Audience

Musím se přiznat, že jsem to viděl ve špatné kvalitě. Pavlu Landovskému jsem díky špatnému zvuku nerozuměl úplně všechno, a tak jsem určitě strádal. Nicméně tato nenáročná jednoaktovka umí pobavit... pan sládek byl prostě skvělý. Ale asi jsem už moc mladý na to, abych pochopil jedinečnost tohoto díla.... (30.09.2008)

Havlova Audience je jednoduchá hra, se složitým problémem. Jde spíš o situační komedii, plnou tragických skutečností, která je v podstatě založená na sládkově monologu, do kterého Vaněk jen přizvukuje. Musím velmi ocenit herecký výkon Pavla Landovského, protože zahrál sládka tak perfektně, že jsem úplně zapomněla na to, že je to pan herec, a soustředila jsem se pouze na perfektně zahranou postavu. Navíc se mi líbilo jak celý příběh vypadal jedním způsobem, a skončil druhým. Průběh to má sice veselý, a místama i velmi vtipný (I když si úplně nepotrpím na princip "opakovaný vtip začíná být vtipem") ale konec je velmi smutný, a pro aktéry deprimující. Pravá hořko-sladkost, která Vás zdánlivě vtipným způsobem rozesmutní. (20.01.2012)

Pokud bude někdo v těchto dnech přemýšlet, proč Václav Havel část české veřejnosti tolik irituje (záměrně nepoužívám minulý čas, stačí se podívat do dnešních diskusí na internetu, kolik je tam špíny...), stačí si vzpomenout na repliky postavy Sládka. Nepřesně cituju např.: "Ty se vrátíš k těm svejm hérečkám a budeš za hrdinu, žes s cigánama válel sudy... A co já?!" U Audience, stejně jako u ostatních Havlových her, naprosto neplatí poměrně rozšířené klišé, že s pádem komunismu pozbyly aktuálnosti. Takových Sládků sedí a mudruje (třeba o "fajnovým kriminálu") v každé české hospůdce spousty.... (19.12.2011)

Nejspíše jedna z těch věcí, které ve své době musela být děsně pobuřující (mě v té době byly 4 roky, takže mě více zajímalo jakou další akci budou mít Želvy Ninja) ale dobového neznalce to zřejmě moc nepobaví. A sledovat jak se Landovský ožírá (14 kousků za hoďku a čtvrt je slušnej výkon) mě také moc nebavilo. (19.01.2012)

,,To jsou paradoxy, co?" Divadelní tvorba Václava Havla a obecně kousky v žánru absurdního dramatu nemusí být lehko ztrávitelné. Zdejší reakce, ve kterých lze vidět buď nadšení nebo absolutní odmítání, a skoro nic mezi tím, to jenom potvrzují. Sám jsem se coby divák cítil spočátku na vážkách, jak na tenhle "materiál" reagovat. To, co za společnosti skleničky a několika kartonových krabic s láhvemi piva předvádí "Lanďák", působí na velmi těnké hranici mezi skutečným herectvím a autentickým opilstvím na jevišti. Skupina diváků konzumující současný komerční humor bez hranic ohledně alkoholu si lehko přijde na své, náročnější diváci jsou na tom trochu hůř a nuceni hledat hlubší smysl. Dialogy mezi Vaňkem a sládkem v opuštěném koutku hospody na pozadí totality vnímám jako geniální. Také mne v této hořké komedii zaujalo, jak se popři přibývajících vypitých skleničkách pozoruhodně měnil vztah mezi Vankěm a sládkem a uvažování o životě. Takže za mě ANO. Ve spojení se závěrečnou besedou přiloženou k záznamu, kde se Landovský zmiňuje o tom, že sebrání vlasti z vyšší moci může být pro člověka horší jako vražda, velice silná reflexe nejtemnější stránky normalizace v ČSSR. Za mne rozhodně nejzajímavější počin Činoherního klubu (když pominu recitály Skoumala a Vodňanského, zachyceny v dobách premiéry pouze na deskách). Jako dvouprogram spolu s Mlýny z dílny Divadla Sklep dobrý exkurz do kultovních adaptací her výrazného českého dramatika. (25.09.2018)