Gideonov meč

Na "pouhý" TV film (nebo vlastně TV dvojfilm) je Sword of Gideon velice zdařilý. A až do chvíle, než jsem viděl slavnější Špílbergův remake Munich (2005), jsem ani moc nedumal nad tím, že mohl být natočený ještě o hodně lépe. Ale i tak dávám aspoň čtyři - byl zkrátka první. A jeho vojensky chladnokrevný Avner (Steven Bauer) se mi zdál mnohem realističtější a uvěřitelnější, než Špílbergův agent-citlivka Eric Bana. (27.11.2013)

Poctivý thriller ze staré školy který jako první zpracovává filmově události po Mnichovu 1972 spojené s likvidací Palestinských teroristů Izraelský komandem. Má to dlouhou stopáž a televizní look to sice jo, ale souhlasím s některými kolegy, že je to lepší a dramatičtější než Spielbergův špíl kterej jsem viděl jako první.85% (14.08.2017)

Působivý film, byť trochu zbytečně dlouhý, který klade stále stejnou otázku - lze zlo zastavit zlem nebo zlo bude plodit zase jen další zlo a nevinní lidé budou ve jménu jakýchsi idejí druhých stále dál umírat? Je možné zlo někdy v budoucnosti konečně udolat dobrem? Ale co bude mezi tím? Nebo je život na Zemi očistec - zastávka mezi nebem a peklem, a tak lidstvo prostě splácí dávné dluhy? Kdo ví... (08.07.2009)

Film, který možná zbytečně moc sklouzává do formy dokumentu. Jako by se snažil máchat křídly, ale jen někdy se mu podaří opravdu vzlétnout. Nicméně i tak díky za něj. Zvláště pak za závěrečné úvahy o smyslu násilí jako obrany proti násilí. Je jiná obrana proti terorismu než násilí? Už se někdy někomu podařilo teroristy přesvědčit nastavením druhé tváře? (22.06.2009)

George Jonas v dobré víře (asi) převedl do románu (Venegance (1984)) vzpomínky Juvala Aviva, který tvrdil, že byl šéfem kommanda Mossadu. Ukázalo se, že jde o výmysl, i když založený na skutečných událostech. Meč Gideonův je klasický TV přepis knihy, který sice díky trojhodinové stopáži nemusí zhušťovat a vynechávat, ale taky ji nijak neinterpretuje a nevykládá. Prostě ji vizuálně zobrazuje. Jde o klasickou "forsythovskou" fiction na skutečné politické téma, která se sice dotkne složitosti světového dění, ale jen do té míry, aby nebyly ohroženy čtivost, spád a špionské propriety. Takže pár faktů: Mnichov byl zoufalou reakcí utlačovaného národa na Kennedyho vřelé vyznání lásky Izraeli při návštěvě Goldy Meir. Celý svět se obrátil k Palestincům zády a odepsal je a svou netečností přispěl k masakru. Evropa se totiž chovala a chová hegelovsky. Německý filosof musel do své dialektiky zahrnout revoluci, a zároveň ji zakázat, protože Prusko pro něj bylo vrcholem státního uspořádání. My už své státy máme delší dobu, oslavujeme své "teroristy" z minulých století, kteří nám vybojovali nezávislost, ale nechceme už morálně připustit násilný boj za samostatný stát. Místo hledání řešení strkáme hlavu do písku a lhostejně sledujeme ve zprávách kruh násilí, který se každý rok točí rychleji a rychleji... (16.08.2009)