Juste une question d'amour

3,5* Přímočarý a zručně natočený televizní film, jehož téma je velmi přesně odpozorováno ze života. Scénář je poměrně citlïvě napsaný a civilní výkony obou hlavních protagonistů korespondují s tématem. Na můj vkus je všechno až příliš vyřčeno, téměř nic není ponecháno na divákovi a jeho fantazii a příběh tak plyne bez nějakých větších zaškobrtnutí až do konce. Jasně, je to televizní film, u kterého se jistá přímočarost a obroušenost očekává, ale tohle téma nabízí ještě víc a alespoň herecké předpoklady k tomu vybízely. Každopádně je dobře, že je na světě další film, kde se na gaye nedívají jako na nemocné bytosti, ale jako na lidi, kteří mají právo na stejně plnohodnotný život se všemi problémy, sny a touhami, jako všichni okolo. (17.03.2008)

Myslím, že film otvára hneď niekoľko žhavých tém a som prekvapená, že ešte stále sa v tak benevolentnej krajine, ako je Francúzsko, nájdu zadubení a netolerantní jedinci, ktorí sú schopní zavrhnúť vlastných potomkov, kvôli odlišnej sexuálnej orientácii. Som rada, že v niektorých prípadoch je sila rodičovskej lásky väčšia, ako predsudky a trápne pochybnosti o tom čo si budú myslieť ostatní... Veľká dávka ľudskej hlúposti vyplávala na povrch pri monológu Laurentovho otca, keď uvažoval nad tým, že podnietil a zavinil synovu homosexualitu, pri takýchto úvahách niekedy neviem, či sa mám smiať, alebo plakať, hlavne ak pochádzajú z hláv dospelých jedincov nad 50 rokov, ktorí by už mali mať vo veciach jasno a byť aspoň ako-tak tolerantní k odlišnostiam druhých. Asi nikdy dosť neporozumiem, prečo sa ľudská rasa po mentálnej a morálnej stránke vyvíja tak nekonečne pomaly a pričasto tým nesprávnym smerom. (23.02.2014)

Film, který mě nadchl a z něhož si divák navíc odnese dobrý pocit. Všichni, kdo od filmu s nálepkou "gay" čekají prvoplánové romance, nahá těla, či dramata o prostituci a AIDS, budou u tohoto příjemně svěžího, realistického a originálního snímku francouzského televizního režiséra Christiana Faureho zklamáni. Faure, jehož díla patří k tomu nejlepšímu z franouzského queer cinema přelomu tisíciletí, je díky poctivě zpracovanému Juste une question d'amour jedním z prvních, kdo se ve Francii pokouší do filmového mainstreamu začlenit pozitivní obraz běžného, nezženštilého, poměrně vyrovnaného, mladého homosexuála (a že to byl úspěšný pokus dokazuje šest miliónů diváků premiérového vysílání v lednu 2000). Množství francouzských gay filmů následovalo, svou uvolněnou atmosférou, v níž jsou gay vztahy nejen přirozené, ale i přijatelné, se mu nejvíce blíží Les chansons d'amour (2007), tematicky (ale už méně kvalitou) snad pak ještě poněkud úzkostlivější À cause d'un garçon (2002) či temnější Presque rien (2000). Nabízí se sice srovnání s dalšími francouzskými filmy, ale ty jsou již obsahově někde jinde, protože ústřední postavou Juste une question d'amour není prostitut (Les témoins /2007/), není vážně nemocen (Le temps qui reste /2005/), neřeší tajemné rodinné vazby (slabší Le dernier jour /2004/), neujíždí na drogách (rovněž průkopnický Fögi est un salaud /1998/), ani není zajat nacisty za WWII (Faurův další povedený film Un amour a taire /2005/). Co nám vyjde? Řekněme že jde o prima filmovou love story pro celou rodinu, z níž nebudete mít depresi. A to není málo. (Bonusem jsou dobré herecké výkony v čele s Cyrillem Thouveninem, mj. nominovaným v téže době na Césara za jinou gay roli v La confusion des genres /2000/). (01.01.2011)

Příjemný snímek na jedno pokoukání. Myslím, že rozhodně nepatří mezi typické srdcovky, které si pouštím i několikrát za sebou, ale v podstatě mě tentno film nezklamal. Klasická happyendová romantika v homosexuální alternativě, výborné herecké obsazení. Mezi klady jsem chtěla zařadit i to, že jsem ději skvěle rozuměla i ve francouzském znění (neumím francouzsky) pouze s anglickými titulky, ale poté mi došlo, že pantomimická jednoduchost je spíše mínusem. Tak tedy 4*, no. (21.11.2009)

Myslím, že nejlepší film s tématikou coming out a vlastně i s tématikou gay komunity jako takové. Hlavní plus, je bezpochyby země původu, není zde vše dokonalé tak jako v amerických filmech podobného rázu. Hlavní hrdinové jsou oba sympaťáci a přirostou tedy okamžitě k srdci. Je to moje srdcová záležitost, můj úplně první film s gay tématikou, který jsem viděl a zatím taky asi nejmilejší. Až se zdá nemožné, že je to film starý 16 let, protože zub času na něm není rozhodně znát. Pustil jsem si ho po x letech a na kouzlu rozhodně neztratil. Každému koho tato tématika zajímá, nebo každému kdo snad s něčím podobným uvnitř sebe bojuje film doporučuji. Během celého filmu si budete klást otázku: "Je lepší lhát těm, které nadevše milujeme, abychom o ně nepřišli, nebo jim říct pravdu pod rizikem, že je ztratíme." (21.11.2016)