Žízeň

Úchylné, vtipné, krvavé, sexy, dramatické, sarkasticky zábavné, psychologické a dokonca i epicky rozľahlé (alebo len zbytočne rozťahané?). Koláž žánrov a emócií, ktorá nech je akokoľvek zručne zlepená v jeden celok, stále ostáva iba zlepencom. Napriek skvelým hercom, premysleným (skrytým) tematickým linkám i parádnemu filmárskemu prevedeniu. Menej všetkého a bez humoru, mohlo byť viac. (06.12.2009)

50 dobrovolníků podstoupilo lékařský experiment, ale přežil pouze jeden – katolický kněz, který teprve postupně začíná zjišťovat, že se z něho stal upír. Jako horor to nefunguje, protože jediné monstrum je hlavní hrdina, takže není o koho se bát. Je tedy třeba to hodnotit jako drama, ale popravdě řečeno jsem od věhlasného režiséra čekal víc. (15.07.2009)

Původně jsem ani netušil, že Thirst bude opět taková černá a ďábelská komedie jako Parkovi předcházející snímky. Program byl bohužel takový, že jsme se na film dostali až na třetí projekci, kde proti upírskému melodramatu stál kontroverzní Antichrist. Ten nás však nenavnadil natolik a Trier je navíc pěkný úchyl, abychom si na něj pokempili lístky a tak byla volba jasná, alespoň pro mě. Přítelkyně ještě netušila, do čeho vlastně jde, neboť žádný Parkův snímek dosud neviděla a kdyby věděla, co ji čeká, asi by raději zvolila mluvící lišku a uřezané genitálie. Když se za tímto krvavým, pro někoho i příliš násilným, místy dokonce šokujícím a zároveň vtipným počinem ohlédnu, vidím celkem originální pojetí tohoto tématu, které je navíc zpracováno jedním z mých nejoblíbenějších režisérů vůbec. Pokračujeme v nechutnosti, jedna z těch silných scén je ta, kde kněz Sang-hyeon hraje na flétnu, tou však proudí něco jiného než vzduch a právě díky takovým místům se jistě nejednomu divákovi obrátil žaludek. Co se týče té brutality, kdo přetrpěl třeba Martyrs, přežije jistě i tohle. Když pominu tyto zvrácenosti, sex, zabíjení a krev, těchto prvků je totiž ve filmu docela dost, jsou zde i ty divné scény, které mám na Parkovi nejraději. Jedna z nich je ta snová s trojicí postav a kamenem v posteli. Herecké obsazení nemohlo být snad vybráno lépe a Song Kang-ho jako padlý kněz zamilovaný do vdané ženy dokáže výborně zahrát snad jakoukoli postavu. 133 minutová stopáž mi vůbec nevadila a kupodivu bych ani nestříhal. Trochu bych zkritizoval CGI, animace skoků nebyly zrovna zpracovány nejlépe, jsou spíše průměrné, pro film však dostačující. Technická stránka je jak jinak než skoro dokonalá a na takové vizuálně lahodné a umělecké dílo s ladícím hudebním doprovodem je radost pohledět nebo taky někdo bude třeba zhnusen a půjde se tak akorát vyzvracet. (9/10) [MFFKV 2009] (09.07.2009)

Proti upírům nic nemam, ale když chtěj ve filmu vystupovat tak ať využívaj svůj potenciál. To úpírský téma v tomhle filmu je úplně zbytečný a bezdůvodný. Celejch osmdesát minut jsem čuměl na nicneříkající slátaninu bez děje. Teprve potom se začalo téma využívat. A to už bylo řekl bych moc pozdě na to, abych přehodnotil situaci. A navíc mi přišlo k smíchu několik věcí např. katolický kněz si nechá píchnout virus, kterej z něho udělá upíra a poté se, coby onen kněz, vydá do temných ulic jako upír (příde mi to prostě hrozně bizarní). Už dlouhou dobu jsem se u filmu nenudil tak jako v tomhle případě. Všechno je to doprovázený hroznou a absolutně nehodící se hudbou a rádoby úžasnou kamerou. Film postrádá dokonce i atmosféru a napětí. Za poslední měsíc jsem viděl asi čtyři filmy asijskýho původu a všechno bylo výborný, ale tady jsem šlápnul fakt hodně mimo. (19.11.2009)

Chan Wook Park navrátil upírům respekt, o který je připravili zubatí „emíci“ ze Stmívání. Jeho Žízeň je filmem hloubavým, racionálním z hlediska přístupu ke zvolenému tématu, psychologicky propracovaným a nabízí opravdu působivý a atmosférický zážitek. Park zůstává věrný své národní kinematografii, a tak je tento snímek prostý žánrových mantinelů, osciluje mezi klasickým hororem (upírské téma, atmosféra), slasherem (obstarávání potravy), psychologickým dramatem (oddaný kněz bojující s pudy), poněkud morbidní romancí (vztah kněze a adoptované dívky) a černou komedií (tradiční Parkův morbidní humor někdy hraničící až s groteskností), přičemž výsledný film je dokonale konsistentní. Parkovi se po skvělé trilogii o pomstě a rádoby indie komedii podařilo vytvořit strhující dekadentní upířinu a já se už nemůžu dočkat, s čím přijde příště. 90% (13.01.2010)