Mníchov

I sám Spielberg zdůrazňuje, že Mnichov není dokument, nýbrž "jen" hutný thriller založen na skutečné události. Vnímavý člověk nemusí ani ony skutečné události znát, aby si všiml typického, uhlazeného Spielbergova rukopisu, který si realitu upravuje pro lepší vyznění svých point, na druhou stranu vnímavý člověk nepotřebuje reálné události znát ani k tomu, aby si film plně užil. Mnichov je mistrovsky zrežirovaný příběh, který by se méně zkušeným tvůrcům mohl snadno rozpadnout pod rukama, ovšem s taktovkou Spielberga a perem (lol) Rotha vzniklo dílo, jenž je nejen působivé, co se vyprávění o (utajovaném) boji za vlast týče, ale které ještě více osloví svým vykreslením psychického dopadu toho všeho na jedince. Film má scény jak napínavé, akční, bezmocně naturalistické, tak vůbec-ne-nudně konverzační - tuto filmovou komplexnost plně doceňuji až po druhém zhlédnutí, a tak zvyšuji na 5*. 9/10 (03.05.2011)

Těžko říct, co jsem od Mnichova čekala a co jsem nakonec dostala. Pravděpodobně jsem šla na něco ve stylu "Zachraňte vojína Ryana" místo toho mi byl naservírovaný ryzí dokument o zabíjní teroristů po roce 1972. Nevadí. Dokumety mám ráda. Bohužel je tady ale jedna věc, která mě odpoutávala od filmového zážitku a která v jiných příúadech funguje skvěle. Daniel Craig. Rozhodně si teď moje slova nevykládejte tak, že Daniel hraje špatně. Právě naopak. Jenže pomyšlení na to, že tenhle chlapík brzy ztvární Jamese Bonda ve mně vyvolávalo podobné emoce jako by do té role zrovna obsadili Jacka Nicholsona. Ano, Daniel je fajn herec, ale James Bond? To spíš psychopatický záporák. Jediné, co si tedy přesně pamatuju z Mnichova byla moje dvouhodinová modlitba: "Prosím, zabijte už konečně někdo toho blonďatýho bastarda..." (21.03.2006)

Škoda, že Spielberg Mnichov nenatočil třeba se Spikem Lee, možná by potom došel dál než k tuctovým dialogům na téma domov. Musím vychválit recenzi Vojtěcha Ryndy z Reflexu kvůli přesnému zhodnocení Mnichova jako "skvělého thrilleru se Spielbergem koktajícím nad aktuálními politickými otázkami". Každopádně výtečně natočeno, sedmdesatkovej styl díky Kaminskiho kameře parádně funguje, v některých momentech vyhání napětí do maximální možné míry... ale nepřekryje, že Spielberg není myslitel ani filozof, který by svůj film dokázal oprostit od svého ideově uhlazeného vypravěčství (nic na tom nezmění pár explicitně podaných mrtvol). V prvním plánu Steven přináší znovu své stěžejní motivy (rodina, otec-syn, otec-dcera), což mě štve dvojnásob kvůli tomu, že se komentář k palestinsko-izraelské otázce odbývá pomocí plakátové a typicky hollywoodské scénky s laděním rádia anebo již zmíněnými tuctovými dialogy o domovině. Spielberg nemá moc co říct (byť to říká efektně aa napínavě), a proto raději uhýbá do profláklé osobní roviny, do ničivého víru násilí, který jsme na plátně sledovali už mnohkrát (naposledy a mnohem sugestivněji v Dějinách násilí). Dal bych 70%, když by mě poslední záběr nedovolil vztáhnout Banovu intimní linii k současnosti jako docela hluboké, věcné a smysluplně zobecnitelné vyjádření vystupující proti krvavé pomstě. Ale pořád mě mrzí, že k samotnému tématu Izrael vs. Palestina neřekl Spielberg s kolegy něco duchaplnějšího. (Imho na to nemá při své sentimentalitě potřebný duchovní rozhled, proto ta úvodní poznámka o Spikeovi :-) P.S.: Hra na akcenty mi byla znovu protivná a Geoffrey Rush znovu přehrával. (04.02.2006)

Rozpolcenost současných vymezení vkusu i pojetí kvality a nekvality v současném umění vůbec je zarážející. Projevuje se plně i v těch částech, kde umění stále zůstává názorným. Podezřívat v případě MNICHOVA židovsky ovlivněného Spielberga z chladu a nepodjatosti je velmi politováníhodným nedorozuměním. Izrael, přestože z krve a bolesti nejen židovské vznikl před dlouhými šedesáti lety, nepřestal být podstatnou částí arabského islámského i křesťanského světa považován v blízkovýchodním kontextu za cosi nepřirozeného a chorobně cizorodého. Místo toho, co by spory tišil, mírnil a řešil, je naopak rozevírá a podněcuje. Na jedné straně se miliony zahraničních židů vykupují z toho, aby se do Izraele stěhovat nemuseli, na straně druhé téměř šest milionů palestinských Arabů má jistotu, že se v dohledné budoucnosti příštích 30-50 let do své staré vlasti, z níž byli postupně bezdůvodně vypuzeni, nevrátí. Ze současných zhruba 7 mil. obyvatel Izraele je téměř půldruhého miliónu Arabů; z více než 5 milionů Židů si statisíce zvykly na tuto zemi a považují ji za svoji vlast. Tragédie Mnichovské olympiády 1972 vyrůstá právě z tohoto nekončícího řetězce ztrát, frustrací, zločinů, válek; konflikt je permanentní, neustále probíhá a ročně polyká minimálně stovky lidských životů.; je součástí také naší současnosti. Filmový příběh, soustředěný zhruba do let 1972-1974, přesvědčivě - skoro by se chtělo říci až sympaticky nehollywoodsky - ukazuje tuto odvrácenou tvář, střetání proslulého Mosadu a palestinských terorizujících partyzánských bojůvek, i to, jak se na pozadí mrtvol často nevinných lidí v hlubokém míru relativizují a posléze postupně rozplývají zdánlivě jasné skutečnosti dvou nepřátelských černobílých pohledů do bezradného ztracena. Zůstává jen krev a nenávratně utracené lidské životy. Kvalitní herecké výkony, úspěšně zvládnutý pokus o ústřední motiv filmu (průběh atentátu) i brilantní kamera posouvají film na rozhraní uměleckého a lehkého thrillerového žánru kinematografie hraného filmu. Napětí z něj neustupuje ani ve zdánlivě klidných scénách. Je jisté, že V MNICHOVU Spielberg dosáhl na jeden z vrcholů své dosavadní tvorby. (01.02.2009)

Přišlo mi, jakoby ten film vzniknul jen pro to vraždění teroristů. Scény, kdy se tak děje, jsou úžasně natočené. Vynikající kamera Janusze Kamińskiho, která brilantně zobrazuje několik situací najednou a divák má přitom ponětí i o věcech, které se dějí v tu chvíli mimo záběr. Film v těchto scénách skvěle vypráví obrazem. Janusz střídá detaily, ve kterých vybudí napětí, protože vidíme jen něco, s průlety a průhledy, kdy zobrazí celou scénu a my tak ten přehled získáme, a to v reálném čase. Problém je, že všechno, co se děje mezi těmi vraždami, není zajímavé vůbec. Naprostá většina filmu je vlastně dost nudná, protože se celý koncept opakuje neustále dokola a už od začátku filmu je jasné, že se tak bude dít. Takže si člověk postupně odškrtává mrtvoly, nic moc ho vlastně nepřekvapí, aby konečně po dvou hodinách a čtvrt začala skutečně zajímavá část, ve které se i řeší nějaká ta dilemata, je tam i drobné odhalení (které stejně pozorný divák tuší) a dokonce jsem konečně nevěděl, jak bude děj dále probíhat. Zašlo to až tak daleko, že jsem si nebyl ani jistý, jestli to skončí dobře, a to je to přitom Spielberg. Kolem a kolem jde ale pro mě spíše o průměrný snímek, téma mi přijde super, ale to jak to bylo nakonec celé pojaté, jsem seznal celkem laciným. Škoda, že to nebylo trochu hlubší. (20.11.2021)