Černé zrcadlo - Série 1 (2011) (séria)
Fifteen Million Merits
Tvorcovia:
Charlie BrookerRéžia:
Euros LynKamera:
Damian BromleyHudba:
Stephen McKeonHrajú:
Daniel Kaluuya, Jessica Brown Findlay, Rupert Everett, Julia Davis, Isabella Laughland, David Fynn, Colin Michael Carmichael, Matt Stokoe (viac)Obsahy(1)
Příběh Patnáct milionů meritů se odehrává v sarkastické verzi naší budoucí reality. Společnost existuje jako parazit, buňky představují pokoje, přičemž zdi jsou tvořeny obřími televizními obrazovkami. Masy se poté vrhnou na bezcílné a nesmyslné šlapání na rotopedu a sledujeme mizerné programy v televizi. Čím víc šlapete, tím víc výhod dostanete. V této bezútěšné existenci dochází Blinkovi postupně trpělivost se vším v jeho životě. Nicméně setkání s nováčkem Abi mu dodá nový smysl života. Objeví se totiž příležitost uniknout každodenní dřině skrze jediný zbývající cíl v životě ... aktivní účasti v reality show. (HBO Europe)
(viac)Recenzie (147)
Podle mého nejpovedenější a nejkomplexnější díl seriálu, ukazující naprosto přesně, na co je lidská bytost v dnešní západní společnosti regulována. Máme zde iluzivní statky, předměty štěstí, které nejsou už ani hmatatelné a nemají se skutečností cokoliv společného. Sociální sítě jako facebook a instagram se stávají opiátem naší každodenní existence. Naplňují jedinou opravdovou potřebu dneška a to být viděn na obrazovce, abychom si vůbec ještě připadali reální ve skutečnosti. Náš život je řízen vytvářením našeho obrazu ve virtuálním světě, stáváme se dobrovolně kódem o jedničkách a nulách. A pro udržení naší duševní neaktivity je k dispozici další skvělý cíl - nejvyšší ideál lidství, který obecně vzato dnes sestává především z kariérního růstu a seberealizace (ostré lokty jsou samozřejmě podstatnější, než ohledy na druhé a stávají se jakýmsi morálním postulátem číslo jedna). A aby to bylo ještě lepší, seberealizace a kariérní růst se nám navíc předkládají s pouhým dvojím možným cílem – ve vydělání velkého množství peněz a v rozšíření vlastní proslulosti. Jednou větou, dnes je nejvyšším cílem většiny lidí stát se hvězdou. Jenže status celebrity již ve své podstatě znamená vlastně jen další formu otroctví - většina jedinců s podobnou touhou si neuvědomuje, že se spíš než nesmrtelnou ikonou stanou cvičenou opičkou v rukou producentů a jiných mocipánů. A že po jepičím životě hvězdičky nejspíš stejně skončí na smetišti dějin. Již se nechceme stávat vlivnými, abychom svět a druhé změnili. Nechceme být mocnými pro ideál. Naším ideálem je být vlivný, být mocný – a už vůbec jakoby nezáleželo na způsobu, jakým se k moci dostaneme. Sláva už není vedlejším produktem umění – umění je regulováno na vedlejší produkt slávy. Lidé jako Tarkovskij nebo Brando, kteří milovali tvorbu, ale nenáviděli "hvězdnost" jsou již anachronismem. Avšak tu největší devízu Patnácti milionů meritů vidím v prozíravém upozornění na nejzrádnější aspekt dnešního kulturně-ideologického „náboženství“. Jedna z nejhorších věcí, co se v posledních letech v kultuře děje, je zavedení momentu revolty jako nedílné součásti toho, co je IN. A tak i ikony, které ze své podstaty podvracely pop-kulturní průmysl, jsou vyvěšeny v pokojích náctiletých teenagerů hned vedle popových superstar. Kurt Cobain zoufale dlí vedle rozesmáté Katy Perry, podobizna Johnnyho Rottena se houpe na tašce zhýčkané slečny z bohaté rodiny, která pojídá v tramvaji hamburger z Macdonaldu a stěžuje si na zápach z bezdomovce, který dlí v její blízkosti, etc. Jak potom chcete současný kulturní stav změnit, když už ani vzpoura není ničím víc, než pouhou pózou? ()
Dokonale a děsivě TREFNÉ!!! ()
A co na tuto antiutopickou (anti)reklamu na Xbox Kinect říká Jaro Slávik? ()
Autorský avatare, ahoj. ()
Podle mě druhý nejlepší díl seriálu a jedna z nejpůsobivějších a nejpropracovanějších sci-fi povídek vůbec. Nebál bych se tuto epizodu nazvat vyloženě geniální. 10/10 ()
Veškerá váha leží na posledních deseti minutách a celá předchozí stopáž mohla být mnohem efektivněji přednesena za mnohem kratší dobu - a kdyby měl celek 20 minut a ne hodinu, nepůsobilo by to nakonec tak banálně, ale jako úderná zkratka. Tohle je jedna z mnoha ukázek, kdy se krom high concept námětu nepodařilo nic přinést ke stolu. ()
Po pomalejším, ale intenzivním rozjezdu v podobě National Anthem je druhý díl první série Black Mirror těžkou trefou do černého. Technologická dystopie plná známých motivů, je velmi nepříjemná, velmi důsledná a Kaluuyův výkon je fascinující. Po technické stránce absolutní lahůdka. ()
Autenticita nade vše. Bojím se že ten díl uvidí někdo od reklamy a že za jejich přeskakování budeme platit. ()
Futuristicky sarkastické pojetí, přesto se slušnou myšlenkou. Místy mdlé scény do sympatických čísel hnala dvojice Jessica Brown Findlay a Daniel Kaluuya. Čím víc nesmyslně šlapou, tím víc výhod mají. Každý den jako přes kopírák, bezvýchodnost, nehmatatelné štěstí, umělé cíle, v pokoji jen postel a obří televizní obrazovky plné nepřirozené radosti. Být viděn, nezapadnout. ()
Fritz Lang by mohl vstát z hrobu a s úšklebkem prohlásit: "Já vám to říkal!" Tohle je totiž Metropolis, rok výroby 2011. ()
Satiricky podton som odcital medzi 45 - 60 sekundou a potom uz ostavala iba velka nuda a prilisny Wtf faktor 3/10 ()
Rozhodně nejslabší epizoda první sérky. Sice dobrý nápad, zajímavé sci-fi prostředí, ale ta story se mi moc nelíbila. 65% ()
Tohle je na mě moc velký sci-fi. Potřeboval bych větší sondu do fungování celýho světa, odpovědi typu "protože to tak je!" mě neuspokojujou už od první hodiny matiky. Na druhou stranu, když začala Jessica zpívat, byly to nejkrásnější tři minuty celý první série. A je mně úplně jedno, jestli doopravdy zpívala ona nebo kolik minut to doopravdy trvalo. ()
Fíha, podařilo se takřka nemožné, ještě překonat první díl. ()
Strhující dystopie, v níž funguje vše od (mrazivé) zápletky, přes (výbornou) formální stránku, (adekvátní) herecké výkony (Rupert Everett si svou karikaturní variaci Simona Cowella vychutnal), až po (silné) emoce. Pointa je možná trochu předvídatelná, ale zato velmi logická a dokonale stvrzující celkovou bezútěšnost a bezvýchodnost. ()
Čo na to povedal Simon Cowell a čo by na to povedal Haľo Pabera? ()
V tomto případě bylo zrcadlo opravdu černé. Dokonce tmavě černé. V hlavní roli se představil negřík, který je i na negerské poměry škaredý. Tento díl nám představil velmi zajímavou vizi budoucnosti. Negřík se zoufale pokoušel vymanit se z virtuálního světa. Motorem pro změnu svého života mu byla neskutečně ošklivá slečna, o které všichni mluvili skoro jako o novodobé Miss Universe. Zřejmě chtěli tvůrci poukázat i na to, že v budoucnosti neexistuje dobrý vkus. Neskutečně mě iritovaly plné obrazovky prasáren, což byl veskrze jediný zdroj zábavy pro obyvatelstvo. Ačkoli mě příliš neoslovilo zpracování, tak nápad si ocenění rozhodně zaslouží. ()
Tak tahle epizoda mě nudila od začátku do konce. ()
nuda k posrání a nakonec z toho vylezlo po milionu hodin takové hovno...prostě čas vyhozený z okna ()
Málokteré dystopie mi přijdou realistické, tuto již žijeme... ()