Pleasant Moments
Réžia:
Věra ChytilováKamera:
Martin ŠtrbaHrajú:
Jana Janěková, Jana Krausová, Bolek Polívka, David Kraus, Igor Bareš, Martin Hofmann, Jiří Ornest, Kateřina Irmanovová, Barbora Hrzánová, Emma Černá (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Tragikomedie, jak si nelze dělat iluze,v jejímž středu stojí postava psycholožky Hany, která se snaží řešit nejrůznější životní situace svých klientů, mladých i starých, bohatých i chudých, i duchem, do jejichž spletitých osudů se zapojuje také její vlastní životní příběh. Ve výrazných epizodách, v útržkovitém zachycení jednotlivých emociálních příběhů lásky opětované i neopětované, žárlivé i posesivní, zvrácené i altruistické, - všech těch touhou po lásce řízených osudů, které na sebe narážejí a vzájemně se proplétají i s životním příběhem samotné psycholožky - všech, které trápí potíže spojené se zaměstnáním, kteří trpí pocitem strachu, že neobstojí, díky nejrůznějším tlakům, příliš velkou zodpovědností, konflikty s kolegy, nejistotou pracovního místa, depresemi z pocitu přetížení i jednotvárností a nudou. Autoři chtějí postihnout celý rejstřík současné problematiky tak, aby v jejich spletité kumulaci vynikla směšnost i hrůza žabomyší existence mnohých z nás. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (166)
Nešťastní lidé města pražského... Roztříštěný střepovitý film, jehož neustálá těkavost nedovoluje navázat jakýkoliv kontakt s postavami a jejich problémy... Filmový brownův pohyb částic způsobuje u diváka frustraci a neurózu a jeho výsledkem je hroucení prostorových souřadnic a rozklad mizanscény. Ruční kamera narušuje intimní zónu postav a rychlý střih smazává jakékoliv záchytné body. Technická stránka filmu souzní se současnou uspěchanou dobou, zacyklenou formou ovšem nepodporují výrazné postavy ani jejich výrazné příběhy. Pokud budeme Hezké chvilky bez záruky brát jako neurotický experiment na téma současného bezhodnotového panta-rhei, může film svým způsobem obstát. Jakákoliv jiná interpretace (tragikomedie o lidských problémech, mozaika několika smutných lidskcýh osudů) odhazuje snímek do stoupy. ()
Chytilovej musím priznať, že vždy chápala dobu, v ktorej točila film, ktorý ju mal reflektovať. Chvilky už svojou formou evokujú hektickú dobu. Sledovať kameru je rovnako nepríjemné, ako žiť súčasným veľkomestským štýlom, keď v ňom chceme praktikovať tak tradičné zvyky, akými sú v prvom rade rodina. Taktiež zvolená nesúrodá mozaika evokuje dojem roztrieštenosti, len neviem, či to bol zámer, alebo neschopnosť dramaturga udržať film v celku. Keď má divák pocit, že by sa mala znova objaviť jedna z predstavených postáv, prichádza nová. Tá niečo povie, posťažuje sa a už sa možno ani nevráti. Viac by som prijal tradičnejšiu kompaktnú mozaiku menšieho počtu postáv, ktorou by Chytilová určite nasrala menej divákov a zároveň by ani nesklamala svojich skalných fanúšikov. ()
No mě to kupodivu celkem pobavilo. ()
Velkým minusem tohoto snímku Věry Chytilové je roztěkaná kamera, která působí až moc roztěkaně (připomíná filmy Tonyho Scotta), místy se mi dělalo i špatně. Jinak se ale režisérce podařilo do hodiny a půl vměstnat velké množství postav, jejichž střípky života nám sděluje pomocí psycholožky Hany. Přes poměrně krátkou délku se bohužel film zdá býti příliš dlouhý, až uměle natahovaný. Ale pobavit určitě umí.. ()
Mám úchylnou představu vidět paní profesorku, jak točí akční film, třeba remake Hard Boiled. Věřím tomu, že by to dokázala ukočírovat, a že by to byl mnohem lepší film než Hezké chvilky bez záruky. ()
Šialené ako samotná existencia. Avšak takto nakumulovaná realita je únavná. Pol hodinu mi trvalo, kým som sa zorientovala a ani potom to nebolo jednoduchsie. Na nedeľu pred pondelkom je to ťažké a nedostavil sa ani pocit, že by som život nemala brať tak vážne a ono sa to zlepší. Nezlepší. ()
Ta nekonečná přehlídka bláznů začne nakonec nudit. Jako ve většině porevolučních filmů Věry Chytilové je film zbytečně dlouhý. Chtělo by to ujasnit si, co je v příběhu hlavní a co zbytečné. Je to tak na 50%, vyšší počet hvězdiček dávám s přihlédnutím k parádní dvojici Jany a Davida Krausových. ()
Ve středu všelijakých lidských problémů je psycholožka. Klienti se na ni obrací s kdečím. Umělé, fádní, zoufalé, do koše. Proč jsem si jen tenhle film kupoval? ()
Možno najlepšia Chytilová, čo som videl, ale jej réžia a humor ma asi nikdy nenadchnú. Prvoplánovaná koláž vzťahových problémov, kde už od začiatku tušíte ako to skončí. Taká prijatelnejšia a umiernenejšia verzia POST COITUM... ()
42nd KVIFF 2007 - CZECH FILMS 2006-2007 - České filmy 2006-2007 + VIDĚNO - 33. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2007 - 30% ()
Psychologizující realismus ()
Chytilové rukopis je nezaměnitelný, ale neřekl bych, že to je přednost. Téměř každá žena v tomhle filmu se chová střeleně, zatímco téměř všichni muži v tomhle filmu jsou pro změnu "blbá sexistická prasata"... O hereckých výkonech sice mluvit lze, ale způsob jejich podání připomíná reportáž ze zkoušky divadelního představení. Těkavý obraz ani podivně sterilní zvuk nedokážou zprostředkovat víc než jen základní informaci o tom, co a kde se děje. Nezanedbatelný fakt, že film je také estetická záležitost, že jeho nejsilnější zbraní přesvědčivý UMĚLECKÝ výkon, režisérka zároveň programově ignoruje a současně něčeho takového vlastně vůbec není schopna (jak dokládají filmy, kde se o to alespoň snažila). Základním výrazovým prostředkem Věry Chytilové, minimálně v tomto filmu, je evidentně řev, základní situací naprostá neschopnost naslouchat druhému. Oproti Chytilové starším filmům překvapivě ubylo feminismu, neboť v tomhle filmu si nerozumí ani ženy mezi sebou a celý "filmový vesmír" se zde mění v jedno nekonečné kolbiště. Ten film mi ovšem přijde notně nepravdivý a vykonstruovaný. Ne, že by člověk takové věci sem tam nezažíval, ale tvrdit, že to je jediný životní pocit je asi stejně nepravdivé, jako tvrdit pravý opak, totiž, že svět je dokonalé místo k životu a všichni lidé jsou milí a harmoničtí... Možná, že kdyby to byla reportáž, bylo by to skoro stoprocentní, tedy samozřejmě pokud by byly dialogy přesvědčivější a nepůsobily jako podivné obludárium a sbírka absurdních výroků... Jako film to ale jednoduše nefunguje, a to navzdory některým poměrně slušným hereckým výkonům (Válková-Janěková, Bareš, Hofmann, Kraus, Jana Pehrová-Krausová) i výborné filmové hudbě... Celkový dojem: 55% ()
Zajímavý nápad se kolovrátkově mění v nudu. ()
Podle zdejšího hodnocení jsem čekal mnohem horší film. Nakonec to bylo docela příjemné překvapení. Na to že má režisérka skoro osmdesát let, všechna čest. Hezké chvilky bez záruky jsou překvapivě věrohodnou sondou do společnosti a i když je zde mnoho nešvarů-například několik zbytečných štěků, které jenom odvádějí pozornost-klady převažují. Trhaná kamera mi tentokrát ani nevadila, akorát nevím proč měl obraz tak podivné barvy. Krausova hudba je příjemně funky, do filmu však s vyjímkou závěru moc nepasovala. ()
55%Vždycky když si řeknete, já jsem ale blbec, tak si pak pusťte tento film, abyste viděli, že na tom zdaleka nejste tak špatně. přehlídka exotů je zajímavá, ale nic víc film bohužel nenabízí. ()
Tekavá kamera mala zrejme naznačiť chaotickosť súčasných dní... Roztrieštenosťou filmu do mikropríbehov trpí mnoho súčasných filmov, ktoré majú ambície vtesnať do filmového času všetko možné i nemožné. V tomto snímku to príliš nefunguje, divák je zbytočne atakovaný nespočtom epizódiek, ktoré len dokresľujú našu dobu. Akoby pani Chytilová zabudla rozprávať príbehy. ()
"Jdi do prdele i s těma vocáskama." ()
Chytilová viděla velmi dobře do lidských duší. Prostředí psychologické poradny sedí k takovým výpovědím velmi dobře, povedla se i konfrontace se životem samotné rádkyně-psycholožky, která se plácá ve stejném marasmu jako její klienti. Té nadsázky tam bylo akorát tolik, aby se téma sem tam trochu odlehčilo a člověk se mohl občas i od srdce zasmát. ()
Ať dělám, co dělám, nemůžu přijít na to, proč jsem před časem film ohodnotil dvěma hvězdičkami. Scénář vyznívá dost jalově, dialogy jsou úplně mimózní a humor dosáhl vrcholu asi ve chvíli, kdy o sobě Polívka říká, že je podobný Polívkovi. Jestli jsem si z filmu něco odnesl, bylo to zjištění, že je práce psychologa mnohem nebezpečnější než práce pyrotechnika, a jediné, co jsem mohl ocenit byl fakt, že člověk s rozbordeleným životem a psychikou, radí jiným lidem, jak mají žít, aby jim bylo fajn. ()
Ach ti muži, to je verbež, co paní Chytilová? Co všechno musí po boku té chátry ženy vydržet. Obdivuji odvahu všech mužských hereckých osobností, se kterou se do natáčení tohoto nepodařeného snímku pouštěli. Tady jde doslova o pověst pracně vybudovaného dobrého jména každého účinkujícího herce, ale i hereček. Komedie? Spíše traumatizující amatérský film s nábojem feminismu (který je paní režisérce tak příznačný) plný neuměle zahraných hysterických záchvatů duševně nevyspělých postaviček. Ano, dnešní doba si s manželskými páry (a vůbec s celou společností) hodně pohrává. To je pravda. Chybí vzájemná tolerance, vstřícnost, odpouštění, chápání problémů toho druhého atd., atd. To vše se podepisuje na našich dětech a také okolí. Je to jistě nanejvýše vhodné téma ke zfilmování, ale touto nešťastnou formou? Kartářky a astrologové zde jistě nepomůžou. Asi nepomůže o morálním úpadku společnosti ani natočit stresující film. Pomůže jedině zamyšlení se každého z nás nad svých chováním. Je to tedy jen a jen na každém z nás. Říká se, že ryba smrdí od hlavy. Když má národ vzor, má se čím řídit a co uctívat. U nás ten "vyšší" vzor ovšem chybí! Na každém kroku se setkáváme s agresivitou, neúctou, urážkami, sobectvím, násilím, korupcí a to vše se vstřebává do každého z nás. Potažmo i do manželských soužití. Proto spolu s Věrou Chytilovou křičím do světa: : "Lidé, běžte do sebe a pracujte na svých duševních hodnotách. Vaše děti a společnost Vám to vrátí! Buďte k sobě ohleduplní. Ohleduplnost totiž není vaší slabostí, nýbrž vaší osobní morální sílou". Když se totiž k sobě budeme chovat ohleduplně, budou ty naše hezké chvilky SE ZÁRUKOU a nebudeme muset vyhledávat pomoc psychologů, kartářek a astrologů. ()