Tisícročná včela

Ať už v seriálovém provedení anebo ve filmovém provedení, tohle je nesmírně zajímavá sága, která ukazuje, že máme v naší filmografii docela blízko i k surrealismu, respektive k magickým prvkům v realitě. A funguje to. Přitom se jedná o příběh, který je velmi realistický a velmi lidský, krásný i krutý. Jakubisko zde ukazuje svou režisérskou sílu a nebojácnost z velkého tématu. (06.08.2015)

Absolutně nechápu všeobecné nadšení z tohoto "opusu". Pokud se na to dívám jako na popis těžkého života v horách v 19.století, tak stačí vidět jeden díl (další díly nepřinesou nic nového). Dívat se na to jako na rodinnou ságu radši nechci, protože mi byla celá rodina Pichandů dost ukradená. A občasné pojící "magické" prvky (včely, meteorit, vichr z hor) mi přišly jako vtip (scenárista asi nevěděl kudy dál). Pár hezkých scén a dobrých hereckých výkonů se tu najde. Ale má cenu kvůli tomu obětovat 4 hodiny života? (02.07.2010)

Kdyby někdo položil otázku, který titul považuji za vrchol slovenské filmové tvorby, vzhledem k celkově nižší a po Listopadu 89 spíše skomírající produkci by bylo rozhodování poměrně jednoduché a výběr by se záhy zúžil na dva snímky: Obchod na korze a Tisícročnou včelu. Tu natočil Jakubisko na motivy románu Petera Jaroše a líčí v ní osudy jedné rozvětvené vesnické rodiny a na jejím příběhu mapuje emancipaci a vznik moderního slovenského národa. Po experimentech 70. let a následné odmlce způsobené normalizací Jakubisko dozrál a vytvořil svébytný styl magického realismu. "Magické" scény zde zapadají do konceptu filmu, nepůsobí násilně nebo zmateně a spoluvytvářejí atmosféru snímku. Z hlediska hereckého obsazení pracoval režisér s tím nejlepším, co mu tehdejší slovenská scéna nabízela, a vznikl film, který snesl přísné srovnání se světem a obstojí i v opakovaných reprízách. Kvalitám Tisícročné včely se Jakubisko přiblížil už jen v Sedím na konári, poté následoval citelný sestup kvality a tituly, které nesvědčily ani tak o uměleckém vývoji, jako spíš o tápání, vyhořelosti a později i ztrátě soudnosti. Celkový dojem: 95 %. (07.10.2013)

Tak toto sme presne my. Sme ako tie včely, iba robota nás spasí. Nič nám nezostáva len robiť, aby sme vyžili, ako sa patrí. Veru, sme my ako tie včely. My, Slováci. Národ slovenský. Chcete vedieť aké máme nátury a čo drieme hlboko v našich dušiach? Nádherne, silne poeticky, to vykresli spisovateľ Peter Jaroš vo svojej knihe. Veľmi dobre sa to číta. Krásna, ľúbozvučná hra so slovami a citmi. Slovenský režisérsky guru Juraj Jakubisko túto literárnu predlohu taktiež bravúrne spracoval. Tým pádom sa môžeme pochváliť hneď dvoma skutočne výnimočnými umeleckými dielami. Perfektný román a päť hviezdičková filmová adaptácia. "Tisícročná včela". ***** (12.04.2013)

Jakubisko pred natáčaním Tisícročnej včely správne pochopil, že kúzlo historického seriálu, respektíve ságy spočíva v detailnom a pravdivom zobrazení reálií doby a v navodení jej atmosféry. Bohužiaľ akoby počas nakrúcania tento zmysel strácal a čím ďalej tým viac sem primiešaval svoje klasické ingrediencie, ktoré, povedzme si pravdu, už väčšine národa po rokoch tak trochu lezú na nervy. Ale dobre, aspoň sa jedná o silný autorský počin. Celá sila Včely však stojí na charizmatickej slovenskej hereckej smotánke, ktorá drží nad vodou aj slabšie momenty. Tie najsilnejšie sú tie, kde je Jakubisko čisto v područí látky a nepredvádza sa. Mám pocit, že prvé dve časti sú silnejšie aj napriek vojnovým a masovým scénam štrajkov v polovici druhej a asi to bude mať niečo spoločné s prítomnosťou Jozefa Krónera. (04.01.2014)