Faktótum

Henry Chinaski je člověk, který prostě nezapadá do davu. Jeho život je alkoholická autodestrukce, žádné plány do budoucnosti, žije . den za dnem. Práce? Jako taxikáře ho nechtěli a fabrika na okurky- otrava. Takže pije, kouří, zvrací, píše, sází a peleší se. A svět? Co je mu po něm.hlavně, že mu tam vždycky někdo naleje . Kašle na konvence a je svým způsobem spokojený. Někdy možná i trochu smutný, ale nic co by nespravila další láhev a trocha té fyzické lásky.. „Dávám svůj čas. To je všechno co můžu dát“. Mickey Rourke se mi sice jako Chinaski v „Barfly“ líbil mnohem víc (zřejmě měli i víc společného). Přesto i Matt Dillon se zhostil role věčně uváleného a opilého spisovatele na výbornou. (22.11.2005)

Faktótum jsem četl a není to jediná knížka od Bukowskeho, kterou jsem přečetl. Ve srovnání s předlohou je tahle adaptace rozhodně slabší. Ne, že by to byl špatný film, ale myslím, že to šlo přenést na plátno i líp. Jazyk a styl kterým Bukowski píše je hodně charakteristický, a knihy mají svou atmosféru a ta byla tady jaksi slabší. Hudba dobrá, Matt Dillon svou roli zvládnul taky v pohodě, ale jako celek je to průměr. (25.06.2009)

V každém z nás jednou byl, je či bude takový roztomilý, bezstarostný a ignorantský Henry Chinaski a čím dřív si takovou věc uvědomíte, tím více se vám budou líbit filmy jako Faktótum. Filmy o bídákovi jdoucím si svou vlastní cestou, po pěšině poházenou chlastem, cigárama nebo kalhotkama (každému po jeho chuti), cestou největšího odporu ze strany společnosti, ale zároveň cestou nejvyššího opojení z toho, že jdete právě po své vlastní cestě... (30.05.2008)

Bukowskiho jsem se svého času načetl přehršel, a dá se říct, že si na něj potrpím. A můžu říct, že jsem byl Faktótem příjemně překvapen. Zde se opravdu nelze nevyhnout srovnávání se starší bukovinou Barfly. A řekl bych, že Faktótum je díky volnějšímu pojetí trošinku zdařilejší a chytlavější. Barfly působil moc doslovně knižně, ač se jednalo o původní scénář. Na Mickey Rourkeovi bylo patrné, že si zřejmě Bukowskiho nastudoval z filmových záběrů a pak se předlohy křečovitě držel. Výsledek byl sice výborný, ale Matt Dillon dopadl krapet lépe. Asi se nedrží předohy tak zarputile jako Rourke, což v důsledku působí autentičtěji. Prostě se tolik nesnaží. Vnější podoba více sedla Rourkovi, ale v projevu je lepší Dillon. Lili Taylor je pak herecky úplně geniální, nemohli vybrat lépe. Je nápadně podobná té šlapce ze snad nejslavnější Bukowského fotogtafie. I to, že kniha Faktótum je pouze volnou předlohou filmu prospělo. Sem tam něajká glosa z knihy a sem tam něco od scénáristy z rukávu působí překvapivě kompaktně a když divák přistoupí na pravidla hry, je mile potěšen. Film mě uspokojil na tolik, že jsem ani neřešil přesun děje do přítomnosti, protože Buk je věčný a může existovat kdekoliv a kdykoliv. Dávám 5, prože jsem Bukovo fanda a pochybuji, že by šel film podle jeho předloh natočit lépe. (29.02.2008)

Příjemně negativní štěk ze života jednoho nenapravitelného loosera Henryho Chinaskiho, který představuje alter ego spisovatele Charlese Bukowského. Otupělý hrdina se průběhem děje nikterak nevyvíjí, jen se neustále protlouká od práce k práci (ze kterých jej ani mnohdy nestačí vyhodit), od flašky k flašce. Henry miluje ostatně jen dvě věci – psaní krátkých povídek, na které mu nikdy od příjemce nedochází odpověď, a chlast!! Žije ze dne na den, v zaplivaných hotelech, tu a tam v bytě další trosky, kterou sbalil v baru a která ho nijak nezajímá (ale na druhou stranu občas vstane s kocovinou z postele a upraží pár palačinek). Je ztracenec, který se potácí od chudoby k zoufalství a naopak, ale nikdy nezapomene držet v ruce flašku nebo sklenku skotský. Film je protkán řadou pochybně bizarních postaviček (stačí jen připomenout podivínského milionáře s nezrealizovanou operou). Zkrachovalou existenci bravurně vystihl i co se týče chůze a mimiky dle mého názoru nedoceněný Matt Dillon (letos nominovaný na Oscara za Crash), který nikterak závratně netouží po úspěchu nebo nějaké nápravě (co se alkoholu týče) a takřka rituálně na přeskáčku s přítelkyní každé ráno zvrací. Režisér natočil úsměvný film, který není ani komedií ani dramatem a rozhodně se nesnaží vychovávat nebo něco napravovat. Černým humorem protkaných scének je celá řada, umně je zde nakládáno s nejrůznějšími postavami, které sice mnohdy dostanou jen pár minut prostor (Dillon téměř nesleze z plátna), ale svoje role si dosyta vychutnávají (viz.moje oblíbená a zde Chinaskiho další pochybná známost Marisa Tomei). (03.04.2006)