Bez dcéry neodídem

Při hodnocení tohoto filmu máte na výběr - buď jej přijmete jako názornou "učební" pomůcku pro slečny, které ve víru hormonálního ohňostroje jménem zamilovanost úplně vypnou mozek a uvěří, že láska nejen přenáší hory, ale také mizíkuje tisícileté kulturní standardy (pro nás odlišnosti), které byly jejich děsně milovaným očarujúcim princom s uhrančivýma očima vštěpovány na každém kroku už od nejútlejšího dětství, a pak se děsně diví... Z tohoto hlediska je Bez Dcerky Neodejdu vynikajícím snímkem, neboť je vyprávěn právě z pohledu té "oklamané a zklamané" západní ženy. Druhá možnost je vnímat tento filmový počin jako odporné xenofobní dílo napadající hodnoty, které jsou pro "druhou stranu" stejně důležité jako dýchání. A to je něco, s čím se nelze ztotožnit, když jsme přece tak hrozně demokratičtí a tolerantní ;) I s tímto pohledem je třeba souhlasit, protože příběh skutečně je vyprávěn jen a pouze z pohledu západní ženy, která navíc něčemu jako náboženství moc nedala ani ve své rodné zemi, a tak nemůže pochopit, co "to" všechno pro rodinu jejího (milovaného) muže znamená. I vzhledem k současné situaci ve světě by přesně takovémuhle tématu slušela forma dvojfilmu, jehož jednu část by vyprávěla Ona, a druhou On. Něco podobného se spáchalo tuším ve Francii v šedesátých letech ohledně rozvodu manželství a práva rodičů na styk s dětmi, bohužel si ani za zlaté nečisté zvíře nemůžu vzpomenout, kdo byl autorem a jak se to jmenovalo:P Každopádně jakožto právnický začátečník, zajímající se velmi, velmi, velmi, především o rodinné právo, zhodnotím Not Without My Daughter z prvního z výše uvedených pohledů - proto dávám 80%, ačkoliv žádných excelentních hereckých výkonů se tu divák nedočká. (10.05.2009)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $14,789,113║Tržby Celosvetovo $17,800,000║ (31.12.2009)

Hlavní předností filmu je silný, emocionálně vypjatý příběh, který má svým námětem šanci strhnout zejména ženské publikum - a pochopitelně mně, nenapravitelného citlivku. Nařčení z citové manipulace tentokrát není na místě, protože scénář věrně odráží knižní předlohu a ta zase kulturní propast mezi západní modernitou a prostředím utvářeným islámským právem - šaríou a místními tradicemi. V onom světě patří děti po rozchodu rodičů automaticky otci...Popsaný příběh vůbec není vyjímečný, naopak odráží zkušenost řady žen, které se provdaly do oblastí ovládaných konzervativní islámskou ideologií. Filmové zpracování i herecké výkony jsou standartní, tedy nevybočující z průměru. Celkový dojem 70 %. (18.05.2007)

Střet civilizací, náboženství, kultur, blá blá blá.. To lidé jsou ve střetu. Inteligentní s hloupými, hodní se zlými, tolerantní s fanatickými. Za vším stojí lidská nekompatibilita. Dalajláma má pravdu, že tím nejskutečnějším náboženstvím je dobré srdce.. Kontroverze spočívající v démonizaci islámu a íránských společenských tradic tady bezesporu je, ale nesmí se zapomínat, že se jedná o jeden z úhlů pohledu na konkrétní událost z minulosti, navíc vzniklý v časech hluboké americko-íránské lásky. Kdo chce méně černobílosti, může se podívat na finský dokument Without My Daughter a zároveň ať udržuje na mysli, že mrav se liší od kraje a objektivita s předsudky nejsou dobří kamarádi.. Apropo, nevím jak vás, ale mě ze všeho nejvíc rozhořčily režisérská rutina a hysterický výkon Sally Field.. (16.02.2017)

Někomu se sice může zdát politicky a nábožensky zaujatý, ale jedná se o skutečný příběh jedné ženy. A ten nejde prostě natočit bez vlastního názoru na danou věc. (19.05.2007)

Silný příběh o vztahu dvou lidí napříč národnostními rozdíly. Člověk vychovaný s islámskými tradicemi, vystudovaný v Americe se ožení s Američankou a narodí se jim dcera. Film jsem viděla dávno tomu, ale i teď mě mrazí, když si na něj vzpomenu. Já věděla, že si s žádným muslimem nemám nikdy nic začínat a příležitost určitě byla ... Dost možná bych skončila jako Betty. Je až neuvěřitelné jak se člověk ve druhém může mýlit. Roky a roky spolu žijete, manžel je spořádaný občan, vysokoškolsky vzdělaný lékař, všechno klape do té doby, než se jeho rodina rozhodne, že je mají poctít svou návštěvou. Neskutečná odhodlanost matky zachránit sebe a své dítě ze spárů fanatických muslimů a jejich zákonů. Je třeba sebrat veškerou svou odvahu a sílu k útěku ze země, kde je žena míň než vzduch, ze země, kde nikoho nezná a ze země, kde nemůže nikomu věřit. (05.10.2013)

Osobní zpověď je v tomhle filmu pouze rukojmím otevřené nesnášenlivosti, ceděné skrz neznalost a 'spravedlivé' emoce. (23.03.2005)

Téměř všichni ostatní komentátoři tento film vnímají jako smutnou zprávu o střetu kultur či o jednom zpackaném manželství, které je za střet kultur nemístně vydáváno (třeba uznat, že nejedno snědé děvče zažilo podobné útrapy ze švarným bílým jinochem z nějaké evropské země a asi bysme moc nejásali nad, dejme tomu senegalským, filmem, který nás Evropany kvůli tomu zobrazuje jako bezcitné, zdegenerované a rasistické zrůdy). Avšak podle mého to celé vůbec není osobní příběhem, nýbrž docela průhlednou analogií k náhlé proměně americko-íránských vztahů po islámské revoluci. _________________________Stejně jako je Betty spolu s divákem šokována náhlou a nečekanou proměnou Moodyho, byla americká diplomacie vedle z toho, že íránský šáh Pahlaví, kterého na trůn posadila CIA, byl náhle sesazen a nahrazen zuřivě protiamerickým náboženským radikálem Chomejním. Jenže mi právě nepřijde vůbec šťastné, když je proměna státního aparátu zobrazena jako proměna celého lidu, dokonce i toho žijícího v diaspoře. Film nám v podstatě tvrdí, že Íránci jsou apriori zaostalé, primitivní polopice, jež byly jakž takž civilizované pouze ve chvíli, kdy měli hlavy pohodlně zastrčené mezi půlkami Strýčka Sama. Však si také všimněte, že míra lidskosti filmových Íránců bez výjimky koreluje s úrovní jejich angličtiny. _________________________ Takové zvrácené poselství zamrzí o to víc, že jej tvůrci do filmu možná zanesli omylem. Jasně že filmový obraz Íránu je přepálený a najdeme tam několik do oči bijících nesrovnalostí (opakované záběry špatně prováděné muslimské modlitby, ši'íté mluví o záznamech Prorokovy tradice jako o "hádísech" a nikoli "achbárech", je také krajně nepravděpodobné, že by taková fundamentalistická rodina, jako je - alespoň ve filmu - ta Moodyho, měla v domě obrazy a slavila Vánoce), ale v porovnání s většinou hollywoodské produkce o zemích Blízkého východu je míra manipulace až překvapivě malá. To třeba oscarový Půlnoční expres zkresluje reálie Turecka daleko více, než se to Bez dcerky neodejdu "daří" v případě Íránu. Autoři se dokonce i trochu snažili přiblížit se perské architektuře, ač bylo natáčení realizováno v Izraeli a průměrný americký divák má jistě celý orient v jednom pytli a rozdíly mezi kulturou jednotlivých zemí nerozpozná. (26.03.2011)

Silný příběh. (21.07.2013)

Knihu jsem nečetla. Film nám pouštěli na střední a musím říct, že je velice dobrý. Mám ráda filmy podle skutečných událostí. 70% (13.02.2010)

Muslim zůstane muslimem. Je jedno jestli má doktorát z Harvardu, Oxfordu.. zda je doktor, inženýr. Pokud je pravověrný muslim, musí dodržovat korán. A súry v koránu jsou dané. Jsou od Boha - Alláha a není nic kromě Alláha co by je mohlo změnit. Proto islám zůstal se svým náboženstvím i tím co hlásá hluboko ve středověku. Nemá šanci projít jako křesťanství vývojem a měnit se. A cokoliv je proti islámu je rouhání. Tak například se podle se islámu Země neotáčí... Civilizovaný člověk se nad tím musí pousmát, ale muslim tomu musí věřit. Jak pak mohou fungovat manželství jako je to ve filmu, kdy ona Američanka si brala Íránce? Navíc v té neklidné době? Z její strany byla obrovská hloupost, že do Teheránu se svým manželem odjela. Film perfektně odhaluje způsob s jakým muslimové manipulují z nevěřícími. Nejprve je to vzbuzování lítosti, posléze zdůrazňování islámu a nakonec je to naprosté převzetí nadvlády a dominance. Ve vztahu k ženám to platí dvojnásob. Proto bychom si dnes měli velmi dobře rozhodnout koho, že si to pustíme do naší země, našich měst a vesnic, našich domovů. Film sám je strhující a graduje do opravdu infarktového závěru. Kdo by chtěl vidět něco podobného na téma útěky odněkud, doporučuji vidět Volání svobody 1987, Argo 2012 a Kolonie 2015. Tomuhle filmu já dávám za 4 * * * * ! (07.04.2017)

Bez dcérky neodídem je film, ktorý vzbudil množstvo vášní a ja si myslím, že úplne zbytočne. Nie je totiž žiadnym umeleckým filmom, ktorý by chcel poukazovať na rozdielnosť našich kultúr a náboženských zvykov, je to totiž triler, ktorý má v pláne byť iba napínavým. K tomu treba, aby bolo celé okolie proti hlavnej hrdinke a aby tak bola na všetko sama. Takto film celkom funguje, myslím, že riešiť ho ako obžalobu inej kultúry je trochu prehnané. Na to si predsa každý súdny človek urobí vlastný názor sám a nepotrebuje k tomu americký mainstream. (19.10.2012)

Nesporně zajímavý film podle skutečné události, přinejmenším vede k zamyšlení. A natočený je, dle mého názoru, dosti věrohodně. (19.07.2008)

Co si natropila, to si musela sníst. Proč ji litovat? Chtěla lepší život, a pak nemohla jen tak utéci... (01.08.2010)

Takové to ženské drama o ženě v cizí zemi, která právě zde poznává pravou tvář svého manžela, který se pod tíhou své rodiny a tradic mění v surového násilníka. Útěk před ním se zdá být těžký a útěk společně se svou dcerou, skoro nemožný. Film nijak nepřekvapí, Sally Field předvádí naprostý standard a film po celou dobu nevybočí z průměru. (04.04.2016)

Už tridsať rokov má tento film podľa skutočnej udalosti, ktorý by mal byť jasným mementom pre všetky ženy, ktoré si slepo myslia, že pre moslima bude rodina viac ako Korán. Nikdy. Ani keby polstoročia žil medzi cudzími a tváril sa na veľké Američana, keď príde na lámanie chleba, zaujíma ho len jeho viera a tradície. Žiaľ, mnohé sa nepoučili dodnes. Filmu nechýba nič okrem toho, že ten záver ostáva bez ďalších informácií, ako na ten útek zareagoval otec. Dnes už vieme, že zomrel v roku 2009, išiel ich hľadať do Ameriky a tesne pred 11. septembrom sa nachádzal dokonca už v blízkosti ich domova, keď bol zatknutý a deportovaný, nakoľko bol už na zozname teroristov... (13.10.2021)

Fantastickou knižní předlohu Betty Mahmoody jsem přečetl během několika dní, strhující čtení. Ovšem Hollywood opět dokázal skvělou knihu "zholywoodštit" (čti zprasit). Dokoukal jsem jen s nějvětším sebezapřením. Kvůli tradičně výborné Sally Fieldové nedám odpad, přestože nutkání mám obrovské. Každopádně doporučím všem, aby se této nepodařené záležitosti obloukem vyhnuli a raději si přečetli knihu! (11.11.2004)

Zajímavý příběh, ale jen průměrné zpracování, jak to u podobných filmů bývá. Sally Field se pořád tváří strašně nešťastně (i když se jí nemůžu divit...) a s Alfredem Molinou jsem měla občas potíže - nějak jsem mu tu jeho roli zkrátka nevěřila. (10.04.2006)

Film se téměř věrně drží knižní předlohy, která je skutečným příběhem autorky. Jeho klady vidím v tom, že i lidem, kteří nechtějí číst přiblížil dnešní poměrně ožehavý problém. Jeho slabou stránkou je , že jde o velmi subjektivní pohled na ten problém a radši bych tento film viděla natočený až po druhé knize, kde už autorka sesbírala více příběhu s unesenými dětmi a neni to až tak jednoznačné, pak by ten film měl nárok i na oskara. takže skvěle civilní výkony herců a poměrně slušně natočený film. (18.07.2005)

"Proč jí to neřekneš ?? Bojíš se jí snad ?!" (15.02.2017)