Hezké chvilky bez záruky

Barvitost a pološílenost naší doby, v níž bez zvláštních potíží mohou být věrohodnými odborníky kartářky a astrologové, je nesporná. Stejně zřejmé je, že vedle kostelní zpovědnice existuje ještě jedno místo, kde se lze dovědět mnohé: psychologova pracovna. Fakt, že si tyto skutečnosti Chytilová plně osvojila i po svém umělecky ztvárnila, je zřejmý. Zdánlivé chaotičnosti syžetu i scénáře odpovídá režisérčině vůli směstnat co nejúspornějším způsobem na minimální plochu co nejvíce příběhů, jejichž scelujícím prvkem je obdobně absurdně probíhající život psychoterapeutčin (skvělá Janěková st. ztělesňující zralou krásu zdánlivě průměrné ženské podoby). Pro ty, kdo pochybují o pravděpodobnosti řady scén i historií, s nimiž je psycholožka konfrontována, posloužím několika daty. Rozvodovost se stabilně pohybuje kolem 55% při stále klesajícím počtu uzavíraných sňatků; zhruba třetina dospělé populace obého pohlaví žije osaměle a každé druhé dítě vyrůstá v neúplné rodině. Psychologové si rozhodně nemohou naříkat na nedostatek práce. Že režisérský rukopis Chytilové mnoho těchto fakt ještě zvýrazňuje, je zjevné právě tak jako její jedinečná schopnost vidět odvrácenou tvář druhého, mužského pohlaví. Jsou muži, kteří podobně vyhraněně vnímají ženy; veřejností jsou neporovnatelně méně kaceřováni. Integrujete-li do svého soudu o tomto díle Chytilové tato fakta a souvislosti (mně se v tomto ohledu vybavuje PANELSTORY), vidíte, že se jedná o film promyšlený, zralý, přesvědčivý, blikající sine ira et studio červenými světly negativ naší současnosti. Dílo zdařilé a minimálně zhlédnutíhodné. Soudím, že to není jeho nejpřesnější a nejvýstižnější postižení. CHVILKY totiž patří k tomu nejlepšímu, co bylo u nás po listopadu natočeno. (28.02.2008)

Vzhledem k tomu, ze jsem se nedavno ozenil tak se mi na nektere useky nedivalo zrovna dobre. Doufam ze takhle nedopadaji po nejake dobe vsechny vztahy mezi lidmi. A jak strucne charakterizovat tenhle film?? Je az zoufale prumerny. Herecke vykony jsou jako na horske draze, pomerne mi nevyhovovala "rucni" kamera, scenar taky zadna slava. z hercu vystupovali z prumeru snad jen Kraus ml. a Jana Janěková .. (04.06.2007)

Nešťastní lidé města pražského... Roztříštěný střepovitý film, jehož neustálá těkavost nedovoluje navázat jakýkoliv kontakt s postavami a jejich problémy... Filmový brownův pohyb částic způsobuje u diváka frustraci a neurózu a jeho výsledkem je hroucení prostorových souřadnic a rozklad mizanscény. Ruční kamera narušuje intimní zónu postav a rychlý střih smazává jakékoliv záchytné body. Technická stránka filmu souzní se současnou uspěchanou dobou, zacyklenou formou ovšem nepodporují výrazné postavy ani jejich výrazné příběhy. Pokud budeme Hezké chvilky bez záruky brát jako neurotický experiment na téma současného bezhodnotového panta-rhei, může film svým způsobem obstát. Jakákoliv jiná interpretace (tragikomedie o lidských problémech, mozaika několika smutných lidskcýh osudů) odhazuje snímek do stoupy. (10.05.2007)

Patřím pravděpodobně přesně k těm chlapům, který nemohla Věra Chytilová vydýchat. Jsem totiž přesvědčenej o tom, že takovou animozitu k silnějšímu pohlaví lze získat pouze na základě: 1. Hromadného znásilnění, nebo za 2. V důsledku trvalého nezájmu o vlastní osobu. Coby prase, idiot, ješita, psychopat, protože chlap, jsem přesvědčenej, že to má co dělat spíš s tou druhou variantou, kdy tyhle negativní emoce vyvolal a upevnil fakt, že si o ni žádnej chlap desítky let nezatoužil opřít ani kolo. Nebylo jí to jedno. Hezké chvilky mluví jasnou řečí. (20.01.2019)

Na mě toto nepůsobí vůbec vtipně, ve vetšině situací spíš trapně. Nemohu zapřít skvělou hlavní roli. Dialogy jako ze života možná, ale trocha nadsázky jim nesluší. A když si k tomu přičtu nevhodnou kameru, která je roztřesená bez jakéhokoli uměleckého nebo výtvarného záměru, vyjde mi z toho rozpačitý podprůměrný snímek, na který s klidem můžu zapomenout hned, jak tohle dopíšu. 40% = 2/5 (29.08.2010)