Vojna policajtov

Nádhera. Jako ze starých dobrých časů 60. a 70. let, kdy se ve filmech utkávaly silné charaktery představované Delonem, Belmondem, Venturou, Gabinem a dalšími. Pořádně drsná kriminálka bez zbytečných příkras, výbuchů, dopravců v oblecích. Olivier Marchal je zjevně s policejním prostředím dobře obeznámen, alespoň vidíme, že podobné prasárny se dějí všude. Není to sice dokonalé, ale jde o jeden z případů, kdy nějak neshledávám důvody něco vytýkat. Snad díky Marchalovi francouzská kriminálka zase ožije. (03.03.2006)

Francouzi tohle jednoduše umí. Navíc, když se snímek ocitl v rukou bývalého člena pařížského policejního sboru Oliviera Marchala. Takže označení „podle skutečné události“ dodává celému inteligentnímu vyprávění ten správný punc uvěřitelnosti. Dva policejní útvary, dva jejich šéfové. Bývalí kamarádi, současní rivalové. Jeden posedlý svou prací, druhý spíš prahnoucí po moci. Rozdílný postoj k práci, jiné úhly pohledu na život. A zároveň i napojení na podsvětí, výborná orientace v něm, kdy ve jménu spravedlnosti není problém překročit zákon. Místy tu vnímáme až antickou osudovost obou matadorů. Dějově je snímek velice bohatý (naštěstí ale dokonale přehledný), takže není třeba vyzrazovat základní linie. Francouzské drama ze staré školy rádo cituje své věhlasné kolegy (Michael Mann, ku příkladu), sází na údernou akci, na správně servírované emoce a skvělé herecké obsazení. Francouzští veteráni GD a DA působí záměrně unaveným projevem, z jejich tváří se dá vyčíst to, co neřeknou slovy, každá epizodka z jejich pracovních i osobních životů zde má své opodstatnění. Elegantní záběry v syrové atmosféře dodávají dílu ten správný feeling. Nesmlouvavá mnohovrstevnatost jen dokazuje, že režisér ví, o čem vypráví a i přes několik zbytečných klišé si zachovává svou tvář. Válku policajtů rozhodně nelze brát na lehkou váhu, samotný Marchal by do budoucna klidně mohl pomýšlet o poznání výš (napadá mě Nelítostný souboj). (24.06.2009)

Depardieu a jeho nejvydařenější role za poslední roky, charismatický Auteil, dvojice policajtů, z nichž je divákovi podstatně bližší ten, který občas neváhá překročit zákon, dilema vpravdě nezáviděníhodné, závěr nutící diváka ještě dlouho sedět s myšlenkami rotujícími v hlavě a dovolující mu vstát pouze za účelem nalití si koňské dávky něčeho, co nemá chuť a bolí po tom hlava. A příběh, který se vrací k nejlepší tradici francouzských kriminálek. Tedy k šarmu skloubenému se syrovostí. (02.09.2007)

Dva policajti s vlastními pravidly uzrálými léty služby, úrovní prohnilosti a rádoby poctivostí věcí a lidí, každý na své "správné" straně. Daniel Auteuil a Gérard Depardieu jsou dnes asi nejlepšími francouzskými herci a dívat se na ně, mít tu možnost vyčíst v jejich tvářích vše, co neříká scénář, to je prostě paráda a parádní byla i tahle poctivá kriminálka. (27.10.2005)

Po dlouhé době povedená francouzská kriminálka navazující na slavnou tradici let minulých. Maximální důraz na postavy a jejich psychiku je sympatický, byť se kvůli tomu nemusel hned upozaďovat i scénář. Trochu to celé sráží závěr, který je "pouze" dobrý, nikoli stejně vynikající jako zbytek filmu. Ony po celou stopáž pečlivě budované temné charaktery (a ostatně i atmosféra) v něm vyznívají tak trochu do ztracena. Vzniknout to někdy v sedmdesátých letech, tak tomu dám za čtyři jako nadprůměrné žánrovce. Ovšem v dnešní době nelze jinak než za plný počet, tenhle typ snímků mi prostě chybí. A navíc si mě Marchal získal svou evidentní láskou k Nelítostnému souboji. (18.06.2005)