Pánu učiteľovi z lásky

Možno už bude súčasnému divákovi pripadať spôsob rozprávania deja a jeho mierna naivita smiešna, fundovanému divákovi, túžiacemu po doplnení si vzdelania z filmovej histórie, určite pohľad na ultra sympatického Sidneyho Poitiera spôsobí vnútri duše rovnaké emocionálne zmeny, aké pri jeho vyučovaní začínali postupom času cítiť aj jeho žiaci. Film je akýsi liberalizmus na druhú, ukazuje černocha ako intelektuála učiteľa a zároveň problémových žiakov, ktorí dokazujú, že aj takéto deti sa dokážu zmeniť a môžu byť v budúcnosti prínosom pre spoločnosť. Dodnes sa bojím, že raz vznikne remake s Denzelom Washingtonom v hlavnej úlohe, ktorý bude mať za úlohu prevychovať drsných 17 ročných priaznivcov hip hopu s trávou v ústach a koksom vo vačku. (06.02.2013)

... rozklenul duši študáckou. Charisma za katedrou, autorita před tabulí. Až se Vám zasteskne po nás, školou povinných... My přistoupili na Vaši lekci - být lepší, vydali se cestou proměny. Hodiny slušnosti a poznání, jednání rovného s rovnými. Jen tehdy můžeme uspět ve zkoušce (z) prvních kroků (k) dospělosti, získat Vaše uznání. Mnozí pedagogové projdou naším životem zcela bez povšimnutí, zapomenuti, ale jen pár výjimečných, možná jen jeden jediný, má tu vzácnost trvale střežit paměť křehké rovnováhy, vzdělanostní a osobnostní důvěry. (17.09.2016)

Film, který nefrustruje, nemůže potěšit. Zobrazení kladů a pozitiv, která se v životě rovněž vyskytují, je podezřelé samo o sobě. I zdánlivá střízlivost může být někdy dětinskou pošetilostí. Život je totiž čas od času potvora a non fiction největší tvůrce. Tím méně vadí, narodí-li se dílo, které si tak trochu k tomu pomáhá. Podle Kazantzakisových volně vyložených slov je umění lež, která je pravdivější než život. Zhruba takto na své první diváky působil tento film. Součástí tohoto zjevení byl i Poitier, první autentický černoch na stříbrném plátně, zbavený všech možných mindráků a právě proto tak trochu zvláštní barvou své pleti. Ne ovšem v tomto filmu, kde krok za krokem prolamuje bariéry, na kterých si vylámalo zuby tolik jeho předchůdců. Výborná režie skvěle skloubená s tímto mimořádným americkým hercem, který dokonalostí svého výkonu vyvolává představu, že hraje sama sebe, činí z nepravděpodobného reálné. V mém povědomí - a je zřejmé, že na to nejsem sám - se jedná o jeden z mezníků v dějinách hraného filmu. Mezníků nadčasových a v plném slova smyslu klasických. (07.08.2008)

Dnešným pomerom trocha šablónovité, zrozumiteľné a doslovné. Takto nejak vychádzal liberalizmus na západe na povrch a musím ale skonštatovať, že úspešne, pretože hlása síce humanisticky nekomplikované posolstvá, ale stále aktuálne. Sidney Poitier bol černošskou hviezdou ako rasovo adaptabilný ideál a nečudoval by som sa, keby aj medzi svojimi nebol ospevovaný len v superlatívoch, lebo sa od nich docela výrazne odlišoval. Videné v starodávne dabingovej verzii, neupravenej z roku 1973, takže som si doprial trochu archaický exkurz do sveta veľkých príbehov. V tomto prípade dozaista! (25.11.2015)

Každý filmový žánr – potažmo i subžánr má své silné želízka v ohni a stejně tak i kupu hnoje a sraček. Toto drama ze školního prostředí však patří k tomu lepšímu, co nám toto odvětví nabízí a ač je příběh do jisté míry trochu naivní, tak v sobě skrývá potřebné emoce – které z něj dělají slušnou podívanou. Sidney Poitier si vyzkoušel roli nezbedného žáka ve filmu Blackboard Jungle a teď dostal příležitost postavit se na druhou stranu „barikády“. No a této příležitosti se chopil velmi dobře. Je to dobrý herec a hlavně díky němu jsem si tento film dokázal užívat, co to jen šlo. Přece jenom já jsem hlavně na hororové filmy, ale dokážu ocenit i kvalitní filmy z jiných žánrů. Co se žáků týče, tak ti byli o něco slabší odvar, než tomu bylo v již zmíněném filmu Džungle před tabulí, ale ani zde nebyli vyloženě zlí. Navíc Judy Geeson byla neskutečně sexy a získala si u mě body navíc (v hororovém scifi filmu Inseminoid toho totiž kromě svého poprsí moc nepředvedla…). Takže ve finále jsem spokojený. Lehce nadprůměrná záležitost. 70% (09.12.2017)