Základný inštinkt 2

Sharon Stone zestárla a už není tak mrazivě přesvědčivá jako v jedničce, ale sex appeal ještě pořád má, ale ne už tak dráždivý. Vydupala si tohle pokračování a po jejím boku nahradil Michaela Douglase celkem nekoukaný David Morrissey, ale scénář už tolik nestaví na dravých sexuálních scénách, ale nahrazuje je jen slabším předivem erotična. Do popředí se více dostává příběh psychiatra lapeného v moci vášně a intrik a není to příběh k zahození. Režisér Michael Caton-Jones není tak odvážný jako jeho předchůdce Verhoeven a nerežíruje ani s takovou lehkostí, ale nabízí celkem zajímavý thriller s nečekaným závěrečným rozuzlením, pohled na odhalená Sharonina prsa ve vířivce, jednu odvážnou sexuální scénu, stejnou hudbu jako v jedničce a pocit, že to přece jen nebylo tak špatné. Erotických thrillerů se totiž točí stále méně, a tak mně to přišlo vhod. 60% (19.01.2009)

Tak předně, první díl jsem viděl a ohodnotil plným počtem, k dokonalosti moc nechybělo. Jenže u tohoto filmu jsem se snažil být tzv. "nad věcí" a nevnímat fakt, že jde o 2 (poněvadž hodně uživatelů hodnotí horším hodnocením jen proto, že je něco až 2., 3. apod.). Já se nato díval hlavně z hlediska thrilleru. A v tomto bodě u mě film uspěl na výbornou, byl hodně propracovaný. Co se týče herců, samozřejmě Morrissey není Douglas, ale u Hannibala jsem si taky za chvíli zvykl na Moorovou, ikdyž Fosterová byla ta "první" (a určitě jsem nebyl sám). Slušná akce, napětí, hudba a koncem jsem byl relativně překvapen (fakt jsem čekal, že ten psychiatr skončí pod kytkama). A btw, Sharon je pořád sexy. (04.05.2008)

Dvojka legendárního thrilleru Basic Instinct už byla o poznání slabší. Sharon byla sice pořád sexy, i když už o dost starší a měla nové vylepšené „nárazníky“ (silikony), ale i tak byla tím nejlepším, co nám toto pokračování nabídlo. Bohužel byla smůla, že si to bylo s původním filmem až moc podobné a novým tvůrcům se nepodařilo napodobit Verhoevenův styl. Nemyslím si však, že by šlo vyloženě o špatný film. (25.11.2018)

Tohle je skoro utrpení sledovat. Sharon Stone už je spíš karikaturou svojí postavy z prvního filmu a proti sobě nemá nikoho, kdo by stál za zmínku. Problém je ten, že se scénář snaží být v podstatě anglickou kopií předchozího filmu, ale s tím, že ani scénář a ani režie nemají správný tah na bránu a nedokážou vzbudit napětí. O tom, že by to bylo erotické, se pak opravdu mluvit nedá. (17.03.2015)

Základní problém Základního instinktu 2 není pouze jistá, kulantně řečeno nevkusná přezrálost hlavní femme fatale (jistě, Sharon Stone je stále velmi půvabná a elegantní žena, ale na sexuálního predátora tohoto ražení už prostě nemá věk), ale především může za jeho špatnost celková příběhová plochost a bezvýraznost tvůrčího přístupu. Je zde patrné fundamentální nepochopení mechanismů, jež dělaly z jedničky tak skvělý film. Jistě, hlavní linka je stále stejná – muž je neodolatelně přitahován ženou, u níž je až znepokojivě vysoká pravděpodobnost, že je to psychopatická vražedkyně – což se ostatně stává průměrnému muži minimálně třikrát za život (tedy ne, že bychom se nutně museli všichni zaláskovat do sériového vraha, ale ženy, jež nám mohou velmi snadno zničit život, jsou pro nás extrémně neodolatelné). Jenže pro Verhoevena byla tato nezdravá (a nepochopitelná) masochistická tendence pouhým začátkem práce s divákem, s napětím v důmyslné hře na kočku a myš, přičemž mnohdy nebylo vůbec zřejmé, kdo že je vlastně tou kočkou a kdo myší. Krom vytvoření extrémně husté a hutné atmosféry, přeplněné živočišností, kopulací a smrtí, bylo v jedničce hrozně důležité neustálé matení a balamucení diváka – ten si nikdy nebyl jistý, zda je Sharon vrah či ne, zda ji Douglas zavře nebo se s ní vyspí, co jen bude u Douglase silnější, jestli jeho rozum nebo jeho... hm, no prostě ten druhý nejmenovaný orgán. Všechna ta hromada napětí, strachu, vzrušení, potu, mrazení v zádech a nekonečné nejistoty dělala ze Základního instinktu film, jež je dodnes jedním z nejlepších thrillerů vůbec. A všechno tohle druhému dílu chybí. Divák už od začátku ví, co je Sharon zač, takže žádné napětí se nekoná, druhak zde chybí sympatický hrdina, s kterým by se člověk mohl sžít a pochopit jeho chápání (a na němž by mu tím pádem i záleželo) a ke všemu film jako takový postrádá jakékoliv charisma nebo atmosféru. (22.04.2018)