花より男子
Boys Over Flowers
Hudba:
Kósuke JamašitaSérie(1) / Epizódy(9)
-
Season 1 (2005) - 9 epizód
Obsahy(1)
Tsukushi Makino je študentka veľmi prestížnej školy Eitoku Gakuen, ktorú navštevujú deti japonskej smotánky. Pretože Makino je chudobná, stáva sa bojazlivé dievča, ktoré je však od prírody plné odvahy a má nezávislého ducha, častou obeťou slovných útokov zo strán jej spolužiakov. .Všetko sa ešte zhorší, keď sa prvý raz stretne s Flower 4 (F4), skupinou najbohatších a najatraktívnejších chlapcov školy, ktorí na všetko dozerajú a školu v podstate ovládajú. Makino sa pokúsi ochrániť svoju jedinú priateľku, ktorá nechtiac urazila vodcu skupiny, Tsukasu Domyojiho. Nanešťastie, hnev chlapcov tak dopadne na Makino, ktorá sa však začne brániť, a tým prekvapí aj vodcu F4. Dievča, ktorej je jedno, ako vysoko v hierarchii študentov školy stojí, Tsukasu zaujme a medzi dvojicou to začne citovo iskriť. Môže ísť o niečo viac, než vzájomnú nenávisť a odpor? Ako hlboko city dvoch študentov vlastne siahajú? (ČSFD)
(viac)Recenzie (19)
Já tento příběh musím milovat! A konečně jsem se dozvěděl, odkud je píseň Planetarium. "Vyrostl" jsem na korejské verzi, velmi se mi líbila i tchajwanská, tato nezaostává. Čas v ní plyne mnohem rychleji, než v BBF - občas je to dobře (několik věcí mi připadlo být logičtěji ztvárněných), občas jsem naopak ocenil, že Korejci do některých dějových linií investovali víc času. Nicméně je zajímavé, že přestože je příběh 3x stejný, vyzní každá verze jinak. Korejská je bombastická s nejtrhlejší herečkou, tchajwanská příjemně civilní s nejkrásnější herečkou, japonská ... nevím, nedovedu to vyjádřit, každopádně s nejpřirozenější herečkou (a tak trochu jinak "poskládaná" - stručnější, zajímalo by mě, jako to vypadá v originální manze). ()
Dobrý japonský seriál, který je doprovázen příjemnou hudbou a celkově i zajímavým příběhem, který nemá rozuzleného konce. Po shlédnutí první série jsem nevědel co si mám myslet a co mě film vlastně dal, ovšem proto je tu druhá série. Kdyby nebyl seriál tak zdlouhavý, měl by u mě za 5, ovšem některé scény jsou až příliš roztahané, což člověka začne nudit. 80 % ()
Tak nejdřív zápory: osazenstvo F4 vypadá jako 12ti letí chlapci parodující homosexuály. Hlavní hrdina je nejhnusnější z celé ošklivé čtyřky (kam proboha chodí na ty hadry?) a má nalakované nehty (i bezbarvý lak je lak). No jo, ale když ono je to jinak celé tak bláznivé a ulítlé, že nelze odolat. Prvky anime v hraném seriálu jsou neodolatelné - celá Tsukushina rodina je pořádně švihlá s tím svým šetřením a přípravou na zkoušky... a Okami-san a její bývalé lásky....a vyzvánění na zlatém telefonu...a prostě celé je to návykové. Samozřejmě dofám, že Domyoji umře a Hanazawa se ujme útěchy zhrzené Makino... ()
Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů, i když do TOP10 se mi nevešel. Příběh o tom, že "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí" musí zaujmout snad každého (no jo, já vím, že je to úlet, ale tak nějak mě to teď napadlo ;^) ). Taky je o tom, že kam čert nemůže nastrčí ženskou a ta udělá z obávaných vůdců školy v podstatě sympatický chlápky. A taky je o tom že jsem celou dobu hučela do dcery ať mi prozradí, kdo bude nakonec ten šťastný, protože já byla pochopitelně na straně toho neúspěšného. Tedy většinou, pak ale přišla scéna, kdy mi toho, který mi moc neseděl bylo neskutečně líto a stejně jako Makino jsem začala tát. Tála jsem dlouho, předlouho a stejně bych dala přednost tomu druhému... Komu? Podívejte se a uvidíte. :^) ()
Kolem čtvrtého dílu to začalo být hyperbolicky vtipné bez posledního zbytku zábran :-) Část humoru se točí kolem slovních hříček se čtením znaků, což se ukazuje už parodií na přísloví v názvu. Co do popisu... Spousta anime je točena kresleně proto, že je to prostě levnější, než kvalitně točit hraný film. Jakože např. kulisy Tokia, které jako obvykle rozdupe nějaká ta příšera, jdou líp nakreslit než udělat modýlek tak, aby vypadal věrohodně... Nebo pokud chceme, aby dvanáctiletá děvčátka hrála nymfomanky jako v normálních japonských seriálech, je to taky jednodušší nakreslit, než ukecávat rodiče, že by se to stejně za rok za dva naučila ve školní družině. Vůbec už nehledě na to, že je v Japonsku poměrně málo herců, kteří nejsou tak trochu prkna -- zatímco kresleným postavičkám Stanislavského do hlavy vtlučete. Mou obvyklou drobnou oklikou se dostávám k tomu, že jen málo hraných filmů či seriálů je natočeno rozmáchle "neomezeným" stylem obvyklým v anime. Ani hrané předělávky nebývají ve výrazových prostředcích doslovné (to by je neměli důvod přetáčet), ale jsou zpravidla "zcivilněné". V Hana yori dango je silnou stránkou naopak přehnaný důraz na obvyklé prostředky v anime -- takhle by to zkrátka bylo kreslené. Pomrkávání na kameru není pomrkávání, ale občas úplné vyskočení z role a komentování, co to točíme... Přehnané rekvizity, na hlavu padlé rodiny (bohaté i chudá), dialogy animearchetypální, přeplošené postavy, kamera jako v anime atd... Lahůdka, která neobyčejně potěší. Nejvíc mě bavila asi Okami-san (Kato Takako) a její vypravování o bývalých láskách... ()
Reklama