My Fair Lady

My Fair Lady som videl viackrát, pred štyrmi rokmi som k nej napísal 50-slovné impresie, ale nejako som zabudol na komentár, tak to dnes naprávam. Napriek tomu, že na špici muzikálovej tvorby u mňa tróni West Side Story a Hair, nedám dopustiť ani na My Fair Lady. Je to film o kráse Audrey Hepburn, film o kráse angličtiny, film s krásnymi a dobre známymi skladbami, film s úžasnou výpravou a nezameniteľnou atmosférou, film, ku ktorému môžem napísať týchto pár riadkov, aj keď jeho druhá časť bude vysielaná možno až v nasledujúcom roku. Film, ktorý má odo mňa silné štyri hviezdičky a od akademikov dvojnásobok Oscarov. (29.12.2012)

"Každý večer před spaním budete opakovat místo modlitby toto: Déšť dští ve Španělsku zvláště tam, kde je pláň. Budete spíš blíž Bohu, když přestanete urážet jeho uši.." ;) Co slovo to perla !! Co píseň to hit !! A v těch dvou polohách famózní, zde stejně překrásná jako k zešílení otravná, Audrey Hepburn v naprosto zásadní Cukorově žánrovce, kde nesejde na tom, zda se právě mluví či zpívá, protože je to celé ty tři hodiny neskutečná zábava, která sice variuje silně použité téma Shawova Pygmalionu, ani ten však neplatí za nic vysloveně autorského, takže jakýpak copak..;) Za mě rozhodně nejlepší muzikál ever !! (19.12.2015)

My fair Audrey... tohle byl film, kde jsem ji poprvé viděl zářit - a proto pro mě vždycky zůstane My fair lady něčím speciálním... Ono se to těžko srovnává s muzikály Astairovými (Top hats), či naopak moderními (Moulin Rouge, Chicago), hlubokomyslnými (All that jazz) či poklesle skvělými (South Park: Peklo na zemi)... pro mě to vždycky bude muzikál s Audrey... hm, už jsem zase patetický, takže stručně - písně jsou výborné (hlavně úvodní Woludn´t it be loverly?, samozřejmě The Rain in Spain a v neposlední řadě Harrisonova Ode to man), herecké výkony rovněž (Rex Harrison statečně bojuje s oslepující aureolou Audrey), režijně to jistí maestro Cukor... takže jediná výtka - trochu mi tam vadil Elizyin working-class taťka, ale to už je jenom můj pocit... Jenom tak mimochodem, cover art DVD special edice je úúúžasný- mám ho doma :-))) 90% (19.06.2006)

(1001) Když já prostě nechápu smysl (pointu) klasických filmových muzikálů. Nebo možná konkrétně tohoto filmového muzikálu, který se zdá být otrockým převodem divadelní hry na plátno a na filmové vyjadřovací prostředky zvysoka kašle. Dál nechápu písničkovou/zpěvovou míchanici - Higgins a Pickering ve svých "zpívaných" partech civilně mluví, Líza a Freddy jsou předabovaní profesionálními zpěváky, kteří exhibují neústrojnými stylizovanými trylky, a otec Doolittle předvádí jednoduchý šumařský zpěv. Pokud si hrajeme na stylizovaná čísla (Ascot v provedení jednoznačně vede), proč jsou tam hudební čísla sestávající z toho, že Higgins pět minut chodí po své knihovně nebo Freddy sám stojí pět minut na ulici? A když už jsme u toho, vážně jsme potřebovali slyšel velmi nabobtnalou svatební píseň otce Doolittlea a sledovat jeho nevinné dovádění s nevěstkami? Začlenění jeho dějové linky nechápu asi ze všeho úplně nejvíc, pravděpodobně ze stejného důvodu, z jakého jsem nebyla schopná dočíst "Dobrý člověk ještě žije" od Romaina Rollanda. Respektive nejspíš rozumím tomu, proč ho do své hry zařadil G. B. Shaw, ale film sociální kritiku používá jenom jako další papundeklovou rekvizitu neangažovaného spektáklu než jako opravdický příspěvek ke společenské debatě. O čemž ostatně svědčí i to, že největší kontroverze vyvolalo "vystrnadění" Julie Andrewsové z její broadwayové role slavnější Audrey Hepburn. Já na celém filmu považuji za nejcennější to, že Líza sama se rozhodne za profesorem přijít, protože chce zlepšit svůj život. I proto mě mrzí, že film samotný se k postavě dívky chová stejně jako Higgins, považuje ji za nejzářivější chloubu své práce, ale největší pozornost věnuje všemu kolem, jenom ne jí. Velká část její proměny se odehrává mimo záběr. Místo vyjádření svých pocitů skrze nové schopnosti, které v sobě objevila, dostaneme záběr, jak strojeně schází ze schodů, je nastrojená a muži na ni zírají. V přístupu k hlavní hrdince mi tedy film přijde hodně "předpotopní". Jiní filmaři ve stejné době o vztahu muže a ženy prezentovali filmy jako Onibaba, Hnus, Písečná žena, Červená pustina, a já mám padat na zadek z toho, že pohledná žena je ještě pohlednější, když se na ni navěsí diamanty? (A nezapomeňme, že 1964 je rok Perného dne, co se týče hudby.) Zkrátka, My Fair Lady není film pro mě. (23.12.2007)

Muzikály mám rád, Audrey je milá a i příběh je vhodný pro humorné švitoření a velkolepé přehrávání. Jen ta stopáž... Necelé tři hodiny jsou šíleně moc a jeden ze závěrečných rozhovorů mezi Higginsem a Lizou už mě svojí rozvláčností skoro ničil. Jinak ale spousta humoru, krásných songů a vynikajících herců. Jako celek ale jen za smířlivých 70%. (26.12.2006)