejí bizarní svět, který je ve výsledku přitažlivější pro dospělého diváka než pro malé dítě. Zužovat film Na půdě na žánr pohádky je zavádějící. V kině jsem si všiml, že si ten film vážně vychutná spíš rodič než jeho potomek, byť hlavní hrdinkou je dětská panenka. Při prvním shlédnutí jsem si ani nedokázal vychutnat všechny ty výtvarné detaily a filmařské nápady. Je to typ filmu, který si nejvíc vychutná fajnšmekr animované tvoby, film, který patří do špičky současné tvorby a má šanci zabodovat na některém festivalu. Je jen škoda, že se nepodařilo najít dostatek financí, aby se natočilo i zbývajících 20 minut filmu podle původního Bartova záměru. Barta do svého filmu navíc zabudoval i linii politické satiry, jeho vládce Říše Zla je vlastně taková zapomenutá busta totalitního státníka, který k ovládání svých poddaných používá praktiky typické pro autoritářské státy. Rozkošné jsou např. vládcovy rozhlasové projevy a slovník, který používá. Celkový dojem: 95 %. ()
Výborné zpracování zabalené v tuctovém příběhu, který nemá kdovíjaké tempo a ani pořádně nevtáhne. ()
Zlaté české ručičky se postaraly o přívětivou animaci, očekávané zábavné situace a překypování nápady se bohužel krom pár zvolna nastíněných nápadů (včetně zakomponování kolem se povalujících předmětů) nekonají. Prostinký příběh ve spojení s prázdnými postavami bez jakéhokoliv pozadí (jaký význam mají pravidelné „narozeniny“?) či sympatií se na celovečerní ploše, jíž by naopak odpovídala žánrově velice vkusně střižená hudba, jen těžko ztratí. 5/10 ()
Plný počet bodů, tentokrát zkrátka není co řešit! Tahla fantastická věc by vrátila do dětských let i devadesátiletého staříka. No vážně. Skvěle vybrané hlasy pro všechny postavy, výborný Jiří Lábus, perfektní Pavlíčkova hudba (Já CHCI soundtrack) a hlavně - animovaný svět plný detailů, který doopravdy žije! Ale co to nízké hodnocení tady? Nechápu. ()
Na tenhle kousek jsem se opravdu těšila, ale nějak jsem nebyla schopná se na něj sousředit, tak jsem to pořád odkládala. Jména mých oblíbených tvůrců slibovala podívanou. Asi je chyba v mém rozpoložení nebo mi prostě kraťasy sednou víc. ()
Hezká ukázka toho, že i v dnešní době u nás ještě existuje někdo, kdo umí natočit pěknou pohádku pro děti i dospělé. Animace je výborná, nápadů má film na rozdávání, humor funguje a i když tempo není zrovna závratné, tak jsem se díky krátké stopáži nenudil.70% ()
V tomto případě se absolutně rozcházím se celkovým slabým hodnocením. Bártovo filmy mě sice ne vždy baví, ale v případě jeho výpravy do žánru dětského filmu jsem se bavil každým záběrem a to i přes otravný product placement Matoni. Bárta totiž rozaimoval vše možné i nemožné, od modelíny a loutky, přes fólii a šachové figurky, až po plyšáky a panenky. Esteticky je tento film geniální, ostaně jako většina Bártovo tvorby. Hlavní postavy například projdou temným hvozdem v matraci, nebo proplují černým mořem polyethylenové fólie. Režisér dokázal požít neobvyklým způsobem všechny ty zbytečné krámy a udělátka co se po půdách skutečně válejí a požít je v nečekaném smyslu. Invence a originalita tohoto filmu se zdá nezměrná a nekonečná. Příběh je také hezký, svým způsobem takové alternativní Toy Story. Na Půdě je vedle Fimfára jeden z nejlepších českých výtvarných počinů za posledních 10 let. ()
Švankmajerovsky bizarní podívaná, surreálně kombinující možné i nemožné roviny vnímání. Ani není třeba se zmatlat drogou nebo něčím jiným, viditelné pochopí i místní inteligence, a ostatní už půjde samo:-) Možná:-))) ()
Opět taková ta česká slabost - velice slušné nápady a vychytávky, ale docela slabý děj bez tahu. ()
Být na drogách, mohl to být senza trip. ()
Na pôde je super film na nejaký festival animovaného filmu. Čiže ak je premietaný tak povediac medzi svojimi, uzná sa aplauzu. Ale ako film do distribúcie tak nejak neviem, akého by si našiel diváka. Je to film pre deti? Je to film pre dospelých, ak hlavná postava je malá bábika? Ako by som vysvetľoval svojmu decku ten záver? Vo filme je množstvo super nápadov, radosť pozerať, ako všakovako sa dá využiť starý vysávač. A vlastne všetko, čo je na povale. Pre každé dieťa je svet niekde v jednej miestnosti plný buď hračiek, alebo haraburdia, absolútne fascinujúcim svetom. A z toho aj Barta vychádzal. Možno aj preto to mal poňať viac pre detského diváka. ()
Tohle snad šulda Barta nemohl myslet vážně. Dlouho jsem neviděl větší píčovinu a vlastně si ani nejsem jistý, či větší píčovina byla někdy natočená. 70minutové utrpení. Při sledování tohoto nesmyslu mi zemřely miliardy mozkových buněk. Asi od 30. minuty jsem tento paskvil sledoval dvojnásobnou rychlostí. Celá pohádka selhává u lobotomického příběhu. Za obsazení neskutečně otravných loutek do hlavních rolí by měli tvůrce veřejně upálit. Příběh alá Toy Story. S propastným rozdílem v tom, že v americké pohádce byly postavy zajímavé, tudíž ta pohádka fungovala. Sledovat panenku Pomněnku s nesnesitelně otravným hlasem, uspávacího plyšového medvěda Muchu, retardovaného dřevěného kokota Krasoně a nechutné hovno z plastelíny Šubrta byl neskutečný nápor na moje nervy. Z dialogů se mi zvedal adrenalin do nebezpečných výšin. Opravdu nechápu, co si od filmu šulda Barta sliboval. Pokud napíšu neskutečnou píčovinu, pro kterou je mi líto i ohně, ve kterém by měla shořet, tak snad nemá nejmenší význam mrhat svým dalším časem a ohrožovat zdraví diváků jejím zpracováním. Dost by mě zajímalo, ve kterém lobotomickém oddělení doporučili šuldovi Bartovi, aby doplnil tuto sračko odpornými ručními kresbami. Lituji všech lidí, jejichž jméno se nedopatřením objevilo v závěrečných titulcích. Styděl bych se mít spojované jméno s něčím tak katastrofálním. Totální odpad a naprosté dno nejen české animované scény. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka harfuska. ()
Česko-japonský loutkový film, který nijak neohromí, ale pro nejmenší publikum, je to zřejmě dobrá volba. ___ (Cinestar, Hradec Králové) ()
Pro mě naprosto parádní animace a loutky, která však ze sebe nedokázala setřít ten prach z půdy. Příběh je zkrátka pro děti moc dospělý a pro dospělé moc infantilní -- ale kouká se na to dobře a pár dobrých nápadů tam je. Chtělo to víc zamakat na scénáři, škoda. ()
Kdo jiný by měl po Kozím příběhu oživovat náš animovaný film, než Jiří Barta? Aardmanovsky hravé, dětskou fantazií napěchované dílko s výbornou hudbou, od režisérského velikána a se stopáží tak akorát na jednoduchoučký příběh. Rád bych to viděl jako malý. ()
Opravdu nádherná animovaná pohádka, která okouzlí výborným technickým zpracováním i samotným příběhem. Jeho hrdinové jsou sice poněkud ošuntělí a zflikovaní, ale o to životněji vypadají ve srovnání se všemi těmi 3D nesmysly, které zhusta nemají příběh ani srdce (90%). ()
45th KVIFF 2010 - CZECH FILMS 2009-2010 - České filmy 2009-2010 (Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny? / IN THE ATTIC: WHO HAS A BIRTDAY TODAY / Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?) ()
V kině nás bylo celkem 6 a nesedět vedle mě Des2, tak se u toho tolik nezasměju. Nebudu tady rozebírat, jak si pohádku užije dospělý nebo dítě, ale jak jsem si to vychutnal já - 19 letý. Příběh je prostý a nestojí za zmínku. Ale na co bych chtěl především upozornit jsou jednotlivé postavy. Medvídek Mucha (zjevně Alfons), jeho nepřehlédnutelný kufr s KPZetkou (krabičkou poslední záchrany) a věčně nedojezený koláč. Pak hovno Šubrt (pomyslete už jenom ten nápad - udělat hrdinu animované pohádky z hovna), který ve mně zanechával stejný pocit jako pan Brambůrek z Toy Story. Jen mi u něj trochu vadila ta neskrytá reklama na Mattoni. Nejlepší ze všech však byla myška Sklodovská (zjevně Marie Curie), která si dokázala poradit vždy a za všech okolností. Obecně surrealsimus nemám rád, ale tady mi nevadil, ba dokonce mě bavil. Snad jen u jedné nebo dvou scén (hodiny a klonování panenek) jsem byl zmaten víc, než bych chtěl. Vadilo mi násilné našrouboání hraných scén. Přišlo mi to jakoby Bárta nevěděl, jak dál, a tak to nechal prostě na "deus ex machina". K animacím chci jenom dodat, že s takovými omezenými prostředky s jakými Bárta musel pracovat, vytvořil velmi roztomilou pohádku. Jasně, Pixar to není, ale i přes to to ujde. ()