The Last Supper

Lu Chuan potvrdil svůj statut filmaře, který nemá konkrétní osobitý styl či své ústřední téma, ale jehož kvality spočívají ve schopnosti z populárních žánrů vykřesat jejich jádro a to podat v doposud nevídaném a maximálně působivém tvaru. Po fenomenálním a divácky doslova drancujícím válečném psychologickém dramatu "Nanking! Nanking!" se chopil formátu výpravných historických dramat o pletichách na dvoře mocných vladařů. V jeho podání se před diváky nerozvíjí jen povrchní exhibice výpravy a kostýmů. Lu se vyhýbá i přebujelé ornamentálnosti či shakespearovskému záběru dosavadního vrcholu v rámci tohoto žánru, k nimž se uchýlil Zhang Yimou v "Kletbě zlatého květu". Zaměřuje se na téma moci, která rozežírá ty, kteří ji drží, ale bojí se, že o ni přijdou. Palácové čistky na sklonku vlády panovníka, který se k trůnu probojoval z postu obyčejného nuzáka, Lu podává jako nechronologické vyprávění, které se neustále vrací do minulosti a zahrnuje i hrstku impresivně snových sekvencí. Při tom centrální postavu sžíranou mocí, o kterou se bojí přijít, vyobrazuje de facto nepřímo právě skrze reminiscence motivované jeho nejbližšími spolubojovníky, které nyní likviduje. Film klade důraz na emotivně vyhrocené podání osobních tragédií jednotlivých obětí, jak na barikádě konkrétních životů, ale i jejich ideálů. Zcela strhující je pak finále, kde se nápaditě tematizuje přepisování historie ve vztahu k tomu, jak jednotlivec ztrácí vládu nad svým osudem. Ve svém žánru je "The Last Supper" naprostá špička a zcela osobitě pojatý příspěvek, byť nepřeberné množství postav a velmi pozvolně krystalizující konflikty tento unikátní snímek pro některé diváky diskvalifikují. (11.02.2013)

Lu Chuan natočil znamenité historické drama, formálně a vypravěčsky brilantní a herecky hodně silné v kramflecích. Znamenitý soundtrack studí za krkem jako ostří meče a všechna ta na první pohled odtažitá lyrika bolí jako děravej zub, protože jako každé kvalitní historické drama, Wang de shengyan je samozřejmě depka jako prase. (Jdu si dát panáka, mám najednou strašnou chuť celýmu tomu zástupu Ziyingem počínaje a Liu Bangem konče připít. Co vám budu povídat... Qinové a Chu-Han contention, to byly vždycky moje srdcovky.) (17.03.2013)

V podmanivých obrazech podaná lekce o tom, že cesta nahoru a setrvání tam vyžaduje oběti. Dovoluji si připojit citát Konrada Lorenze z 80. let 20. století: "Velké počty obyvatel s sebou nesou to, že existuje příliš mnoho voličů a příliš málo zvolených zástupců. Dokonce i při morálně nesporných, opravdu demokratických postupech se soustřeďuje příliš mnoho moci v rukou malého počtu lidí. Tito lidé, i kdyby byli moudří a morální, nejsou s to si v mocenské pozici zachovat svou plnou lidskost. Poblouznění mocí je velice reálné onemocnění." (12.02.2023)

Po všech stránkách krásně natočený historický film se snově působícími scénami, ale celkově bohužel ukázka toho, proč se tyto čínské historické filmy špatně prosazují v zahraničí. Například zabití historické postavy, která ve filmu ale není nějak detailně vykreslená, působí prostě moc melodramaticky, i když celkově má film daleko od laciné patetičnosti. Je možné že člověk, který zná dobře celou historii okolo, se do děje dokáže víc vcítit... Jinak vnitřně nejednotný, jak naznačuje PetrC., mi film nepřipadá, je to shakespearovské drama o lítosti, strachu a intrikách. (14.03.2013)

Je to nadpriemerná čiastočne psychologicky ladená historická dráma. Má pomerne dobrý príbeh o starnúcom panovníkovi, ktorý za svoj mimoriadne bohatý život prekonal dlhú cestu od najobyčajnejšieho chudobného muža až po samotného vládcu, ale aj tak sa neustále trápi kvôli činom a ľuďom zo svojej minulosti, obzvlášť dvojici mužov, ktorí v jeho živote zohrávali dôležitú úlohu a samozrejme aj moci, ktorú získal a neustále sa bojí, že o ňu príde a tak nikomu neverí. Spracovanie nie je zlé, ale mám z neho až príliš rozporuplné pocity. Už na prvý pohľad je jasné, že toto nebude práve tradičná žánrovka, síce občas trochu pripomenie, či už štandardné historické veľkofilmy, alebo aj tie komornejšie, v ktorých ide hlavne o rôzne intrigy, ale podané je to úplne inak a ide sa viac do hĺbky. Určite musím oceniť, že tu sa skutočne stále niečo deje, každá scéna pôsobí dôležito, je tu kladený dôraz na detaily a tvorcovia si na tom po všetkých stránkach dali viditeľne záležať, aby to bolo čo najkvalitnejšie a pôsobilo to celkom realisticky a inteligentne. A práve preto ma skutočne veľmi mrzí, že mi to moc nesadlo, celé je to až príliš rozkúskované, dej neustále preskakuje medzi postavami a rôznymi časmi a síce celkovej prehľadnosti to nijak neškodí, ale nevedel som sa na to ideálne naladiť, dej si ma nezískal a žiadnej postave som moc nefandil. Zmenilo sa to až v záverečnej štvrťhodine, kedy som si už naopak vychutnával každý záber, ale už je predsa len trochu neskoro. A určite treba spomenúť, že kvôli tomuto odlišnému prístupu tu o akciu vôbec nejde, občas sa niečo naznačí, no to je všetko. S hereckým obsadením som dosť spokojný, Liu Ye v hlavnej úlohe, k tomu dvojica Daniel Wu a Chang Chen a ešte pár zaujímavých vedľajších postáv. Čo sa týka réžie a technickej stránky, Lu Chuan odviedol viditeľne veľmi kvalitnú prácu, oceňujem perfektnú výpravu, veľkolepé prevedenie a zaujímavú atmosféru, len škoda, že inak si ma to moc nezískalo. The Last supper je teda skutočne zvláštny film, nebavilo ma to ani zďaleka tak, ako by som chcel, ale zároveň som počas sledovania neustále cítil tú všadeprítomnú kvalitu, len som sa k nej nevedel dostať a veľmi ma to trápilo. Takže druhé pozretie je časom nevyhnutné a potom sa moje hodnotenie možno výrazne zmení. 60% (28.12.2013)