Obsahy(1)
Spisovatel Vaněk je zaměstnán v pivovaru, protože tam prý nemůže škodit socialismu a není v zájmu státu, aby lépe uplatnil své vzdělání. Jeho nadřízený, starý sládek, má o něm podávat hlášení STB. A tak požádá Vaňka, aby si udání na sebe napsal sám. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (97)
Moje nejoblíbenější Havlova hra je Vyrozumění. Tu jsem slyšel (bohužel nikdy neviděl) tak 25x. Odcházení jsem viděl tak 10x, Zahradní slavnost se mi líbí o něco méně, Vernisáž ještě míň. Audience se mi nelíbí pro svoji naprostou rozvleklost. Než se Lanďák vyjádří co vlastně chce, uplyne nekonečných 50 minut. Navíc je v tom opileckém hraní natolik věrohodný, že mu není občas rozumět.... ()
Činoherní klub je divadlem hereckého rozehrávání a detailu. Havel vzpomíná na své (ne)oblíbené zaměstnání s ironií, tragikomicky. Tím, že Menzel režíroval inscenaci a posléze i záznam. Inscenace je hereckým tornádem Josefa Abrháma a zejména Pavla Landovkého, co by přiblblého sládka v pivováře. Radost pohledět na atmosféru intimního divadelního prostředí, ve kterém do diváků vaří pivo... ()
,,To jsou paradoxy, co?" Divadelní tvorba Václava Havla a obecně kousky v žánru absurdního dramatu nemusí být lehko ztrávitelné. Zdejší reakce, ve kterých lze vidět buď nadšení nebo absolutní odmítání, a skoro nic mezi tím, to jenom potvrzují. Sám jsem se coby divák cítil spočátku na vážkách, jak na tenhle "materiál" reagovat. To, co za společnosti skleničky a několika kartonových krabic s láhvemi piva předvádí "Lanďák", působí na velmi těnké hranici mezi skutečným herectvím a autentickým opilstvím na jevišti. Skupina diváků konzumující současný komerční humor bez hranic ohledně alkoholu si lehko přijde na své, náročnější diváci jsou na tom trochu hůř a nuceni hledat hlubší smysl. Dialogy mezi Vaňkem a sládkem v opuštěném koutku hospody na pozadí totality vnímám jako geniální. Také mne v této hořké komedii zaujalo, jak se popři přibývajících vypitých skleničkách pozoruhodně měnil vztah mezi Vankěm a sládkem a uvažování o životě. Takže za mě ANO. Ve spojení se závěrečnou besedou přiloženou k záznamu, kde se Landovský zmiňuje o tom, že sebrání vlasti z vyšší moci může být pro člověka horší jako vražda, velice silná reflexe nejtemnější stránky normalizace v ČSSR. Za mne rozhodně nejzajímavější počin Činoherního klubu (když pominu recitály Skoumala a Vodňanského, zachyceny v dobách premiéry pouze na deskách). Jako dvouprogram spolu s Mlýny z dílny Divadla Sklep dobrý exkurz do kultovních adaptací her výrazného českého dramatika. ()
Divadelní hra coby svědectví minulé doby. Osobně mi připadá velice zdařilá. Herecké výkony (oba!) jsou výborné. Humor není zdaleka hospodský, jak by se mohlo na první pohled zdát. Landovského notorický pijan je sice očividně hlavním bavičem, ale mnohdy jsem se neméně usmíval při pohledu na Abrháma, kterak se v roli intelektuála Vaňka snaží nějak slušně "přizpůsobit situaci". Být "společenský", ale neopít se. Vyhovět a nevyhovět (Bohdalka). Přijde mi vtipné, že se hra nesnaží diváka ani tak splynout s pocity trpícího intelektuála (tedy s morálním hrdinou příběhu) uklizeného a potrestaného k fyzicky namáhavému zaměstnání. Místo toho se vlivem nápaditě absurdních monologů Landovského člověk noří do psychologie udavače a alkoholika s Korsakovovým syndromem, který ve své neustálé opilosti a jednoduchosti není dlouho schopen (a možná i ochoten) tajit pravdu ani své názory. Jeho neustálá starost, co si o něm Vaněk myslí. Postesknutí, že jeho se nikdo nebojí a nikomu nestojí za to, aby na něj donášeli a podobné absurdity. Jako kdyby chtěl s Vaňkem měnit. Na druhou stranu, skončit na takovém místě za občanskou statečnost může mít pro člověka jiný význam, než tam sedět za podvod či za hloupost. Je to zkrátka hra plná hořkosti i humoru. ()
Viděno předtím Občan Havel přikuluje, kde Havel pracoval v pivovaru a tuto hru napsal. Slyšena audionahrávka Havel-Landovský. Poté viděna hra Abrhám-Landovský. Landovský jistě hraje jako o život, ale není kde brát. Jsou to jen přibarvené zážitky Havla s trutnovským sládkem. Nelíbil se mi dodatek, kde je oslavován pouze Landovský, který se text vůbec nenaučil (i když improvizace v jeho roli mohla být jakákoliv a nikdo hry neznalý by to nepoznal) a zapomnělo se na opodál stojícího skromného Abrháma. Finále, kde si Landovský stěžuje, jak to měl hrooozně těžké, když byl vykázán do Rakouska, už je opravdu úsměvné. Co ti ostatní, které zavřeli nebo kteří zde museli žít. Jemu ještě vyřídili papíry, aby odjel. ()
Reklama