Mlčanie

Těžko jsem si v jeden pozdní večer (a na poslední chvíli) mohl zajít na tak poutavý nedivácky film o náboženství(ch) co nevyznávám, kultuře mně vzdálené a cizí, nesoucí se v tichu, strádání, rozmluvách s Bohem, pochybách, deštích a mlhách. Nemám jednoznačný verdikt, ani jasno o sdělení, ale přesto mě Scorsese udržel ve zvláštním napětí a obrazově to byla paráda. Celou dobu mě provázely úvahy nad nesmyslností, paradoxech, iluzí a neuvěřitelnou historií křesťanství. (15.03.2017)

Mlčení režisérského génia. Má to hodně pohlednou kameru, ale to považuji u prvoligových světových tvůrců za samozřejmost a povinnost, dialogy mají něco do sebe a sdělení je morálně nezpochybnitelné, zařezávané do diváka chirurgicky přesně vyrovnaným tempem a metodickým rytmem vyprávění. ALE vyrovnané tempo ani zdaleka neznačí tempo kvalitní a já osobně jsem se nestal zarytým obhájcem filmového umění proto, abych v něm trpělivě rozdmýchával víru v režisérovy božské schopnosti, která se již po pár desítkách emocionálně katatonických minut začala vytrácet a ani po 160 dlouhých minutách svého znovunalezení, na rozdíl od neoblomného hlavního hrdiny, ani zdaleka nedošla. Abych film plně docenil čistě příběhově, asi bych nesměl být tak zarytý ateista a zatvrzelý ignorant lidské slepé víry v nadpřirozené síly a v pekelné následky zrady vlastního přesvědčení; abych si ho mohl užít jako vizuální sebezpytující katarzi, nesmělo by se v něm až tolik povídat a až tolik opakovat jednoduché, všeobecně srozumitelné náboženské motivy. Bůh ochraňuj Scorseseho za to, že se do tak těžké a masově neprorazitelné látky vůbec pustil, ale tentokrát si na jeho svátost dovolím šlápnout a upřímně prohlašuji, že kdyby se v závěru za zády Liama Neesona vynořil Bruce Wayne a rozdal si to s ním v kung fu, byl bych možná z výsledku mnohem veselejší. Kundun, byť s méně závažným námětem, mě naplnil daleko více.. (21.02.2017)

Existenciálna dráma o pochybách prečo treba tak trpieť, keď Boh existuje...Snímok silne polemizuje o sile kresťanskej viery a zrade a tvorcovia sa v týchto otázkach jatria až masochistickým spôsobom. Konfrontácia dvoch náboženstiev, kresťanského a budhistického, je silná až útrpná a natíska myšlienku, prečo niekomu vtláčať iné vierovyznanie mysliac si, že to moje je najsprávnejšie. Patrí to navzájom, v tomto je Scorsese objektívny, hoci sledujeme primárne príbeh kresťanských misionárov. Strastiplný cesta Japonskom v polovici 17. storočia je stvárnená obrazovo dokonale, v podstate bez hudobného doprovodu, možno by sa dalo povedať, že aj pomalým tempom ( mne tento štýl vyhovoval ). Dialógy sú na úrovni, filozofické monológy zosilujú myšlienky. Andrew Garfield ( v roku 2016 vynikol aj na kopci Hackshaw Ridge ) je famózny a uveriteľný. Silence je hĺbavým filmom, ktorý nie je pre každého, vyžaduje určité znalosti danej problematiky v danom období a treba v ňom hľadať filozofické posolstvo. (12.02.2017)

Silence trpí na to, že postrádá výraznější soundtrack, stejně jako křesťanství trpí na to, že nedává smysl. A tak film jako komplexní artový medium brutálně nudí díky absenci jedný z nejdůležitějších uměleckých složek a pomateným křesťanům přejete smrt už v úvodních minutách. Sice jsem v průběhu "neodpadnul", zato jsem řádně trpěl (aniž by názor na náboženství měl přímej dopad na konečnej dojem z filmu). Kamera skvělá, herci bezchybní, režie jakbysmet, ale tam to končí! (14.03.2017)

Ja mám veľmi rád Martina Scorseseho, hoci musím povedať, že narozdiel od väčšiny som nebol a nie som fanúšikom filmu The Wolf Of Wall Street. "Silence" je na druhú stranu ale celkom iný film a mám pocit, že som sa z neho aj skutočne niečo dozvedel. Napriek tomu, že si myslím, že je to viac fikcia založená na určitých aspektoch histórie. Pomenujem to tak. Pre mňa je to ale hlavne film, ktorý nám kladie otázk, kým v skutočnosti sme a ako ďaleko sme ochotní ísť pre niečo, v čo veríme. Nie som osobne silným kresťanom. Dokonca by som si dovolil tvrdiť, že viac verím v človeka a jeho činy, než myšlienky cirkvi a podobne. Pretože to je to, čo z nás robí ľudí. A nie myšlienky, ktoré sa naučíme z kníh. Tento film mi to tiež poukazuje. Nie je to len o viere. Je to aj o tom, ako ďaleko a ako veľmi sme schopní za niektoré veci bojovať. V poslednej hodine filmu padajú veľmi dobré myšlienky. A plus ako som spomínal vo svojom komentáre k filmu Glassland, pomalé tempo mi vo filme nevadí, pokiaľ sú postavy a príbeh dostatočne zaujímavé na to, aby ma to držalo. Plus rovnako nás musí držať pri vedomí to, čo sa reálne deje na obrazovke. Tu to funguje. Rodriduesova cesta je zaujímavá, je emotívna a vidíme ho ako človeka neotraseného až po človeka, ktorý nedokáže uniesť toľko utrpenia, na koľko sa musí pozerať. V tomto smere je to pre mňa fungujúce. Veľmi dobre zrežírované, rovnako aj zahrané a aj vizuálne je film strhujúci. Viem si predstaviť, že to niektorých ľudí nenadchne, ale ja som si film skutočne užil. Alebo by som asi skôr povedal, skutočne ma dostal. Hodnotenie: A (05.02.2017)