Audience

Popravdě - Dokud mi nedošlo, jaký je Landovského záměr, bavil jsem se tak nějak polovičatě. Ale s každou minutou byl můj pocit lepší a lepší. Až jsem se dostal do naprosté spokojenosti. Vždyť Landovského výkon zničil i Abrháma. Měl jsem trochu obavy, zda mi Havlovy hry budou sedět. Teď už se nemohu dočkat další. (08.04.2011)

Když toto ztvárnění viděl VH, rozčílil se, že mu z toho Lanďák udělal úplně něco jiného.A to byl prosím střízlivý, protože jen deb.il může uvěřit tomu, že těch piv vypil tolik.V těch půllitrech byla samozřejmě obrácená sklenička, takže dohromady vypil ta piva asi tři.On byl totiž jako herec opravdu klasa, jinak by se těžko uchytil jak v Činoherním studiu, tak ve Vídeňském Burgtheatru.Je velká škoda, že Václav Havel je uznávaným spisovatelem a dramatikem od New Yorku po Tokio, jen češi jeho hry vůbec nechápou, protože jejich mentalitě je bližší humor Švejka a Cimrmanů, těm s IQ pod 90 Kameňáku a Babovřesk. (05.10.2016)

,,To jsou paradoxy, co?" Divadelní tvorba Václava Havla a obecně kousky v žánru absurdního dramatu nemusí být lehko ztrávitelné. Zdejší reakce, ve kterých lze vidět buď nadšení nebo absolutní odmítání, a skoro nic mezi tím, to jenom potvrzují. Sám jsem se coby divák cítil spočátku na vážkách, jak na tenhle "materiál" reagovat. To, co za společnosti skleničky a několika kartonových krabic s láhvemi piva předvádí "Lanďák", působí na velmi těnké hranici mezi skutečným herectvím a autentickým opilstvím na jevišti. Skupina diváků konzumující současný komerční humor bez hranic ohledně alkoholu si lehko přijde na své, náročnější diváci jsou na tom trochu hůř a nuceni hledat hlubší smysl. Dialogy mezi Vaňkem a sládkem v opuštěném koutku hospody na pozadí totality vnímám jako geniální. Také mne v této hořké komedii zaujalo, jak se popři přibývajících vypitých skleničkách pozoruhodně měnil vztah mezi Vankěm a sládkem a uvažování o životě. Takže za mě ANO. Ve spojení se závěrečnou besedou přiloženou k záznamu, kde se Landovský zmiňuje o tom, že sebrání vlasti z vyšší moci může být pro člověka horší jako vražda, velice silná reflexe nejtemnější stránky normalizace v ČSSR. Za mne rozhodně nejzajímavější počin Činoherního klubu (když pominu recitály Skoumala a Vodňanského, zachyceny v dobách premiéry pouze na deskách). Jako dvouprogram spolu s Mlýny z dílny Divadla Sklep dobrý exkurz do kultovních adaptací her výrazného českého dramatika. (25.09.2018)

Vděčný a věčný střet dvou nesourodých lidí (zde intelektuál v konfrontaci s  profesně nadřízeným a "dozorujícím" ožralou s funkcí) jehož úspěch přisuzuji neznalosti obyčejného diváka dramatům Ionesca, Becketta a dalších a především postavě nekriticky přijímaného autora. Dvě hvězdičky za všechny herce a třetí za nostalgii s jakou na dobu, kdy jsem záznam poprvé shlédl, vzpomínám. (27.03.2024)

Jojo, kde jsou ty starý piva! Vyšuměly, vyčpěly, pěna spadla, natočit TO (;o) nikdo mladej už tak neumí... Už zbyly jen ty hnědý lahváče, tak ještě že jsou (dnes už teda eurolahve, že...;-) aspoň pořád zálohovatelný... %-/ . . . Kohout už je na koni, Havel na nebesách, Gott mit uns, z Lanďáka je lajdák a Bohdalka... Rači nepomejšlet! . . . Jeden je z toho všeho hnedle smutnej. Ták Ferdinadéééé... Ále, nechme toho, už je to opravdu všechno na hovno... Howgh. - - - - - (Poprvé viděno tehdy porevolučně, hodnocení 10.09.2011 jako mnohé, komentář zde při smutečním repete na >audienčním prostoru< jako osmatřicátý - 18.12.2011) (18.12.2011)