Série(16) / Epizódy(561)
-
Série 1 (1972) - 9 epizód
-
Série 2 (1973) - 18 epizód
-
Série 3 (1974) - 39 epizód
-
Série 4 (1975) - 42 epizód
-
Série 5 (1976) - 39 epizód
-
Série 6 (1977) - 42 epizód
-
Série 7 (1978) - 34 epizód
-
Série 8 (1979) - 39 epizód
-
Série 9 (1980) - 36 epizód
-
Série 10 (1981) - 42 epizód
-
Série 11 (1982) - 33 epizód
-
Série 12 (1983) - 41 epizód
-
Série 13 (1984) - 39 epizód
-
Série 14 (1985) - 39 epizód
-
Série 15 (1986) - 39 epizód
-
Série 16 (1987) - 30 epizód
Obsahy(1)
Ke svému názvu přišli Bakaláři až o něco později. První pořad se jmenoval Kufr za dveřmi. O příběhy na toto téma tvůrci požádali psychiatra Miroslava Plzáka, Jaroslava Dietla a Vladimíra Menšíka. Vladimír Menšík tehdy napsal povídku o manželovi, který při banální hádce rozkopl dvířka od kredence a kufr, do něhož je jeho žena uložila, aby je odnesl opravit, považoval za vyhazov. Diváci byli nadšeni, psali a přáli si pokračování. Jaroslav Dietl svolil, že bude pro nově vznikající pořad psát scénáře, ale kde neustále brát témata? Další nápad si poradil i s tímto problémem: výzva, aby diváci psali své příběhy, vyvolal až nečekanou reakci. Dopisy, které během následujících let přišli do televize, by se daly počítat na desetitisíce. Pořad dostal název Bakaláři vědy manželské. „Bakalář byl ve středověku učitel, člověk, který předával zkušenosti. Řekli jsme si, že našimi bakaláři budou právě diváci. Ať se o své zkušenosti dělí, ať je předávají druhým,“ prohlásila Libuše Pospíšilová. Témata, která přicházela, však měla daleko širší okruh. Lidé se psali i věci, které dosud nikomu nesvěřili. Jeden z dopisů dokonce začínal slovy: „To bych neřekla ani panu faráři...“ A tak nakonec zůstali jednoduše jen Bakaláři. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (48)
Nevím, jestli to bylo zrovna v tomhle období, ale nikdy nezapomenu na příběh o tom, jak Jozef Bláha jel na služební cestu k milence do protějšího paneláku a ráno se vrátil domů s košem v pantoflích a županu. Nikdy nezapomenu na moment, kdy vysype koš a začten do novin si to nezamíří k milence, ale domů - skvělá záležitost. ()
Bakaláře jsem milovala a vždycky se na ně těšila. Měla jsem je ale vždycky za odměnu a musela si je zasloužit. No snažila jsem se,ale hodněkrát je neviděla. Což jsem obrečela a snažila se polepšit. Líbilo se mi jak uváděl Menšík jednotlivé epizody a na konci položil brýle a ta závěrečná hudba byla klasická. ()
Ja som vyrastal ako decko na Bakalároch. V sedemdesiatych rokoch to bolo suverejne najlepšie, čo nám naše 2 programy ponúkali. Vždy sobotu sme čakali na nové príbehy. Pamätám sa , že tie z Prahy boli najlepšie čo bolo dane aj komentárom V.Menšíka. Spomínam si aj na vrchol príbehov a to bola poviedka ZUBY, práve v hlavnej postave z V.Menšíkom. Ozaj veľká nostalgia, lebo mnohí herci z týchto príbehov už nenávratne odišli do hereckého neba. Bakalári boli súčasťou našej mladosti. 85%. ()
Současná snaha o napodobení bakalářských příběhů - Trapasy vyznívá v porovnání s klasikou mizerně. Prostě když uváděl Vladimír Menšík bakalářské povídky,tak to byla lepší zábava. A co když v nich ještě hrál. Vzpomínám na příběhy "Zuby" o televizním mechanikovi amatérovi, nebo třeba "Husa", kde hrála Dáša Veškrnová pacientku v nemocnici, která léčí chmury četbou Švejka. ()
Na léto ideální společník! Výlet do starých časů, ať už barevných či černobílých, je opravdu příjemný. Některé povídky jsou lepší než jiné, vždy ale zaručí setkání s tou nejlepší hereckou garniturou. Nevím, ale ty dnešní povídky tohoto typu mě tak nebaví - možná to je subjektivní, ale ty starší "kousky" prostě ještě mají své kouzlo. A když jsou uvedeny tak excelentním komikem, jakým Vladimír Menší určitě byl (a kterému zdatně sekunduje jeho dcera), nemůže snad ani být pochyb o tom, že o zábavu bude postaráno. 77% ()
Galéria (1 317)
Fotka © Česká televize / M. Souček
Zaujímavosti (56)
- Ochutnávači se francouzsky říkalo „crédencier“, německy „kredenzer“, latinsky „gustator“, případně česky „koštéř“. Původně postranní stůl, kde ochutnávání probíhalo, se německy nazýval „kredenztisch“, zkráceně „kredenz“. Odsud se v češtině původní význam přenesl na současný název kuchyňského nábytku. (sator)
- Natáčelo se v Praze na nádraží Smíchov. (M.B)
- V povídce "Báseň" zazní "Tatjanův dopis na rozloučenou Oněginovi" od A. S. Puškina, "Sám nejsi nic" od S. K. Neumana a "Jitřní píseň" od J. Wolkra. Báseň " Tatjanův dopis na rozloučenou Oněginovi" byla použita i ve filmu Sněženky a machři (1982) při společenské hře. (M.B)
Reklama