Audience

Poslyšte, Ferdinande. Růže jsou červené, fialky modré, Václav Havel psal absurdní dramata a ty jsou holt absurdní. To jsou paradoxy, co? Vlastně ani nejsou, Audience je přesně tím čím měla být, ergo stěžovat si na absurditu Audience připadá mi absurdní. Avšak i na tak malém poli dokázal Václav Havel sdělit několik zásadních věcí a Josefu Abrhámovi se podařilo přesně vystihnout gesta a dikci Havla/Vaňka. (22.07.2013)

Viděno předtím Občan Havel přikuluje, kde Havel pracoval v pivovaru a tuto hru napsal. Slyšena audionahrávka Havel-Landovský. Poté viděna hra Abrhám-Landovský. Landovský jistě hraje jako o život, ale není kde brát. Jsou to jen přibarvené zážitky Havla s trutnovským sládkem. Nelíbil se mi dodatek, kde je oslavován pouze Landovský, který se text vůbec nenaučil (i když improvizace v jeho roli mohla být jakákoliv a nikdo hry neznalý by to nepoznal) a zapomnělo se na opodál stojícího skromného Abrháma. Finále, kde si Landovský stěžuje, jak to měl hrooozně těžké, když byl vykázán do Rakouska, už je opravdu úsměvné. Co ti ostatní, které zavřeli nebo kteří zde museli žít. Jemu ještě vyřídili papíry, aby odjel. (18.12.2018)

Havlova Audience je jednoduchá hra, se složitým problémem. Jde spíš o situační komedii, plnou tragických skutečností, která je v podstatě založená na sládkově monologu, do kterého Vaněk jen přizvukuje. Musím velmi ocenit herecký výkon Pavla Landovského, protože zahrál sládka tak perfektně, že jsem úplně zapomněla na to, že je to pan herec, a soustředila jsem se pouze na perfektně zahranou postavu. Navíc se mi líbilo jak celý příběh vypadal jedním způsobem, a skončil druhým. Průběh to má sice veselý, a místama i velmi vtipný (I když si úplně nepotrpím na princip "opakovaný vtip začíná být vtipem") ale konec je velmi smutný, a pro aktéry deprimující. Pravá hořko-sladkost, která Vás zdánlivě vtipným způsobem rozesmutní. (20.01.2012)

Popravdě - Dokud mi nedošlo, jaký je Landovského záměr, bavil jsem se tak nějak polovičatě. Ale s každou minutou byl můj pocit lepší a lepší. Až jsem se dostal do naprosté spokojenosti. Vždyť Landovského výkon zničil i Abrháma. Měl jsem trochu obavy, zda mi Havlovy hry budou sedět. Teď už se nemohu dočkat další. (08.04.2011)

Když se řekne Pavel Landovský, někomu se vybaví mladý Boháček, někomu major Terazky, já ho však mám nejvíc spojeného s postavou sládka z Audience. To je totiž jeho neuvěřitelný herecký koncert, ve kterém se mu podaří odbourávat nejen obecenstvo v divadle, ale i skvělého partnera na jevišti Josefa Abraháma. A i když si posléze Václav Havel postěžoval, že se Landovský příliš nedržel textu, absurdní Havlův humor je v podání Lanďáka dokonalý! (12.10.2014)