Audience

Havlova Audience je jednoduchá hra, se složitým problémem. Jde spíš o situační komedii, plnou tragických skutečností, která je v podstatě založená na sládkově monologu, do kterého Vaněk jen přizvukuje. Musím velmi ocenit herecký výkon Pavla Landovského, protože zahrál sládka tak perfektně, že jsem úplně zapomněla na to, že je to pan herec, a soustředila jsem se pouze na perfektně zahranou postavu. Navíc se mi líbilo jak celý příběh vypadal jedním způsobem, a skončil druhým. Průběh to má sice veselý, a místama i velmi vtipný (I když si úplně nepotrpím na princip "opakovaný vtip začíná být vtipem") ale konec je velmi smutný, a pro aktéry deprimující. Pravá hořko-sladkost, která Vás zdánlivě vtipným způsobem rozesmutní. (20.01.2012)

Popravdě - Dokud mi nedošlo, jaký je Landovského záměr, bavil jsem se tak nějak polovičatě. Ale s každou minutou byl můj pocit lepší a lepší. Až jsem se dostal do naprosté spokojenosti. Vždyť Landovského výkon zničil i Abrháma. Měl jsem trochu obavy, zda mi Havlovy hry budou sedět. Teď už se nemohu dočkat další. (08.04.2011)

Audience je asi jedna z nejméně vypovídajících her Václava Havla. Nezazní v ní totiž až tolik o tehdejší společnosti. Sládek si sice stěžuje, že musí na Vaňka něco psát, ale správně podotýká, že v marasmu zůstává on a musí mu čelit ať se mu to líbí či ne. Série rozhovorů se pak točí víceméně pořád o tomtéž a na rozdíl od jiných her nedochází k tak masivní kritice poměrů. Oba herci hráli docela dobře. Josef Abrhám dokonce několikrát musel skrývat úsměv, což se mu ale povětšinou nepovedlo, protože Lanďák improvizoval. Jenže právě Abrhám neměl zase až tolik textu, většinou musel spíše reagovat na to, co sládek vypustí. A tady je právě jeho genialita, kdy dokáže z minima herectví vytáhnout maximum. (21.12.2021)

Nejspíše jedna z těch věcí, které ve své době musela být děsně pobuřující (mě v té době byly 4 roky, takže mě více zajímalo jakou další akci budou mít Želvy Ninja) ale dobového neznalce to zřejmě moc nepobaví. A sledovat jak se Landovský ožírá (14 kousků za hoďku a čtvrt je slušnej výkon) mě také moc nebavilo. (19.01.2012)

Legendární záznam Havlovy jednoaktovky uvedené v Činoherním klubu s opravdu výjimečnou besedou s herci a autorem na konci představení, v níž je velmi silně zakonzervován duch doby... Skvělý Havlův text založený na práci s frázemi a jejich repetici a skutečně živelný Lanďák...ta role mu byla napsána skutečně ,,na tělo"... (18.12.2018)