Planéta opíc

V rámci filmovej sci-fi tvorby patrí snímok "Planéta opíc" medzi absolútnu klasiku. Podľa rovnomenného románu francúzskeho spisovateľa Pierre Boulleho ho v roku 1968 natočil režisér Franklin J. Schaffner. Hlavnú mužskú (ľudskú) úlohu stvárnil charizmatický herec Charlton Heston. Tento titul sa stal základom dlhej série filmov, ktoré nasledovali po ňom. V roku 2001 sa dočkal i remakeu, pod ktorým je podpísaný režisér Tim Burton. Pôvodný film z roku 1968 sa stal kultovým dielom, ktoré sa výrazne zapísalo do dejín svetovej kinematografie. ***** (15.07.2016)

Mohlo by se zdát, že Planeta opic přece nemá patřit do sekce zaměřené na téma cest do vesmíru. Ale to pouze značí, jak se vnímání filmu od dob jeho prvního uvedení posunulo, potažmo jak jeho zásadní zvrat dnes již náleží do popkulturního povědomí. Nemalou mírou k tomu přispěl fakt, že úspěch prvního filmu dal vzniknout rozsáhlé franšíze, která zahrnuje čtyři filmová pokračování, hraný a animovaný televizní seriál, komiksy, audio příběhy a po dekádách hibernace také nový filmový reboot, jehož třetí část vstupuje do kin pár týdnů před konáním letošní LFŠ. Ačkoli film vychází z mezinárodně úspěšné knižní předlohy francouzského spisovatele Pierra Boulleho, od předlohy se v mnoha ohledech zásadně liší, takže i diváci seznámení s knihou byli svého času pointou snímku překvapeni. Tvůrci se ve vyprávění drží linie, že skupina amerických astronautů ztroskotá na nehostinné planetě, kde posléze narazí na primitivní ekvivalent lidí a následně i zdejší pány tvorstva –civilizaci opic. Zatímco Boulle spřádal fantazii, kde člověk díky své inteligenci a znalostem ohromí vyspělou opičí společnost, film kvůli požadavku studia na snížení nákladů staví hrdinu proti výrazně méně vyspělé civilizaci, kde touha po vědění a pravdě několika vědců naráží na až inkvizitorskou konzervativní doktrínu špiček zdejší hierarchie. Zatímco původní scénář z pera legendárního Roda Serlinga předlohu obohatil o protiválečnýou reflexi hrůzných výhledů studené války, právě jeho úsporami iniciované přepracování od Michaela Wilsona výslednému filmu dalo jeho proslulé protirasistické téma. Hlavní hrdina v podání hvězdného Charltona Hestona se ocitá v pozici, která silně evokuje zacházení s otroky, a byť se vyprávění jinak drží klasických klišé o bílém spasiteli a alfasamci, současně jej staví do role zosobněné viny otrokářské minulosti Ameriky. Díky tomu Planeta opic mnohem zásadněji rezonovala se společností doby hnutí proti rasové segregaci a diskriminaci Afroameričanů, než rádoby aktuální a uvědomělé, ale v jádru konejšivé snímky jako o rok starší Hádej kdo přijde na večeři (Guess Who's Coming to Dinner, 1967), a nutno dodat že dodnes v tomto ohledu neztratila nic ze své působivosti. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Úžasné, jak Planeta opic nestárne. Právě naopak. Čím víckrát ji vidím, tím více se mi líbí (navzdory tomu, že si vždycky myslím, že už se mi snad víc ani líbit nemůže, jak je skvělá). Je to zkrátka neskutečně propracovaný sci-fi příběh se vším všudy, jehož poselství je stále aktuální. Bohužel. Masky jsou dokonalé, já prostě vím, že se dívám na opice, ne na lidi schované za gumovými (či jakými) čumáky, a stejně tak obdivuji herecký výkon Charltona Hestona, který většinu filmu stráví polonahý a asi polovinu navíc neřekne ani slovo... A přesto hraje jako ďábel. O Goldsmithově hudbě se snad ani zmiňovat nemusím - právě soundtrack k Planetě opic podle mě dokazuje, jaký nepřekonatelný génius to byl. Nenajdete podobně podivnou, propracovanou a originální hudbu, která by byla tak návyková. Snad kromě Vetřelce.__P.S. A nejzajímavější na tom všem je, že téměř všechno, co dělá tuto Planetu opic tak dobrou, má i remake od Tima Burtona... Téměř. (11.10.2009)

Cornelius (čte z posvátných svitků opic): "Varuj se bestie Člověka, neboť on je spřeženec Ďábla. On jediný mezi božími primáty zabíjí ze sportu, pro potěšení nebo z chamtivosti. Ano, on zabije bratra svého, aby získal půdu jeho. Nedopusťte, aby byly jeho počty vysoké, neboť obrátí v poušť domov svůj i váš. Střeste se ho; zažeňte ho zpátky do džungle, neboť on jest poslem smrti." Dr. Zaius: „Lidská moudrost jde ruku v ruce s idiotstvím. Je hrozba. Chodící morová nákaza." (30.07.2012)

Nevím, co jiného bych zde měl napsat, ale bylo by dobré zdůraznit to hlavní - tenhle film JE kultovní a to po právu. Atmosféra je tíživá i 40 let po natočení tohoto snímku a jeho poselství (bohužel) je také pořád aktuální. Krom té slavné závěrečné scény (která mi byla vyzrazena, takže jsem si konec nemohl pořádně užít) na mě zapůsobila i scéna u soudu. Navíc ta podmanivá hudba od Jerryho… o klasice se těžko píše, na klasiku se musíte podívat a pochopíte. 100 %. (19.10.2011)