World Trade Center

Překvapivé zjištění, podle zdejšího hodnocení jsem očekával nadmíru trapný hrdinský patos jak to Američani zbožňují. Nic podobného se nekoná, film oplývá množstvím silných scén, z nichž nejvíce se mi líbí samozřejmě úvodní čekání na věci nevyhnutelné. Oliver Stone opět nezklamal a mě moc mrzí že jsem si ten film nepustil dříve. Samozřejmě ve své době mě již Američani těmi svými hrdinskými macho kecy pěkně štvali a tak jsem se odmítal účastnit World Trade Center. Navíc ani Nicolas Cage pro mě nesliboval zrovna kvalitní podívanou. 70% PS: I další projekce jen potvrdila, že sílu tenhle film rozhodně má. (20.09.2010)

Dobře si na to vzpomínám. Kolegyně v práci zahlásila "Něco se děje v Americe." Doma jsme pak celí šokovaní koukali na tu spoušť a večer to šli zapít do hospody, kde chlapi mudrovali a vzduchem lítaly hysterické výroky typu "Bude válka!". Zkrátka, zasáhlo to tehdy každého člověka vybaveného aspoň troškou empatie, byť byl tisíce kilometrů daleko. A co teprve Američany, pro které to byl zásah přímo na trojklaný nerv. A věřím, že i pro provokatéra ze své podstaty Olivera Stonea, který protentokrát buřičství hodil za hlavu, protože - upřímně - zde by bylo jak pěst na oko. Tématu se chopil s pietou, já mu rozumím a nepřidám se ke stádu a jeho proklamovaným výtkám. Mám se snad smát - i navzdory mého pohledu těžkého ateisty - těm dvěma několikasekundovým zjevením Ježíše, když vím, jak je pro Američany víra v Boha důležitou součástí jejich života? Stejně tak může být pro Američany nepochopitelný náš středoevropanský ateismus, takže já se vzdávám na tohle téma všech posměšků, typických pro čecháčkovskou švejkovskou povahu s tendencí všechno zesměšňovat. Vím, že strhnutí davem je snadné a "kdo chce bít psa, vždy si hůl najde", ale upřímně řečeno, marně jsem po celý film hledal tu "nebetyčnou hloupost", či "nevkus". Slzopudné scény byly v mezích normy, ačkoliv mě scény s Gyllenhall a Bello nechávaly chladným a byly myslím jedinou slabinou celého vyprávění. V tušení smrti několikrát vyřčené věty typu "Vyřiď mé ženě, že jí miluju." jsem strávil s pochopením a citový kalkul jsem z nich necítil (měl snad proboha říct - "Vyřiď tý krávě, že mě dneska ráno nasrala, jak spálila ty tousty!"...???). Navíc po několika letech jsem zase uvěřil Nicolasu Cageovi jeho roli a vůbec první půlka filmu - nárazy, všeobecný chaos, zřícení - byly ukázkou perfektní ´stoneovské´ filmařiny. Tenhle film je prostou oslavou lidské statečnosti a nezištné pomoci, bez bušení se do prsou a záběrů, kde byste mohli detailně spočítat pruhy na vlajce Spojených států. Myslím, že Stone se nemá vůbec za co stydět. (15.05.2007)

Malý gíčový doják, ktorý sa v strachu zo seba samého nezmôže na viac než telenovelovo primitívnú interpretáciu celej veci. Byť fikciou a nemať prvoligových hercov, nemal by absolútne čím zaujať a ani by sa nedostal do kín. Zopár scén je ako-tak silných a nechýba ani dojatie, no to všetko bolo aj v síce rovnako sentimentálnom, ale scenáristicky prepracovanejšom Ladder 49. Netvrdím, že si scenáristi mali realitu prispôsobiť potrebám filmu, no mohli aspoň pridať jednu/dve vedľajšie dejové línie. Pozerať sa dve hodiny na dvoch modliacich sa chlapov zavalených v troskách a dve urevané manželky čakajúce na nich doma, vyžaduje veľa trpezlivosti. (17.08.2006)

Čo za dráma? Pozerať pol filmu na dve hlavy zavalené troskami, to si môžem zapnúť nejaký dokument o tragických príbehoch. Zábery na trpiace rodiny a životy nemali ďaleko od mexických telenoviel. Jednoducho pekne natočená rekapitulácia septembrových udalostí, na konci pár dojemností, ale veď s kým to nepohne, keď si spomenie na ten osudný deň? Na tomto sa niekto jednoducho pekne nabalil. Zneužiť ten nešťastný dátum na takúto frašku je podľa mňa úbohé. 50%. (24.08.2007)

Zase tak moc bych WTC neodsuzoval. Je sice škoda, kam až klesl mnou tak milovaný Oliver Stone, ale na druhé straně látku uchopil po svém a.. nelze film hodnotit s přihlédnutím na Greengrassův nedávný opus, to by byl boj Davida s Goliášem. Bolavou událost nedávných časů představují dva muži - jedni z mála přeživších při zřícení budov Obchodního centra. Právě od zřícení se ale na plátně nestane žádná zásadní věc, žádný dramatický moment. Ostudný scénář dovolí jen několik zapamatovatelných scén, cukrové vaty je až příliš, i když předpokládám, že nejedno oko nezůstalo suché!! Emotivní záležitost, která se ovšem týká emotivního dne, jehož datum se bude ještě hodně dlouho skloňovat!! (31.10.2006)