Žízeň

Nový rozměr tomuhle filmu v mém případě dalo, že jsem si uvědomila, že je to vlastně korejská Tereza Raquinová (jako vyšitá) opepřená krví, upíry a černým humorem. Zola se možná obrací v hrobě, ale já vrním spokojeností. Plný počet za první pohled a i za druhý pohled filmu jako adaptace. Takhle se moderně zpracovává klasika prosím! (28.03.2010)

No Vida.. Žízen mi Sedla.. Na to, jak je film dlouhý, jsem se kupodivu nenudil ani Chvíli.. Celé to bylo zajímavé, krásné, erotické, sexy.. Občas krvavé a brutální.. Krásně natočené bez chyb.. Efekty na úrovni Hollywoodu.. No konečně se Asiati vzpamatovali a začínají Točit koukatelné Snímky! Kvalitní Upířina.. A pro mne jeden z nejlepších Asijských Hororů! (23.07.2012)

Cením filmy, u kterých motiv upírů (či jakýchkoliv jiných monster) slouží za symbol něčemu hlubšímu, v nichž tento motiv spíše než žánrová proprieta (mám na mysli horrory) funguje jako metafora (př. Interview s upírem a nesnesitelná tíže nesmrtelnosti, Závislost a upírství jako analogie drogové závislosti). Na podobném principu je, po mém skromném soudu, založena i "Žízeň" Chan-wook Parka - story tohohle filmu by totiž byla funkční, i kdyby se ústřední hrdina neproměnil v prvních minutách v upíra. Ta neuhasitelná žízeň po krvi, tak charakteristická pro upíry, je zde metaforou (ev. katalyzátorem) pro ničivou, jelikož neovladatelnou (býváme otroky svých pudů) a zakázanou (tabu kněžského vysvěcení a mimomanželského sexu + zločin) touhu. Posud s "Žízní" souzním, moc se mi líbí... avšak ke čtyřem hvězdičkám dnes ani náhodou nevystoupám. A to kvůli přepálené stopáži (135 minut je v tomto konkrétním případě fakt hodně). A stopám manýrismu (hlavně v zbytečně prodlužovaných erotických scénách). A afektovanosti (typické, jedná se přeci jen o jk film). Summa summarum: první snímek Chan-wook Parka, ke kterému se nemám chuť vrátit. 65% (05.02.2021)

Chan Wook Park navrátil upírům respekt, o který je připravili zubatí „emíci“ ze Stmívání. Jeho Žízeň je filmem hloubavým, racionálním z hlediska přístupu ke zvolenému tématu, psychologicky propracovaným a nabízí opravdu působivý a atmosférický zážitek. Park zůstává věrný své národní kinematografii, a tak je tento snímek prostý žánrových mantinelů, osciluje mezi klasickým hororem (upírské téma, atmosféra), slasherem (obstarávání potravy), psychologickým dramatem (oddaný kněz bojující s pudy), poněkud morbidní romancí (vztah kněze a adoptované dívky) a černou komedií (tradiční Parkův morbidní humor někdy hraničící až s groteskností), přičemž výsledný film je dokonale konsistentní. Parkovi se po skvělé trilogii o pomstě a rádoby indie komedii podařilo vytvořit strhující dekadentní upířinu a já se už nemůžu dočkat, s čím přijde příště. 90% (13.01.2010)

Parkův žánrový mix pro otrlého (míněno odolného) diváka mi sedl jako dětská prdelka na nočník, zejména oceňuji originalitu, nápaditou kameru, neotřelý příběh kněze, který uvízne v závislosti na krvi, no a samozřejmě velkou lásku dvou osamělých duší.. Je to zvláštní, zajímavé, jiné.. Herci v hlavních rolích se mi líbili, ladilo jim to spolu a krásně to mezi nimi jiskřilo.. Jediná drobnost ke škodě na téhle krvavé nádheře je ta, že to auto s babiznou uvnitř neskončilo dole pod skálou, vím, jsem zlá.. (14.08.2022)