World Trade Center

Dobře si na to vzpomínám. Kolegyně v práci zahlásila "Něco se děje v Americe." Doma jsme pak celí šokovaní koukali na tu spoušť a večer to šli zapít do hospody, kde chlapi mudrovali a vzduchem lítaly hysterické výroky typu "Bude válka!". Zkrátka, zasáhlo to tehdy každého člověka vybaveného aspoň troškou empatie, byť byl tisíce kilometrů daleko. A co teprve Američany, pro které to byl zásah přímo na trojklaný nerv. A věřím, že i pro provokatéra ze své podstaty Olivera Stonea, který protentokrát buřičství hodil za hlavu, protože - upřímně - zde by bylo jak pěst na oko. Tématu se chopil s pietou, já mu rozumím a nepřidám se ke stádu a jeho proklamovaným výtkám. Mám se snad smát - i navzdory mého pohledu těžkého ateisty - těm dvěma několikasekundovým zjevením Ježíše, když vím, jak je pro Američany víra v Boha důležitou součástí jejich života? Stejně tak může být pro Američany nepochopitelný náš středoevropanský ateismus, takže já se vzdávám na tohle téma všech posměšků, typických pro čecháčkovskou švejkovskou povahu s tendencí všechno zesměšňovat. Vím, že strhnutí davem je snadné a "kdo chce bít psa, vždy si hůl najde", ale upřímně řečeno, marně jsem po celý film hledal tu "nebetyčnou hloupost", či "nevkus". Slzopudné scény byly v mezích normy, ačkoliv mě scény s Gyllenhall a Bello nechávaly chladným a byly myslím jedinou slabinou celého vyprávění. V tušení smrti několikrát vyřčené věty typu "Vyřiď mé ženě, že jí miluju." jsem strávil s pochopením a citový kalkul jsem z nich necítil (měl snad proboha říct - "Vyřiď tý krávě, že mě dneska ráno nasrala, jak spálila ty tousty!"...???). Navíc po několika letech jsem zase uvěřil Nicolasu Cageovi jeho roli a vůbec první půlka filmu - nárazy, všeobecný chaos, zřícení - byly ukázkou perfektní ´stoneovské´ filmařiny. Tenhle film je prostou oslavou lidské statečnosti a nezištné pomoci, bez bušení se do prsou a záběrů, kde byste mohli detailně spočítat pruhy na vlajce Spojených států. Myslím, že Stone se nemá vůbec za co stydět. (15.05.2007)

Ačkoliv to na první pohled vypadá, že na Olího šáhla kmotřička Senilita a umístila ho na pokoj k panu Patosovi do domova důchodců, popasoval se s ještě na dlouho dobu otevřenou a krvácející americkou ránou i vzhledem k úzkému "manévrovacímu prostoru" příběhu relativně se ctí. Beru to jako jeho omluvu Spojeným státům americkým za předchozí kontroverzní snímky vůči nim, nicméně jsem teď náramně zvědavý, kdy Stone povstane z režisérské suti a omluví se nějakým kvalitním filmem mně.. (15.09.2009)

Jak uz hodnoceni napovida, tohle je skutecne jeden z nejslabsich Oliverovo filmu. Prvni pulhodinka je jeste v pohode, policajti vyjizdi k tragedii, aniz by kdokoliv tusil, co ze se to vlastne deje. Tady neni nouze o zajimavy zabery a celkove docela napinavou atmosferu. Jenze pak se dej na zhruba hodinu omezi pouze na prostrihy bud na Cage a Penu, ktery lezi ve tme, maj videt jen oblicej, narikaj bolesti, breci a vzpominaj na rodiny a nebo prave na jejich rodiny, ktery taky breci. Nastesti pak pride zachranna akce a to uz je aspon zase na co se divat. Jenom fakt nechapu, co to jako melo znamenat, ten zazracnej zachrance, kterej se jako jedinej vyda do noci patrat po obetech. Prislo mi, jako by tvurci spolehali na to, ze uz samotny tema filmu je dostatecne silny a bali se misty pritlacit na pilu, aby nahodou nekoho nenastvali. Film tak vlasne jen zachranujou paradni vykony Bello a Gyllenhaal a v podstate i Cage, i kdyz on je omezenej na zaber obliceje v prachu a taky paradni rezie, Stone je proste porad machr, takze at uz je dej jakejkoliv, on to proste natocil paradne a obcas tu jsou fakt uzasny zabery. (12.09.2008)

Základní otázka je celkem jasná. Je WTC lepší než Greengrassův United 93 ? Odpověď je naprosto jednoduchá. Ani omylem. Stonův velkofilm hlavně ani není příliš o oné gigantické katastrofě. Spíše než útok letadel se zde řeší problémy v rodinných kruzích oněch inkriminovaných hasičů, kteří byli zavaleni obří mnoha tunovou stavbou a víceméně odsouzeni na smrt. To by samo o sobě ani tak nevadilo, avšak způsob, jakým divákovi tyto sekvence Stone servíruje, je přinejmenším trapný. O tuně flashbacků, kde je zobrazována každá hloupost ani nemluvě. Herecky vcelku nezvládnuté a patos je ve spolupráci se špatnými představiteli hlavních rolí a neslanou nemastnou režií skutečně katastrofální. Tam, kde si Greengrass vystačil s ruční kamerou, vnitřkem letadla a několika neznámými televizními obličeji, nám Stone servíruje toporné dialogy, gigantické kamerové nálety a jednu hereckou hvězdu vedle druhé, které jsou zde naprosto zbytečné. Cage je tam k poznání asi tak úvodních 15 minut a ani tak to ve výsledku moc nevytrhl. Nedaří se však diváky šokovat ani co se samostatného útoku týče. I když je fakt, že Stone má oproti fenomenálnímu Britovi v jedné věci navrch. Celkový vizuál. I když je zase nutné dodat, že jak se to vezme. Tam kde má United 93 strhujícím způsobem zakomponované restaurované záběry útoku, které jsou pořízeny z amaterských kamer přihlížejících, tam jede Stone sám podle svého. Nákladnými vizuálními efekty nám ukazuje obrovské budovy z blízkosti a výsledek je naprosto ohromující. Působí to mnohem filmověji, avšak nakolik je to efektní, (a právě United efektní je) je vcelku diskutabilní. Účinek však po čase vyšumí do ztracena, neboť scény komorního ražení jsou skutečně tupé a špatně natočené. Příliš ubrečené, sentimentální a se spoustou těžkopádných, až hloupých dialogů. Úplně mimo jsem byl z Marii Bello. Co měly sakra znamenat ty šílené modré kontaktní čočky ? Kdepak, tudy cesta nevede. Obrovské zklamání, které se v posledních minutách sesype stejnou rychlostí, jako před několika lety dominanta New York City. (15.08.2006)

Uspávanka, ktorá si vďaka pomalému tempu, zádumčivým dialógom a patetickému osvieteniu zaslúžila 5*. Avšak ja som mala chuť sa predovšetkým baviť - áno, baviť sa pri poukázaní reality, v ktorej konečne nebola Amerika prezentovaná ako patriotistická krajina zachraňujúca celý svet pred komerčnými pohromami, ale ako krajina, ktorá utrpela nečakaný úder (vinou samej seba alebo teroristov?!). Priznám sa, dobre sa na to pozeralo vďaka mojej utkvelej predstave o hrôzach prežitých v Amerike, ale ono to tak zlé zase nebolo. Dvaja chlapi schovatí pod troskami lietadla objavujúci svoje zanedbané hodnoty, aby ich na konci mohli oprášiť, povedať "prepáč" a žiť tak ako ďalej, len poďakovať vyššej moci za druhú šancu. Aj ja som si ku koncu vravela, že Amerika si za všetku hrôzu skrz politické nedostatky môže sama, ale "chudáci ľudia, ktorí si kvôli svojej krajine najviac vytrpeli" - bola jediná myšlienka, ktorá sa mi zakódovala v hlave. (17.09.2008)