Sindibád a Tigrie oči

Tento snímek přesně vystihuje, co jsem jako dítě miloval. Fantasy snímky jako jsou tyto se Sindibádem nebo Jáson a Argonauti. Triky od Raye Harryhausena jsou prostě něco jedinečného. Tato láska mi zůstala na vždy, ale už musím hvězdičku ubrat, protože některé efekty jsou už prostě trochu mimo. Přesto je to velká zábava, která dokáže děti. Jen do toho Sindibáde! (10.02.2008)

Ano, ano, příběh opět není žádná sláva a některé herce (obzvláště macechu Zenobii a jejího synáčka) bych beze všeho oželel, nicméně tenhle Sindibád je skvělá podívaná. Hodina a padesát minut nacpaných triky Raye Harryhausena, z nichž nad některými zůstává dodnes rozum stát, dokáže do dětských let vrátit snad úplně každého. Osobně mám nejraději tu zasněženou a zmrzlou pasáž s obřím mrožem a pak samozřejmě závěr se šavlozubým tygrem, nicméně obří "lidoop" (vypadá jako kyklop z prvního Sindibádova filmu, jen má dvě oči) a koneckonců ani princ-pavián Kassim nejsou vůbec marní. Lehce zastaralé, ale pořád magické a velice příjemně koukatelné dílko. (02.07.2011)

Sindibád zas tak jednou brázdil modré vody a tu ho osvítila myšlenka, že je vlastně osudově (po kolikáté už?) zamilován. Co by muž, kterého osudovost postihne co chvíli, neudělal pro svou v revolvingové výměně opět jedinou? Srdnatý kapitán naprosto cokoliv. Dobrý vkus se chlapíkovi (sám tentokráte docela fešák) upřít nedá, doktorku Quinnovou jsem měla také vždy ráda. Do doby zjevení Sindibáda velmi konspirativní Farah ovšem s příchodem muže svého srdce zřejmě pod vlivem jeho testosteronu, feromonů a následného hormonálního hnutí naprosto zblbne a vyzradí pomalu i recept na to, jak udělat z tuhého odpadu zlaté kuličky a uplést bič. Čarodějnice se toho chytne, ukuje si vola, protože nikdo jiný by pro ni tak dokonale a beze slova neotročil, a pustí se do pronásledování a maření plánů našich hrdinů. Je pravdou, že nejen princezna podlehne formulářovému syndromu (to je ta situace, kdy člověku při pohledu na kolonky klesá IQ o dvacet bodů nejméně), ale obdobně jako ona zblbne i Melanthius. Každý má právo být pět minut denně blbý a někdy se to zkrátka nastřádá. Má to za následek to, že stařík vybreptá taky i to, co neví, což je příčinou všech dalších nesnází. Země kouzlům zaslíbená disponuje jak ledovci, tak tropickým rájem, v zemi kouzel vlastně normálka a ani zikkurat tak úplně nepřekvapí. Pak se vynoří jednorohý King Kong a naši hrdinové jsou rádi, že s sebou mají blondýnku, to krása zabila zvíře. K tomu opelichanému tvorovi, který se dostal až do názvu, se nebudu vyjadřovat. Tygří oko pro mě i nadále zůstane tím hezkým polodrahokamem a do budoucna hodlám předstírat, že toho nedůstojného reprezentanta šelem kočkovitých jsem nikdy neviděla. (17.01.2014)

Já prostě tyhle starý dobrodružný filmy miluju. Vynikající Sindibád, ale z těch tří hraných je pro mě až na druhém místě (po nejstarší Sedmé plavbě). Opět máme jiného představitele námořníka z Bagdádu (ale asi nejlepšího) a kromě naprosto fantastické atmosféry, která je opravdu úžasná a skvělé zápletky (a báječného prostředí, hlavně pak ke konci), tu v jedné z hlavních rolí máme druhého Doktora (Patrick Troughton tady má podobnou roli jako ve starších Argonautech a plnovous má snad úplně stejný, ale má tady mnohem víc prostoru). Ray Harryhausen se tady opět parádně vyřádil, ten chlap byl prostě neskutečnej bůh a mistr. Opět parádní příšery a triky mohem lepší, než ty současné, prostě přirozené a neotravující, ale pěkné a nejsou k smíchu. Jak už jsem říkal, zápletka byla skvělá, hlavně pak druhá polovina (nějaké severopólní záběry?), holt parádní dobrodružství, které mě nezklamalo. Herecky sice nic moc (proč ty záporáci a hlavně pak záporačky - čarodějky) pořád tak děsně přehrávaj? To nechápu... Pořadí Sindibádů: Sedmá cesta, Tygří oči, Zlatá cesta. Za mě 82% a nějaké televize by to měli odkoupit, ať tam aspoň jednou běží něco pořádného, milého a klasického. (20.07.2015)

Posledné zo Sindibádových dobrodružstiev je oproti predchádzajúcim dvom častiam vo viacerých smeroch slabším kúskom. Hodnotím ho však rovnako ako o tri roky staršiu ,,Zlatú Sindibádovu cestu", nielen z dôvodu sentimentu za detstvom, ktoré mám s voľnou Sindibádovov trilógiou spojené, ide tiež o dielo v mnohom nevšedné svojim námetom prostredia. Pravda, samotný scenár je - ako to už býva - slabšou stránkou filmu a v niektorých oblastiach je trocha nedomyslený. Opomenúc hlavného hrdinu, je zaujímavou postava filozofa Melanthia (Patrick Troughton), ktorý je jasným predobrazom Archimeda, dokonca sa na neho raz odvoláva, ako na svojho priateľa. Zároveň je dôležitým Sindibádovým pomocníkom, pretože slávny námorník pôsobí bez neho niekedy bezradne. Väčšie trhliny vidím vo filme skôr v niektorých nelogických pasážach, napr. keď princ Kassim ako pavián napíše na stenu anglicky: ,,I am Kassim", pritom sa dej odohráva v arabskom prostredí. Spomenúť ešte môžem scénu, kedy Melanthius náhodou u seba objaví kľúč k otvoreniu pyramídy, ktorý je v konečnom dôsledku úplne zbytočný, alebo že dôvodom Sindibádovho prenasledovania Zenobiou je vlastne iba obyčajné prerieknutie. Rayovi Harryhausenovi však okrem skvelej trikovej zložky, môžeme byť vďační, ako spoluautorovi námetu, aj za netradičné prostredie, kam sa Sindibád vydáva. Síce bez exaktného pomenovania, zato pomocou mnohých narážok (napr. spomenutie národa Arimaskov) sa dá indikovať inšpirácia bájnou severskou krajinou Hyperborea, akejsi málo známej ,,sestry" slávnej Atlantídy, ktorej širšia neznalosť u širšej verejnosti je zapríčinená aj absenciou výraznejšieho hollywoodskeho trháku. Pokiaľ sa ho možno niekedy v budúcnosti dočkáme, bude v náčrtoch prezentovaná, bez toho, žeby išlo o hlavný zámer tvorcom, v tomto predposlednom z Harryhausenových počinov. (02.12.2007)