Pani pomsta

Opět film Park Chan-wooka, který tematizuje pomstu a transformuje ji z tradičního McGuffina žánrových filmů do morálně extrémně problematické otázky. Je mnohem méně evidentní, kdo a zač se komu mstí, hrdinové si vzájemně právo na pomstu nikoliv uzurpují, ale předávají. Hrdinkou filmu je tentokrát žena a její silný mateřský cit, které se snaží přijmout poté, co jí byl před mnoha lety "násilně vzat". Kvůli unesené dceři se dostala do vězení a odpykala si dlouhý trest. Po návratu si není jistá, co chce dříve - najít svou dceru a ztracený vztah k ní, nebo se pomstít muži, který to všechno způsobil? __ Park Chan-wook zvolil složitou vyprávěcí strukturu plnou flashbacků, ve kterých se postupně odhaluje minulost a pravé motivace jednání postav, takže si často nemůžeme být vůbec jisti, zda jsou naše hypotézy založeny na důvěryhodných indiciích. Forma se soustředí na postavy, jejichž klíčovost a vztah s ústřední dějovou linií se objeví až posléze. Hrdinka si každý krok pečlivě promýšlí, ale na rozdíl od podobně uvažujícího "mstitele" (jednoho z vícera) z režisérova předchozího filmu Oldboy však má i pro co žít. Její vztah s dcerou je mnohem čistší (a očistnější) než v případě incestu ze zmíněného Oldboye. __ Nejzajímavější na celém filmu je Parkova práce se stylem. Kdykoliv se zdá, že už nemůže zajít dál a že film upadne do samoúčelného manýrizmu, snímek zcela plynně a systematicky přejde do úplně jiné podoby, přičemž v závěru místo velkolepé katarze navíc zákeřně změní žánr. Jako východisko z emocionálně vygradované situace používá typicky jihokorejský zlý černý humor, díky němuž si však může dovolit inscenovat závěrečnou katarzi jako křehký a veskrze intimní moment sebeočištění. Mou analýzu celé "trilogie pomsty" najdete tady. (13.01.2006)

Pomsta do třetice a zase jinak. Bohužel nejslaběji. Tohle není Oldboy, tohle je především černohumorný a zároveň smutný příběh o matce, co se snaží sblížit se svou ztracenou dcerkou, a pak teprve až o odplatě. Ta není vykonána tentokrát jedinou osobou, ale početnou skupinkou lidí, mimo to ještě úplně mimo kameru. Násilí je zde vůbec nějaké krotké, krvavé stříkance nahradila otrava jídlem a jedna povedená pistole, ta bohužel nedostala tolik prostoru. Některé kamerové hrátky jsou prima, ale ty už nedokážou zastínit můj pocit silného zklamání. (06.01.2011)

Park Chan-wook už se tady zcela utrhl ze řetězu a nechal vzniknout úchylárně, která neměla nikdy přijít na svět. Při sledování jsem si říkal, jaký chorý mozek mohl toto natočit. Vlastně ani nevím, kde se ve mně vzala síla tu slátaninu dokoukat - jediný moment, který mě vytrhl z té strašlivé znuděnosti, která mě při sledování ubíjela do bezvědomí, byla jedna scéna, kdy se mi chtělo pro změnu zvracet. Pokud jsem si při nájezdu závěrečných titulků něco uvědomil, pak je to jistota, že celá vengeance trilogie je strašná ztráta času a s filmy Park Chan-wooka už nechci mít nikdy nic společného. (01.12.2013)

Vizuálně nádherný film, s krásnou hudbou a perfektně promyšlenou zápletkou, jejíž ústřední téma je v případě Chan-wook Parka nasnadě - tento snímek je totiž závěrečným dílem Trilogie pomsty... Žena se vrací po letech z vězení, kde si nespravedlivě odpykávala trest za zabití pětiletého chlapce. Touží po jediném, a to pomstít nejen sebe, ale i ostatní lidi, jimž skutečný vrah tak neskutečně ublížil. Abych pravdu řekl, tak tento snímek na mě zapůsobil ještě víc, než předchozí díl trilogie Old Boy, i když i tam Park kouzlil a vyčaroval ohromně zajímavý film. Nebohá paní Pomsta je však u mě ještě o něco výš, i když zatím nechci jít s hodnocením až na samý vrchol. Zatím... (15.10.2006)

Zdánlivě jednoduchý příběh pomsty vyprávěný rafinovaně a složitě, aniž by na chvíli působil křečovitě či překombinovaně (není možné nevzpomenout si na Kill Bill). Emocionální vztah k hlavní hrdince se vyvíjí postupně a občas nečekaně, hlavně však s každou další minutou nabírá na síle. Vizuální podoba je úchvatná, Chan-wook Park je génius. Film roku. (05.09.2006)