Audience

Když toto ztvárnění viděl VH, rozčílil se, že mu z toho Lanďák udělal úplně něco jiného.A to byl prosím střízlivý, protože jen deb.il může uvěřit tomu, že těch piv vypil tolik.V těch půllitrech byla samozřejmě obrácená sklenička, takže dohromady vypil ta piva asi tři.On byl totiž jako herec opravdu klasa, jinak by se těžko uchytil jak v Činoherním studiu, tak ve Vídeňském Burgtheatru.Je velká škoda, že Václav Havel je uznávaným spisovatelem a dramatikem od New Yorku po Tokio, jen češi jeho hry vůbec nechápou, protože jejich mentalitě je bližší humor Švejka a Cimrmanů, těm s IQ pod 90 Kameňáku a Babovřesk. (05.10.2016)

,,To jsou paradoxy, co?" Divadelní tvorba Václava Havla a obecně kousky v žánru absurdního dramatu nemusí být lehko ztrávitelné. Zdejší reakce, ve kterých lze vidět buď nadšení nebo absolutní odmítání, a skoro nic mezi tím, to jenom potvrzují. Sám jsem se coby divák cítil spočátku na vážkách, jak na tenhle "materiál" reagovat. To, co za společnosti skleničky a několika kartonových krabic s láhvemi piva předvádí "Lanďák", působí na velmi těnké hranici mezi skutečným herectvím a autentickým opilstvím na jevišti. Skupina diváků konzumující současný komerční humor bez hranic ohledně alkoholu si lehko přijde na své, náročnější diváci jsou na tom trochu hůř a nuceni hledat hlubší smysl. Dialogy mezi Vaňkem a sládkem v opuštěném koutku hospody na pozadí totality vnímám jako geniální. Také mne v této hořké komedii zaujalo, jak se popři přibývajících vypitých skleničkách pozoruhodně měnil vztah mezi Vankěm a sládkem a uvažování o životě. Takže za mě ANO. Ve spojení se závěrečnou besedou přiloženou k záznamu, kde se Landovský zmiňuje o tom, že sebrání vlasti z vyšší moci může být pro člověka horší jako vražda, velice silná reflexe nejtemnější stránky normalizace v ČSSR. Za mne rozhodně nejzajímavější počin Činoherního klubu (když pominu recitály Skoumala a Vodňanského, zachyceny v dobách premiéry pouze na deskách). Jako dvouprogram spolu s Mlýny z dílny Divadla Sklep dobrý exkurz do kultovních adaptací her výrazného českého dramatika. (25.09.2018)

Vděčný a věčný střet dvou nesourodých lidí (zde intelektuál v konfrontaci s  profesně nadřízeným a "dozorujícím" ožralou s funkcí) jehož úspěch přisuzuji neznalosti obyčejného diváka dramatům Ionesca, Becketta a dalších a především postavě nekriticky přijímaného autora. Dvě hvězdičky za všechny herce a třetí za nostalgii s jakou na dobu, kdy jsem záznam poprvé shlédl, vzpomínám. (27.03.2024)

Audience je asi jedna z nejméně vypovídajících her Václava Havla. Nezazní v ní totiž až tolik o tehdejší společnosti. Sládek si sice stěžuje, že musí na Vaňka něco psát, ale správně podotýká, že v marasmu zůstává on a musí mu čelit ať se mu to líbí či ne. Série rozhovorů se pak točí víceméně pořád o tomtéž a na rozdíl od jiných her nedochází k tak masivní kritice poměrů. Oba herci hráli docela dobře. Josef Abrhám dokonce několikrát musel skrývat úsměv, což se mu ale povětšinou nepovedlo, protože Lanďák improvizoval. Jenže právě Abrhám neměl zase až tolik textu, většinou musel spíše reagovat na to, co sládek vypustí. A tady je právě jeho genialita, kdy dokáže z minima herectví vytáhnout maximum. (21.12.2021)

naprosto nejlepší havlova hra.. už dlouho moje oblíbená..(komentář jsem se opovážil napsat teď) reflektuje v sobě spoustu věcí.. ať pomíjivých jako naštěstí třeba komunismus, politickou dobu, nebo bohužel pomíjivých.. autobiografická hra s krásnou výpovědní hodnotou.. ten kontext na cenění hry obrovsky přidá.. ale naštěstí je tam spousta věcí jak pro čechy tak pro celé lidství a jeho vlastností typických.. navíc pro divadlo(i dobře podané ve filmu) miluju rozhovor, komorní drama, tu absurdní, a o to přesnější.. skvělé reálné vrstvení omýlaných slov.. je to paradox.. (20.12.2011)