Kliatba zlatého kvetu

Každý mistr jednou narazí a muselo se to stát. Už minulý film Klan letajících dýk pro mě znamenal od božského Hrdiny sestup dolů a poetika, příběhu přehlušila vše ostatní. V Curse of the Golden Flower zachází Yimou Zhang ještě dál a snaží se vystavět obrovské drama jedné dynastie na postavě manželky Imperátora. Což ve výsledku znamená obrovskou chybu a neúspěch. Výtvarný styl je nezaměnitelný, i když neskutečně barevný vnitřek paláce působí spíše kýčovitě, nevkusně a abstraktně. Vrchol a jediné kvalitní místo filmu je ke konci po velkém povstání, kdy je vše jednoznačně odděleno barvami a dostává se tak na řadu místo hereckého představení Gong Li (na kterou tu Zhang hodně sází, ale scénář to nezvládá ) velká armáda a krásné jednoduché barvy. Vrchol filmu, který je jinak slepenec velké nudy a lásky, která neměla budoucnost. Chow Yun-Fat je nevyužit a nedostane se prakticky do žádné pořádné bojové scény. Je to velký Imperátor, který bojuje už jen svým pohledem a existencí a nepotřebuje nic dokazovat v boji muže s mužem. Velká škoda nevyužitého potenciálu, ale do třetice nemohla vyjít stejná sázka na barevnost a prachmizerný příběh. (23.03.2007)

„Čo ti dám, si neber silou.“ Pred pozretím som si myslel, že ma Kliatba zlatého kvetu unudí k smrti. A hoci mala svoje chyby, po záverečných titulkoch som o nej niekoľko hodín rozmýšľal, čo sa rozhodne nestáva pri každom filme. Napriek tomu som uvažoval, či dám 60 % alebo až 80. O vyššom čísle nakoniec rozhodla kladná odpoveď na otázku, či by som si to pozrel ešte raz. Áno, pozrel. Zostanete sklamaní, ak budete čakať historický Mamtrix. Finálna gigantická akčná scéna pripomína to najväčšie z Pána prsteňov, ale dovtedy vás čakajú „len" rozhovory a vzťahy. Musím sa priznať, že podobne ako v Gejši a Kráľovnej Alžbete (tej s Geoffreym Rushom), i tu ma bavilo všetko to nenápadné a šeptavé „zákulisné politikárčenie“ a postavy (a to, čo urobia, ako sa rozhodnú a či prežijú). Určite by to ale nešlo bez kvalitných hereckých výkonov (hromozvodom je Číňanka Li Gong z Miami Vice, ale poteší i Chow Yun-Fat) a pôsobivého scenára. Na tom sa mi najviac páčilo, že neriešil celosvetové vojny, ale sústredil sa len na jednu päťčlennú kráľovskú rodinu. (09.03.2010)

Mladá číňanka vybíhá z paláce za ohromného řevu, který vyluzuje z úst. Její matka nebo "matka" je jí v patách a podobně jako její dcera řve, co jí hrdlo zmůže. Obě vyběhnou na gigantické prostranství poseté květinami a pak to příjde... Kamera se konečně odprostí od táhlých záběrů a neřízenou rychlostí běží za svěřenkyněmi. Konečně se cítím být ve společnosti královské rodiny. Kameraman mete, kamera se klepe. Neb trvá tento záběr zhruba 5 sekund, já byl přesto úplně hotovej. Je to jako když usínáte a najednou někdo práskne dveřma.... Škoda, že se film neodehrál v tom duchu -práskání dveří- dál. A i když jsem doufal, že mě finále posadí na zadek, jediné co mě v tu chvíli napadlo bylo: "Ty vole, mám si připadat jako brouk narvanej v jahelníčku?". Obrovská přeškoda. Zhangův talent se utopil v mašlích a donebevolajících dialozích. (26.10.2008)

Velmi rozporuplný film. Příběh o inkrikách na císařském dvoře se rozvíjí hodně slibně, postupně se z něj ale vynořuje obludná překombinovanost, která v poslední třetině vrcholí podobně tragicky jako v Klanu létajících dýk a kazí dojem z realisticky pojaté zápletky. Některé momenty jsou excelentní, noční útok maskovaných bojovníků svou chladnou samozřejmostí zamrazí v zádech, naopak dlouhé prostřihy mezi uslzenými obličeji těžce vypracovanou atmosféru bortí. Jak v zápletce, tak vizuálním zpracování je až příliš patrná hra na efekt, než aby to dohromady mohlo dávat smysluplnou podívanou. Příběh místy drhne, herci nevědí, co mají hrát (vrcholem je tapně roztřesený výkon Ye Liu jako prince Wan), a tak to mají zachránit souboje. Čang místy stále ukazuje, že výtvarný talent neztratil, žel zdá se mi, že se až příliš nechal unést megalomanií možností, které má. Interiéry a kostýmy jsou na velmi vysoké úrovni, ale bojové scény už jsou (až na pár vyjímek) spíše jen barevnou nudou. Nekouká se na to špatně, ale něco podstatného chybí. Totéž platí o celém filmu. (04.05.2007)

Na Kletbu zlatého květu se hezky dívá a Zhang znovu předvádí podobnou stylizovanou hru jako v Hrdinovi a Klanu létajících dýk. Jenže jestliže v Hrdinovi mohl divákovu pozornost udržet každou chvíli jiným pohledem na věc a u Klanu vše jistily rychlé změny prostředí, tady už se Yimou Zhang pouští do něčeho, na co očividně umělecky nemá - konverzační drama. Téměř smrtící pro Kletbu je to, že nemá dějový oblouk. Od začátku je jasné, že děj skončí v krvi, a to se také skutečně stane (ne, opravdu to není spoiler). Žádná gradace k tomu ovšem nevede. Běžnému divákovi se při sledování vybaví hned několik motivů ze Shakespeara, těm ve filmu zběhlejším zase jméno Akiry Kurosawy. V obou případech je ale jakékoliv srovnání s Zhangovým eposem poněkud urážlivé. (15.03.2010)