Mníchov

Rozpolcenost současných vymezení vkusu i pojetí kvality a nekvality v současném umění vůbec je zarážející. Projevuje se plně i v těch částech, kde umění stále zůstává názorným. Podezřívat v případě MNICHOVA židovsky ovlivněného Spielberga z chladu a nepodjatosti je velmi politováníhodným nedorozuměním. Izrael, přestože z krve a bolesti nejen židovské vznikl před dlouhými šedesáti lety, nepřestal být podstatnou částí arabského islámského i křesťanského světa považován v blízkovýchodním kontextu za cosi nepřirozeného a chorobně cizorodého. Místo toho, co by spory tišil, mírnil a řešil, je naopak rozevírá a podněcuje. Na jedné straně se miliony zahraničních židů vykupují z toho, aby se do Izraele stěhovat nemuseli, na straně druhé téměř šest milionů palestinských Arabů má jistotu, že se v dohledné budoucnosti příštích 30-50 let do své staré vlasti, z níž byli postupně bezdůvodně vypuzeni, nevrátí. Ze současných zhruba 7 mil. obyvatel Izraele je téměř půldruhého miliónu Arabů; z více než 5 milionů Židů si statisíce zvykly na tuto zemi a považují ji za svoji vlast. Tragédie Mnichovské olympiády 1972 vyrůstá právě z tohoto nekončícího řetězce ztrát, frustrací, zločinů, válek; konflikt je permanentní, neustále probíhá a ročně polyká minimálně stovky lidských životů.; je součástí také naší současnosti. Filmový příběh, soustředěný zhruba do let 1972-1974, přesvědčivě - skoro by se chtělo říci až sympaticky nehollywoodsky - ukazuje tuto odvrácenou tvář, střetání proslulého Mosadu a palestinských terorizujících partyzánských bojůvek, i to, jak se na pozadí mrtvol často nevinných lidí v hlubokém míru relativizují a posléze postupně rozplývají zdánlivě jasné skutečnosti dvou nepřátelských černobílých pohledů do bezradného ztracena. Zůstává jen krev a nenávratně utracené lidské životy. Kvalitní herecké výkony, úspěšně zvládnutý pokus o ústřední motiv filmu (průběh atentátu) i brilantní kamera posouvají film na rozhraní uměleckého a lehkého thrillerového žánru kinematografie hraného filmu. Napětí z něj neustupuje ani ve zdánlivě klidných scénách. Je jisté, že V MNICHOVU Spielberg dosáhl na jeden z vrcholů své dosavadní tvorby. (01.02.2009)

Oko za oko, dokud nebudeme všichni slepí.. Otázku, jestli pomsta a spravedlnost mohou kráčet ruku v ruce, zodpoví narůstající pochybnosti. Vše požírající had zla a násilí se zakousnul do vlastního ocasu a ten samý strach, co jste měli rozsévat, nakonec dožene i vás.. Řemeslně naprosto precizní stroj a od Spielberga asi nejkomplexnější filmařina. Stejně jako v Schindlerově seznamu dodal osobní vklad, vynechal zbytečný patos a emoce nechal bublat pod povrchem, aby si ti vnímaví našli cestu k jejich vyvření. Pokud si nemyslíte, že Izrael je Gargamelův kocour a mátě nějaké povědomí o problematické historii této země, budete už od začátku zvýhodněni a možná i oceníte autorovu objektivitu (neplést s nestranností). „There is no peace at the end of this.“ (27.01.2017)

Mnichov rozhodně není kontroverzní (pokud tedy nejste fanatismem zaslepený příznivec jedné ze stran), neříká žádné objevné věci a ostatně nejde ani nijak do hloubky izraelsko-palestinského konfliktu. Spíše se pohybuje po "hladině" a proslovech na téma domov. Přesto to neznamená, že jde snad o špatný snímek. Dokonce právě naopak a tím, že Spielberg zvolil na sebe dost netypický způsob vyjadřování (dokonce to působí, že film více ovládá Kaminského kamera) je to velice zajímavé. Autoři také předpokládají, že se v událostech o Mnichovu aspoň trochu orientujete čili spoustu jmen či zkratek nevysvětlují, což je dobře, jelikož vás snímek nevede za ručičku. (05.02.2006)

Veľmi diskutabilné 4*. Spielberg bohužiaľ dospel a emocionálna plochosť a akademický chlad, ktorý sa dal prepáčiť jeho Vojne svetov, sa už Mníchovu prepáčiť nedá. Vojna svetov totiž perfektne fungovala ako čistý horor, technickými aspektami filmárčiny naháňajúci hrôzu a zimomriavky. Mníchov sa snaží o duchaplné rozoberanie vážnych tém, na čo premakaná technická precíznosť nestačí. Z celého zdĺhavého filmu tak skutočne funguje iba jediné - naturalisticky chladné vraždy, obzvlášť tá slečny assassinky na lodi. Niekto mi môže oponovať, že ma Mníchov neoslovil, pretože muslimsko-židovský konflikt ide mimo mňa, no nie som ani Žid a Schindlerov zoznam mám v Top 10 najobľúbenejších filmov. Pretože má srdce ako slon. (14.03.2006)

I sám Spielberg zdůrazňuje, že Mnichov není dokument, nýbrž "jen" hutný thriller založen na skutečné události. Vnímavý člověk nemusí ani ony skutečné události znát, aby si všiml typického, uhlazeného Spielbergova rukopisu, který si realitu upravuje pro lepší vyznění svých point, na druhou stranu vnímavý člověk nepotřebuje reálné události znát ani k tomu, aby si film plně užil. Mnichov je mistrovsky zrežirovaný příběh, který by se méně zkušeným tvůrcům mohl snadno rozpadnout pod rukama, ovšem s taktovkou Spielberga a perem (lol) Rotha vzniklo dílo, jenž je nejen působivé, co se vyprávění o (utajovaném) boji za vlast týče, ale které ještě více osloví svým vykreslením psychického dopadu toho všeho na jedince. Film má scény jak napínavé, akční, bezmocně naturalistické, tak vůbec-ne-nudně konverzační - tuto filmovou komplexnost plně doceňuji až po druhém zhlédnutí, a tak zvyšuji na 5*. 9/10 (03.05.2011)