Réžia:
Jiří BělkaScenár:
Oldřich DaněkKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Luboš FišerHrajú:
Břetislav Slováček, Eliška Balzerová, Zdeněk Řehoř, Milan Jedlička, Karel Charvát, Karel Soukup, Bohuš Záhorský, Otto Hradecký, Josef Koza, Zdeněk Jarolímek, Blanka Vikusová, Vladimír BrabecObsahy(1)
Z hlubin dávnověku až k dnešním dnům zní legendární vyprávění o krásné chovance kláštera Jitce a statečném Břetislavovi, synu českého knížete Oldřicha a prosté pradleny Boženy. Vtipný apokryf, moderním způsobem využívající polohistorickou, pololegendární látku, vypráví příběh zcela netradičním způsobem. V půvabném filmovém obrazu z našich dějin se vrátíme do doby před takřka tisíci lety. Přemyslovci byli jedinou původem českou panovnickou dynastií, která vládla na území dnešní Moravy a Čech v době našeho příběhu. Břetislav, syn knížete Oldřicha a Boženy, prosté ženy, trpí pro svůj neurozený původ po matce a proto, že se narodil mimo manželství. Setkáváme se s ním v době, kdy, coby správce Moravy, vydává se na cesty do sousedních zemí, aby se oženil. V jeho rozhodnutí hraje také roli mocenská politika, svatba s urozenou nevěstou by měla posílit moc rodu. Především ale nechce svému synu připravit takové ponížení, jakého se kvůli neurozenému původu dostávalo jemu… Televizní film natočil podle scénáře renomovaného vypravěče O. Daňka v roce 1974 režisér J. Bělka, který do hlavních rolí, dvou nezkrotných povah Břetislava a Jitky, obsadil Břetislava Slováčka a Elišku Balzerovou. (Česká televize)
(viac)Recenzie (63)
Ne, že bych Oldřichu Daňkovi upíral básnickou licenci, to rozhodě ne. Vždyť se mu podařilo udělat docela dobrý národní kýč (bohužel jako již mnohému před ním, Kosmou počínaje). - Poprvé jsem v tomto fóru použil slovo kýč; dle Umberta Eca: 1. Vypůjčuje si postavy a adaptuje je tak, aby byly všem srozumitelné, 2. Používá postupů, které jsou známé, rozšířené, použité a opotřebené, 3. Vytváří sdělení s cílem vyvolat účinek, 4. Prodává je jako umění, 5. Konzumenta přesvědčuje. že se setkal s kulturou a nemá tedy klást další otázky (Apokalyptici a integráti, 1964) ()
Jedna hviezda naviac za skvelú hudbu Luboša Fišera. Udivuje ma čím ďalej tým viac, koľko toho tento geniálny hudobný skladateľ za svoj pomerne krátky život stihol. Klobúk dolu. Mimochodom, film som videl po prvý raz ako spomienku na práve zosnulého, a režisérmi neprávom opomíjaného herca Břetislava Slováčka. ()
Výborně zpracovaný příběh z úsvitu našich dějin, kdy přemyslovský kníže Břetislav ("český Achilles") je v dynastickém zájmu nucen svůj polourozený původ kompenzovat sňatkem s nevěstou původu o to urozenějšího. Zde navíc pojato trochu i jako love story (v dobrém slova smyslu!). Dramatický děj korunovaný skvělou hudbou a výbornými hereckými výkony. ()
Po delší době jsem se s potěšením znovu podívala na tento historický televizní film, jehož hodnota s plynoucím časem v mých očích roste. S odstupem doceňuji herecké výkony, které mi kdysi nepřipadaly nijak mimořádné, ale při porovnání se současnou televizní produkcí, nabyly na působivosti. Také na výpravě se tehdy nešetřilo. Příběh, který se odehrává převážně v exteriéru a s dostatečným komparsem, mne okouzlil řadou vtipných momentů a příjemnou hudbou. I když historickou autentičnost nemohu posoudit, zvedám hodnocení, protože tato zajímavá legenda neztratila nic na své kvalitě a dodnes mi nezevšedněla. ()
Legendu z hlubin českého dávnověku o "českém Achillovi", přemyslovské knížeti Břetislavovi, sepsal Oldřich Daněk velmi moderním způsobem (ovšem s použitím základních historických reálií - viz Břetislavova frustrace z "nemanželského" původu a základní motivace aktu únosu Jitky v podobě snahy o "vylepšení" jeho postavení sňatkem s příbuznou Konráda II). Postava Jitky v podání mladičké Elišky Balzerové není žádná "puťka domácí", ale hrdá a vzpurná žena, která ale včas pochopí, co může pro "svého" Břetislava udělat. Scéna z lesních hvozdů, kdy Jitka, k překvapení Břetislava, předstírá že je stará babizna umírající na mor, je skvěle vypointovaná. Stejně tak následná scéna, kdy si Ti dva (Břetislav a Jitka) konečně padnou do náruče. K tomu zní typická jímavá hudba Luboše Fišera (tak jako předtím zcela rovněž typická hrůzostrašně temná hudba stejného skladatele) a já jsem naprosto uchvácen. V krásné (převážně) exteriérové výpravě se Jiřímu Bělkovi podařilo natočit vskutku krásný historický televizní snímek. ()
Galéria (3)
Fotka © Česká televize / Vítek
Zaujímavosti (6)
- Břetislav Slováček (Břetislav) jazdil vo filme na dvoch koňoch. Jeden z nich sa volal Hurikán a v dobe natáčania bol už predaný do USA. (Raccoon.city)
- Přírodní exteriéry se natáčely v Poněšické oboře u Hluboké, románské kostely a krypty našli filmaři ve Stříbrné Skalici, Třebíči a Doksanech. Část příběhu se pak natáčela v Františkánském klášteře v Hájku u Prahy. (Ele(a)nora)
- Břetislav Slováček byl v postsynchronnech pře dabován Vladimirem Brabcem. (sator)
Reklama