Réžia:
Michael CurtizScenár:
Robert BucknerKamera:
James Wong HoweHrajú:
James Cagney, Joan Leslie, Walter Huston, Richard Whorf, Irene Manning, George Tobias, Rosemary DeCamp, Jeanne Cagney, Frances Langford, S.Z. Sakall (viac)Obsahy(1)
George M. Cohan. Bavič, skladatel, herec, zpěvák a režisér. Retrospektivně vypráví svůj životní příběh prezidentu USA, Franklinu Roosveltovi. Od dětství až po svou současnost. Napsáno podle skutečné postavy. Film obdržel Oscara za herce v hlavní roli, hudbu a zvuk. (PauloGrane)
Recenzie (18)
James Cagney by si možná zasloužil lepší hodnocení a asi by bylo vhodné trochu přihlédnout i k době, kdy to bylo natočeno, ale tohle je pořád silně propagační snímek, který v sobě má místy až trochu moc patosu. James Cagney ale ukazuje svoje mistrovství. Skutečně výborný herec. Jen ten film až tak skvělý není. ()
NFR 1993, Oscar 3 : Herec HR - James Cagney, Hudba - M, Zvuk + 5 nominací: Nejlepší film, Režie, Herec VR - Walter Huston, Střih, Námět ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $11,800,000║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Jeden ze 100 nejlepších životopisných filmů - 100 Greatest Biography Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. ()
Vynikající kamera - ostrost a hloubka a... to je tak vše. Dějově mě to absolutně nezajímalo, hudba až moc notoricky známá a tance do ní pohříchu rutinní. ()
Patriotický snímek, který se v Americe stal jedním z největších kasovních trháků během druhé světové války. A je to celkem pochopitelné. To ovšem neznamená, že by tím jako biografický a muzikálový film nutně něco ztrácel. "Gangster" James Cagney v pro něj netradiční roli všestranného performera, jež je ztělesněním sebevědomí, odhodlání, vlastenectví i rodinných hodnot. Stejného sebevědomí, s jakým Cagney prakticky všechny své hudební výstupy s úsměvem na rtech jen odrecituje, aniž by to někomu mělo přijít divné. ()
Vyčítať YDD prehnaný a naivný patriotizmus je podobné, ako to vyčítať sovietskej montážnej škole. To preto, že formálna stránka Curtizovej réžie a strihača je vysoko profesionálna. Prejavuje sa to tým, že prostredníctvom rytmu, rapidmontáží, dejových elíps a metonýmií film poriadne šľape, pôsobí originálne (zostrih cesty po Európe) a nenudí. Čo je vzhľadom na fakt, že dej už dnes snáď ani nemôže baviť, zázrak. Je to film, ktorý oslavuje a ukazuje tú najrozvernejšiu podobu Ameriky, akú trebárs cítim z Jamesa Browna a jeho Livin in Amerika a ekvivalent vidím v obrázku ľudového súboru, tancujúceho pod Kriváňom ako symbolu slovenského spôsobu života. Ale aj to je umenie správne zobraziť. Cagney a jeho reálna postava je sympatická tým, že sa nenechá ničím odradiť, že netrpí depresiami po neúspechu a proste ide ďalej. Dnes by tento životopis vyzeral úplne, ale úplne inak a veľmi rád by som si ho pozrel. ()
V časoch vzniku filmu si žiadalo pozdvihnúť morálku národa a podarilo sa to týmto muzikálom. Mal ohromný úspech aj vďaka bezprostrednému hereckému výkonu Jamesa Cagneyho v netradičnej úlohe kabaretiéra Georgea M. Cohana. Nie je to muzikál na aký sme zvyknutí, poväčšinou sa všetky hudobné čísla odohrávajú na javisku pred obecenstvom. Film je však hlavne o inom. Je o úžasnej rodinnej súdržnosti a sebavedomí jednotlivca, ktorý ak chce, dokáže sa vypracovať na jednotku vo svojom obore. Ale aj o národnej hrdosti a vlastenectve, ktorá srší z príbehu každým centimetrom. Všetky tieto ingrediencie sú dobre namiešané do príjemného koktailu skvelej hudby a pozitívnej nálady. ()
Paradoxne na muzikál, práve muzikálové čísla sú tu najslabším článkom. Sú síce hravé a honosné ( niektoré sa vzhľadom na dobu vzniku filmu podrobili patriotickému hávu ), ale dosť nezaujímavé. James Cagney bol tanečný a spevácky expert, ale radšej ho mám keď hraje. Hit, ktorý síce nezostarne, ale rovnako všestranne nezaujme. ()
James Cagney sa po imidži gangstra presunul na javisko k spevu a tancu a perfektne to funguje. Yankee Doodle Dandy oslavuje život, lásku, zábavu a vlastenectvo. Curtiz so svojim klasicistickým poňatím zlatého veku oživil príbeh jednak číslami či choreografiami, ako aj bezprostrednou plynulosťou rýchlych dialógov, odľahčenia a dobrej nálady, ktorá z filmu nesmierne vyžaruje. Je to možno prehnane podchytené, ale dej stavia na úprimných dialógoch a ani raz som sa necítil trápne. Nikam sme sa obsahovo cez nejaké výrazné dramatické odbočky nedostali, kde sme však isto ostali, bola matička zem. Hoc sme sa snažili lietať v oblakoch. Veľmi príjemný a nenásilný muzikál. ()
Yankee Doodle Dandy je poměrně dost dobře udělaný muzikál. Zpracování Cohenova života zrovna v období druhé světové války mě zas tak moc nepřekvapuje, neboť Amerika byla uprostřed bojů a lidi už toho taky měli plné zuby. Tak proč nepřevést na plátno (tehdy ještě lidi chodili do kina ve velkém) život jednoho z největších amerických patriotů ze světa umělců? Ať už ale byl úmysl jakýkoliv, samotný film se povedl na téměř výbornou. Nechybí zde typické muzikálové scény, chytlavé songy, pěkné herečky a troška té kýčovitosti. Hlavní čtyřka Cohanovců hrála perfektně včetně odtančených částí a Joan Leslie mě opět utvrdila v tom, že tehdejší hérečky byly stejně nejkrásnější. Kdyby měl film tak půl hoďky kratší stopáž, dal bych plných *****. Takhle to je jen 4,5*. ()
Písničky o vlajce s hvězdami a pruhy, patriotismus ve vší síle, tohle bylo úsilí filmového průmyslu pomoct ve válce. James Cagney je skvělý, doteď jsem ho viděl v rolích gangsterů a padouchů, tohle je něco úplně nového. Celkem pěkná hudba i příběh. ()
Yankee Doodle Dandy je i podle počtu hodnocení tady právem zapomenutý film i přes ty tři Oskary. Zaprvé je to nudný životopisný film o někom, o kom jsem nikdy neslyšel, plný kašírovaných divadelně/muzikálových scén. Něco jako Velký Ziegfield. Za druhé je tu fatální castingový omyl James Cagney. Po většinu filmu je na to co hraje příliš starý a jeho tanec je prostě divný. Kroky i pohyb tu jsou, ale kde byl třeba Astaire elegantní, Cagney působí při stepu jako šašek. A za třetí - je to šílená propaganda a reklama na Ameriku. Patriotistické scénky, písně, sestřihy, závěrečná scéna s pochodem vojáků je jak z našich budovatelských filmů. Dvě hvězdičky spíše jen symbolické - za pár profláklých pecek (Over There) a za to, že v roce 1942 měl film z pohledu tehdejšího USA smysl. Dnes už jen jako sběratelská záležitost. ()
"Being versatile, I played my mother's father." Muzikálová dráma o živote jedného amerického šoumena, zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Je priam nabitá otravným americkým patriotizmom, a to až do takej miery, že som bol po celý čas na pochybách, či je to myslené vážne, alebo sa jedná o satiru. Napokon som dospel k názoru, že zámerom nakrútenia tohto filmu bolo pozdvihnutie amerického národného ducha, s ohľadom na práve prebiehajúcu 2. svetovú vojnu. Takže už len kvôli tomu nemá film dnešnému divákovi veľmi čo povedať (a neamerickému už vôbec nie). Herec James Cagney mi teda k srdcu nikdy neprirástol, vyslovene mi prekáža ten jeho toporný prejav, takže mi pokazil takmer všetky filmy, v ktorých sa objavil (na milosť som ho zobral až na jeho staré kolená, konkrétne vo filmoch One, Two, Three (1961) a Ragtime (1981)). V tomto filme navyše predvádza dosť svojské pojatie tanca a spevu, ak sa tak dajú nazvať tie je podivné pohyby a to jeho recitovanie. Celkovo mi po hudobnej stránke film príliš nesadol, tá hudba je napoly spievaná, napoly recitovaná, premiešaná s rôznymi južanskými odrhovačkami (pár zaujímavých hudobných výnimiek sa ale najde). Čo sa obsahu týka, bolo pre mňa celkom prínosné vidieť vývoj americkej kultúry na konci 19. a začiatkom 20. storočia (hoci vaudeville rozhodne nie je mojou šálkou kávy). ()
Na rovinu - bez Cagneyho by tenhle film skončil někde na dvou hvězdách. Jenže chamelon Cagney tu opět dokazuje, jak mu není žádná role cizí a perfektně zvládá hrát jak mladého, tak starého Cohana. Zároveň ale dokáže být rošťák, co provádí zlomyslnosti a málem svou neposlušností svou rodinu zničí, vzápětí však dokáže skládat patetické písně o vlastenectví... V době války jsou takové snímky pochopitelné, jen jsou často nestravitelné, naštěstí zde je se opravdu zásluhou hlavního představitele na co koukat. ()
Z historického hlediska jde sice o zajímavou ukázku americké propagandy z hollywoodských dílen, ale z toho filmového už Yankee dnes nemá co nabídnout. Solidní James Cagney vám ve své nesnesitelné roli připomene, jak je Amerika skvělá země a že neexistuje žádný problém, který by nevyřešilo urputnější mávání americkou vlajkou. Doboví diváci asi měli konfliktů až po krk, což je nejspíš důvod, proč v celém filmu chybí jakákoliv dramatická zápletka, jakékoliv vážnější problémy, které by musely postavy řešit, či překážky, které by musely překonávat. Yankee Doodle Dandy je ve své podstatě jednoduchá nekonfliktní veselohra s cílem pobavit a vyšponovat patriotické vášně v mobilizované společnosti ještě o kousek výš. Celé této hvězdně pruhované šarádě nasazuje korunu Cohenovo divadelní ztvárnění stepujícího Roosevelta, který byl v tu dobu již 20 let od pasu dolů ochrnutý. ()
Biografický snímek o ve své době veleúspěšném herci, skladateli, producentovi, podnikateli (atd) George M. Cohanovi (po němž dnes už neštěkne ani pes). Nepochybný (a v roce 1942 snad i legitimní) úmysl tvůrců byl vzdát hold patriotismu. K tomu se Cohan jako hrdý patriot, ztělesnění "amerického snu" a hlavně autor řady nacionalistických písní hodil dost dobře. Horší je provedení. Slovo, které jsem si při sledování mnohokrát opakoval, bylo: "uspěchané". Nacpat do 126 minut biografii, plno divadelních, tanečních a hudebních ukázek a ještě i ten nacionalismus dost dobře nejde - bez výrazného zásahu do kvality všech těch složek. Snad jen jedna kraťoučká scénka v závěru mi přišla přiměřená - všechno ostatní - spěch spěch spěch.. ~~~ 25% ()