Čierna krv

„Už som skončil.“ Brutálny, temný a strašne "zlý" film. Paul Thomas Anderson dobre vie, čo robí, keď nám titulného antihrdinu (v oscarovom podaní Daniela Day-Lewisa) podáva tak odťažito, že ak povie za celý film o sebe 20 „zbližovacích“ viet, je to veľa. Vôbec, v Čiernej krvi sa celkovo veľa nerozpráva. No ak už predsa, je čo počúvať (kuželkové finále). A baviť sa o tom, že technická stránka (výprava, hudba, strih zvukových efektov...) je na vysokej úrovni, je zbytočné. Netradičný, silný, no veľmi neprispôsobivý, tvrdohlavý, krutý a surový film. Kino POvažan NMnV 2008 (08.06.2008)

Po všech stránkách velký film, u kterého mě nejvíc mate střet obrazové velkoleposti a náladové antidiváckosti. Několik scén jak kdyby vypadlo z nejslavnějších fláků klasického Hollywoodu, kdy se krajina táhne od obzoru k obzoru - a přesto je takové prostředí pro všudypřítomnou záštiplnost příběhu snad až příliš štědré. Oba extrémy se potom ruší navzájem a nikdy proto nedojdu ke (snad zamýšlené) tíživé pochmurnosti a už vůbec ne k upřímné divácké radosti. Pro někoho je Plainview díky svojí cestě po cynické pěšině nesmrtelnou figurou, já mu ze stejného důvodu nikdy úplně neporozumím. Nefandím mu, nepřeji mu nic dobrého, spíš jen kroutím hlavou, proč tak ochotně dělá chyby a vytváří z Eliho až neúměrně velkého nepřítele jen vlastní sebestředností. I já jsem ale zůstal jen lapat po dechu z Day-Lewise, který zaujme, zdrtí a v poslední půlhodině už vyloženě zabije všechno, co ve mně ještě do té doby zbylo. 70% pro jediný film svého druhu. Až mě mrzí, že mi v době vzniku utekl, protože bych si tehdy rád s někým promluvil o pohnutkách, proč právě tenhle kousek řadit k tomu nejlepšímu, co se kdy urodilo a Andersona k velikánům typu Leoneho nebo Coppoly. I Tenkrát v Americe nebo Kmotr jsou totiž filmy, které staré časy přehnaně nepřikrášlují a občas vám je vmetou do tváře plnou dobovou silou. Nikdy u toho ale nechtějí nechat diváka zkrátka po emocionální stránce. (27.09.2021)

Dobrá kamera (a technická stránka filmu obecně), výborné herecké výkony a postavy, které jsou všechno, jen ne černobílé, ale to je asi tak všechno, co bylo na tomhle filmu zajímavé. Dvě a půl hodiny je stopáž, kterou snesou jen ty nejlepší scénáře a režiséři. P.T. Andersonovi už v Magnolii podařilo ukočírovat dokonce hodiny tři, tady ale bohužel z mého pohledu selhal. Místo hudby depresivní kvílení a místo děje rádoby umělecké zdlouhavé záběry plné zamyšlení... Prostě jsem se nudila, chápu, že někdo je z toho v sedmém nebi, ale já to opravdu nejsem. (13.05.2010)

Když jsem Až na krev viděla poprvé, bylo pro mě toto dílko P. T. Andersona záhadou. Oceňovala jsem jeho úchvatnou kameru, nadpozemské herecké výkony a skvělý soundtrack, nedokázala jsem si ale představit, proč bych ho kdy měla chtít vidět znovu; natolik odtažitě na mě jako film půsosobilo. Tehdy jsem ještě netušila, že mě příběh vzestupu jednoho ropného magnáta bude následující týdny pronásledovat v myšlenkách a že pocítím neodolatelnou touhu pustit si ho podruhé. Nutkání jsem podlehla, na film se podívala... a byla jsem z něj nadšená. Ohromená. Uzemněná. Odvolávám veškerou kritiku mého předcházejícího komentáře: Až na krev není náhled do života psychopata, jehož jednání by postrádalo jakoukoliv logiku. Je to ukázka souboje dvou vysoce racionálních osobností, která začíná hned při úvodním jednání o prodeji pozemku. Na jedné straně je to Daniel Plainview, který uznává jako boha ropu a nijak se netají svým egocentrismem, na druhé pak Eli Sunday, který si myslí, že nad ropou vládne bůh a který své osobní zájmy zaštiťuje kostelem. Se kterou z těchto dvou sobě navzájem velmi podobných osobností jsem sympatizovala více? S ropným magnátem, protože člověka, který přizná, že nemá rád lidi, a který se nijak netají svými sobeckými motivy, dokážu respektovat více než toho, kdo ostatní manipuluje pod záminkou víry. Během druhého zhlédnutí jsem navíc právě v Plainviewovi objevila i ten tolik důležitý prvek lidskosti, který jsem poprvé ve filmu postrádala, a to ve formě jeho vztahu k dětem. I když hlavní hrdina po celou dobu tvrdí, že má rád jen sebe samého, jeho jednání v průběhu filmu vypovídá o tom, že mu na malé Mary Sunday a především jeho synovi nesmírně záleží. Vezměte si prakticky jakoukoliv scénu, kde se Daniel a H. W. vyskytují o samotě, a to, co uvidíte, není jednání muže, který má chlapce jen jako zástěrku pro zakrytí svých úmyslů; budete sledovat člověka, který cizí dítě začal skutečně považovat za své a chce pro něj to nejlepší, čímž závěrečné rozuzlení získává ještě tragičtější nádech. Za hlavního hrdinu, ve kterém jsem vizuálně, hlasově i charakterové bez úspěchu hledala jakýkoliv společný znak s Danielem Day-Lewisem, za podmanivou vizuální stránku, za soundtrack, který je neodmyslitelnou součástí filmu a který by si dle mého názoru zasloužil Oscarovou nominaci, za epický příběh o vzestupu a pádu, kterým mi Paul Thomas Anderson připomněl filmy Martyho Scorseseho, a za odvahu vyprávět děj pomocí náznaků a nevysvětlovat divákovi vše, tedy napodruhé nemůžu a nechci jít pod pět hvězdiček. Jedno z mála mistrovských děl 21. století. (03.02.2013)

Pí Tí Ej natočil ďalšiu pozoruhodnú drámu, ktorej sprievodným pozadím sú počiatky ťažby ropy. Tie sú dnes už zakorenené v americkej histórii, možno aj preto sa za 'mlákou' filmu dostalo väčšej priazne. Tvorcovskú fantazmagóriu predvádzajú chalani pred, aj za kamerou. Skvelé charakterové zobrazenie postáv a mozaika ich vzájomných vzťahov sa vyvíja už od začiatku, keď takmer dvadsať minút vo filme nik nevyriekne ani slovo, a tieto scény sú rovnako hodnotne pôsobivé ako najvyhrotenejšie dialógy a situácie. Ako celok pôsobí film neskutočne vyrovnane, diery v komplexnosti nenarobili dokonca ani časové, niekoľkoročné skoky. Dí Dí El sa týmto výkonom definitívne zaradil k velikánom ako Brando, či Pacino; Paul Dano úspešne zmaturoval z hodiny herectva. 85%. (01.06.2009)