Má je pomsta

Úvodom treba poznamenať že Park Chan-wook je génius. V prvej časti svojej trilógie pomsty zvolil úplne iný prístup ako v Oldboyovi a Lady Vengeance. Mr. má totiž jednoduchý a lineárny scenár, ktorý však výborne plní svoju funkciu ukázať nekonečný bludný kruh pomsty, jej príčin a následkov na pozadí drámy so sociálnym podtextom. Takisto ako jeho mladší súrodenci je však natočený nenormálne originálnym spôsobom. Niektoré zábery majú punc geniality – napríklad to ako rôzne sa dá vyjadriť smútok a zdesenie zo smrti blížneho je výborne stvárnené troma zábermi Ryu - utopené dievčatko – otec, dve rôzne reakcie tej istej osoby na pitvu dvoch rôznych postáv takisto v jedinom zábere bez strihu, len s (odporným) zvukom pílky patológa. Rovnako zaujímavé je ako niektoré časti deja divák nevidí, vidí len príčinu a následok. To môžme chápať i ako ďalšie vyjadrenie toho že pre pomstu sú rozhodné práve príčina a následok, nie samotný akt. Hranice dobra a zla sú tu zotreté, každý z aktérov sa svojim spôsobom niekomu pomstí, rozdiel je len v ich motivácii.Snímok je tiež charakteristický geniálnym vypointovaním jednotlivých scén, asi najlepšie je to vidieť v poslednom telefonáte vo filme. Sympathy for Mr. Vengeance nerobí vôbec hanbu svojim vyčačkanejším mladším súrodencom, preto ho hodnotím úplne rovnako 10/10. (07.12.2005)

Tento film je prvým s trilógie o pomste. Ako jediný z nich má asi najsilnejší príbeh čo sa týka uveritelnosti. Park nám predostiera príbeh dvoch mužov a ich cestu za pomstou. S obidvoma sa život nemaznal a na každom to zanechalo tragické stopy, ktoré na hlavný hrdinov pôsobia ako démoni minulosti a jediné čo musia spraviť aby sa ich zbavili je pomstiť smrť svojich blížnych. Lenže táto snaha ich nakoniec dovedie k tragickému koncu. Film je natočený veľmi komplikovane a preto je dôležitá pozornosť. Tak ako u ostatných režisérov východnej strany zemegule aj tu sa môžete tešiť na dlhé statické zábery ale oproti podobným snímkom je vidieť že park to skrátka má v oku a kameraman sa nám snaží spríjemniť nudnejšie a pomalejšie pasáže atraktívnym prostredím. Napríklad v sídle pašerákov orgánov alebo hlavné miesto každej udalosti - jazero. Hrdinovia sú obyčajný a vy s nimi cítite pri neprávostiach ktoré sa im dejú. Takže ľútosť nad pánom pomstou sa môže kľudne volať čo sa má pokaziť sa aj pokazí. striedanie hlavného motívu a teda aj za pomstou obidvoch hrdinov sú podané tak že naozaj súcitite s nimi a chápete prečo musia urobiť to čo musia , škoda len že chcú zabiť jeden druhého. Finále bolo veľmi mrazivé ako aj scény mučenia, alebo neštastné utonutie malého dievčatka. krvou sa nešetrilo a nájde sa tu pár záberov, ktoré sú priveľmi naturalistické. ale rozhodne je to jeden z najpôsobivejších filmov z východu aké bude mať západný divák možnosť vidieť, preto doporučujem nepremeškať túto príležitosť. rozhodne vás čaká neskutočný zážitok (18.11.2008)

Scénář: Mu-yeong Lee, Jae-sun Lee, Yong-jong Lee, Chan-wook Park .. II. Jak se přežívá na dně společnosti? I bohatá Jižní Korea má takové dno. Na něm dennodenně žijí dva sourozenci. Díky shodě náhod, kdy je i to částečné štěstí vykoupeno obrovskou smůlou, jsou donuceni k zoufalému činu, který rozjede známý koloběh typu pomsta plodí pomstu a pomsta další a další pomstu A při závěrečné scéně doufám dostatečně pochopíte, že do takového koloběhu není dobré se zaplést! Zpracování je velice brutální, byť ne tak efektní a stylové jako následující opus Oldboy, který už nepůsobí tak moc vlažně a roztahaně. (20.01.2006)

Nejprve jsem viděl následující dva díly Parkovy volné trilogie a od úvodního snímku jsem tedy asi čekal něco jiného. Zatímco Oldboy se odehrává v drasticky rychlém tempu a ze Sympathy for lady Vengeance mi utkvěl lehce satirický, cynický, ale taky svižný rytmus, tak ze Sympathy for Mr. Vengeance si budu pamatovat pomalé jízdy kamerou a lehce rozvleklý děj. Je tu několik perfektně komponovaných scén (scéna, kdy dívka utrpením sténá a několik mladíku si to za stěnou vykládá zcela jinak je asi nejlepším příkladem). Často mi ale přišlo, že stylistická dokonalost obrazu naprosto přebíjí to, co by mělo diváka vtáhnout do příběhu. Ve srovnání s filmy třeba Tonyho Scotta však Park volí neúměrně pomalé tempo, které se pak, alespoň pro mne, stalo do jisté míry zkouškou mé hranice únavy. (23.10.2007)

Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. A v tomto filmu si jednotlivé ústřední postavy užijí zoufalství z bezmocnosti do sytosti. A právě jeden zoufalý čin roztočí kolotoč násilí a pomst. Film je rovněž velmi silně kritický k poměrům v jihokorejské "demokratické" společnosti, kdy lidem z nejnižších sociálních vrstev nezbývá nic jiného než se uchýlit na cestu zločinu, protože je to jediná zbývající možnost k přežití. (18.03.2006)