Žízeň

Tíživě depresivní - to je charakteristika, která mě při sledování tohoto filmu napadala nejčastěji. Přitom je to dobře udělané, atmosférově výborné, dostatečně (úpírsky) kreativní a Kang - ho Song je PAN herec (napadlo mě už při filmu JSA). Jen tento film nemám aktuálně náladu ukazovat manželce a podívat se na něj znova. Té tíživosti bylo moc. ■ P.S. Nemohu si pomoci, z úpírských filmů u mě letos stále vítězí švédský Låt den rätte komma in. Přestože může vůči "Žízni" působit v některých okamžicích amatérsky. (23.12.2010)

Nový rozměr tomuhle filmu v mém případě dalo, že jsem si uvědomila, že je to vlastně korejská Tereza Raquinová (jako vyšitá) opepřená krví, upíry a černým humorem. Zola se možná obrací v hrobě, ale já vrním spokojeností. Plný počet za první pohled a i za druhý pohled filmu jako adaptace. Takhle se moderně zpracovává klasika prosím! (28.03.2010)

Nechci znít kacířsky, ale ačkoli je Bakjwi asi tak stokrát lepším a nápaditějším filmem než Stmívání, u druhého jmenovaného jsem se bavil víc. Sice na jeho účet, nicméně aspoň něco. Žízeň je pro mne přesně tím typem filmu, který míchá žánry tak zběsile, že se jejich efekt nakonec nenásobí, nýbrž totálně ruší. Na spoustu lidí to evidentně funfuje, na mne bohužel ne. Zaujalo mě až asi posledních čtyřicet minut, které to vytáhly na tři hvězdy. (15.11.2009)

Hodnotím director's cut. Keď som film videl pred rokmi prvýkrát, tak ma pomalá prvá polovica celkom nudila, ale potom si ma svojou nepredvídateľnosťou film začal postupne získavať a finále ma totálne nadchlo, takže celkovo by som dal filmu 7/10 aj keď priebežné pocity sa mi behom filmu dosť menili. Aj po druhom pozretí by som mu dal rovnaké bodové hodnotenie, ale tentoraz by to bolo za konštantných 7/10. Možno pretože že som už vedel čo ma čaká, tak som si vychutnával aj postupný zrod hlavnej postavy, ale zároveň už ma film nemohol prekvapiť, takže druhá polovica už pre mňa nebola taká úchvatná ale len logickým vyústením predošlého deja. No a dej tvorí príbeh o už klasických Chan-wook Parkovských pošahaných postavách, ktoré spája nejaké rodinné/kamarátske puto. V centre príbehu ale stojí nenápadná mrcha, ktorá ako náhle sa dostane k moci tak ukáže svoju pravú tvár a to jak rada manipuluje s chlapmi vrátane hlavného hrdinu. Akurát je príbeh okorenený o upírsku tématiku, ktorá do príbehu zapadne tak prirodzene, že na seba ani príliš nestrháva pozornosť a po chvíli vám to nepripadne divné. Je to jeden z troch Parkových pošahaných filmov, ktoré ma bavia. Hlavne vďaka zaujímavým štyrom ústredným postavám (kňaz a pošahaná rodinka - matka, syn a mrcha snacha), ktoré sú fantasticky stvárnené. Slabinou je možno len to, že stopáž je fakt trochu prestrelená a tempo pomalé, ale výsledkom je netradičný mix žánrov, ktorý zaujme jak drsnosťou, dramatickým vyznením medzi postavami tak aj čiernym humorom. 7/10. (11.07.2019)

Scénář: Seo-Gyeong Jeong, Chan-wook Park .. Svůj nejlepší film (JSA) natočil Park už dávno, pak se sice párkrát onomu bodu při pitvání pomsty přiblížil, ale (před)poslední filmy jednoznačně tápe, ultramixuje nejrůznější žánry a tvoří těžko stravitelné, ploché koláže. Pravidla upírského filmu Bakjwi sice výrazně neporušuje, pravidla zábavného filmu však ano. Hlavně utahaností a dramatickou jednotvárností bez zesilovaní. Působivé leda tak při racionálním závěru na přímořském útesu a záběrech na Kim Ok-bin. (17.11.2009)