Paha maa
Réžia:
Aku LouhimiesKamera:
Rauno RonkainenHrajú:
Jasper Pääkkönen, Mikko Leppilampi, Pamela Tola, Petteri Summanen, Matleena Kuusniemi, Sulevi Peltola, Mikko Kouki, Pertti Sveholm, Samuli Edelmann (viac)Obsahy(1)
Nejdiskutovanější severský film tohoto roku odvážně popisuje moderní život a lidskou zranitelnost v současném Finsku. Silná témata, jako odvaha a nalézání těžké cesty k odpuštění, hrají ústřední roli ve vzájemně se prolínajících epizodách o nezaměstnanosti, alkoholismu, depresi a drogové závislosti. Podobně jako v krátké povídce Lva Tolstého Faux billet, která inspirovala klasický film Roberta Bressona LALRGENT (1983), film Paha maa sleduje cestu, na jejímž počátku je nespravedlnost. Ačkoliv je na počátku řetězce událostí padělaná bankovka, důležitější propojení mezi postavami a okolnostmi pramení z jejich práce (či z jejího nedostatku) a ze stresových situací, které v práci zažívají. Podobně jako jeho krajan Aki Kaurismäki zkoumá režisér Aku Louhimies lidský rozměr práce v mnoha jejích podobách. Kombinací psychologické jasnosti s citlivým pohledem na sociální problémy Paha maa v mnoha ohledech odkazuje na film Ulricha Seidla PSÍ DNY. (MFF Karlovy Vary) (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (86)
"Efekt motýlích křídel tak trochu jinak": tohle propojování osudů těmi zdánlivými náhodami je pro mě skutečně vždy filmovým počinem naprosto bezkonkurečním a na jeho začátku musel stát někdo, kdo je vážně dobrý. Spojit scénáristicky či již v samotném námětu osudy lidí více generací, sociálních poměrů a dostat je skoro všechny na stejný level taky nebylo zajisté bez nějakého přemýšlivého mozku. Takže, snímek si rozhodně nepouštějte, když nebudete moci usnout, to už pak totiž neusnete vůbec. Ledaže byste se chtěli přesvědčit, že se jiní mohou mít ještě hůř. Další obrovskou výhodou je ta samozřejmost, s jakou tu herci hrají, jakoby jim prostředí bylo téměř vlastní a vás to nenechá na pochybách. V neposlední řadě obdivuji oddělené sekvence, které vás šoupnou v ději a donutí vás přemýšlet nad tou či onou ještě trochu v jiném světle, než se celý snímek nese. Já nemohu jinak. ()
Prý Elita národa; uchlastaný literát, nadržený lupič, zasněná policistka a Manžílek toužící po pomstě. Nad nimi stojí blonďatý Ježíš v čepici a hýbe jejich životy. Realita nikdy nebyla tak drsná, jako nyní. Je to narušení divákovy integrity a mamutí krok do nějaké Vyšší filmové sféry. Puzzle se dají do kupy v okamžiku, kdy si řeknete, že není větší bolesti, než té psychické. V té chvíli dojde k odpalu a ten smete pochybnosti. Je jasný, že se to nelíbí všem, neboť existují jedinci, kteří nevěří na náhody a nedokáží souznit (proto žijí v betonových klecích), ale když si uvědomím, že se to může stát mě, Tobě, pak se zaseknu a kříčím, proč je život někdy tak zkurvený místo!? A hlodá to pořád! Amen. ()
Před pár lety mě ve Varech nadchl film Milovat a opouštět a další dílo téhož režiséra dokazuje, že to nebyla náhoda. Zamrzlá země je mozaikou mikropříběhů odvíjejících se od jednoho muže vyhozeného z práce. Jednou si sice pomůže návratem kousek za začátek a v závěru zase poskočí o pět let dopředu, ale náhody (pro tento typ filmů nezbytné) mi nepřišly nějak nepravděpodobně vykonstruované. Řeší se tu témata jako nezaměstnanost, alkoholismus, drogy, agresivita, kriminalita apod., ale celé je to okořeněné nezanedbatelným množstvím černého humoru. Takhle nějak jsem doufal, že bude vypadat Hřebejkovo Horem pádem. ()
Co všechno dovede falešná bankovka, chlast, vysavač, nezaměstnanost a depresivní finská zima. Vítejte ve zlé zemi plné zoufalství, prochlastávání se na dno a neustálého padání na hubu. O hrobařské lopaty není nouze, o nepříjemné pocity už vůbec ne. S preciznostní hodnou masového vraha Louhimies vykresluje odvrácenou tvář života ve Finsku - nechává své postavy prožívat niterné pocity tak dokonale, až se před kamerou doslova svléknou z kůže. Záběry tváře a očí, za kterými se hercům v tichých blízkých záběrech právě hroutí celý svět mi na delší dobu nedají spát. Svět, do kterého nechcete patřit a před kterým zavíráte dveře. A sníh. A krev. ()
Reziser Aku Louhimies natocil mvskutku vyborny film o tom, ako je tazke najst cestu odpustenia, skuma ludsky rozmer fyzickej prace a zaroiven tu odzneju aj silne temy ako nezamestnanost, alkoholizmus a depresie. Jediny znamy herec tu bol Jasper Paakonen /Laska je laska/ zvysok som jaxi nepoznal : 89 % ()
Galéria (19)
Zaujímavosti (2)
- Filmovalo sa na viacerých miestach v okolí fínskych Helsínk. (MikaelSVK)
- Během střihu konečné verze došlo k neshodě, protože režisér Aku Louhimies neschválil verzi, kterou připravilo studio Solar Films. 2. prosince 2004 podal Aku Louhimies žalobu u městského soudu v Helsinkách, kde žádal, aby Solar Films nevydalo verzi filmu, kterou neschválil, pod pokutou 300 000 euro. O pár dní později se spor vyřešil, když Louhimies a producent Markus Selin vytvořili verzi, se kterou souhlasili oba. (Cheeker)
Reklama