alisa.upir

Tenhle film nemůžu hodnotit objektivně. Poprvé jsem ho viděla, když mi bylo 12, a od té doby jsem ho viděla asi 30x. Znám každou písničku a většinu replik. Nemyslím si, že výkony Audrey Hepburn a Rexe Harrisona se dají srovnávat s většinou filmů dnešní doby. Každý pohyb, každé mrknutí, každá pronesená fráze... do dneška mám problém myslet si, že Audrey se někdy chovala jinak než Eliza v My Fair Lady. Díky tomuhle filmu jsem objevila krásu britské angličtiny a důležitost přízvuku, který používáme.

Když jsem na tenhle film šla, netušila jsem o něm nic víc, než že je to romantika. Čekala jsem typickou hollywoodskou slaďarnu bez hlubšího obsahu. Jsem ráda, že to byl mylný předpoklad. Z kina jsem nakonec odcházela naprosto dojatá a ačkoliv je to nějaký měsíc, co jsem film viděla, stále z něho mám husí kůži, když si na něj vzpomenu. Možná proto, že se v něm dá najít přesně to, po čem spousta lidí touží (nebo minimálně aspoň já) - opravdová láska, která s časem nezmizí, a že když už se jednou rozhodneme někomu důvěřovat a zamilovat se do něho, tak že to bude s někým, kdo za to opravdu stojí (má spoustu ideálů, není zkažený dnešním světem), nezklame nás a neublíží nám. Celkově velmi poetický film, skvost, který jsem určitě neviděla naposledy.

Tady bych klidně dala těch hvězdiček deset. Jsem asi zaujatá, jelikož jsem taky právník a v zahraničí pořád bojuju s předsudkama o tom, že mám diplom z postkomunistický země. A proto nemůžu X a Y. Takže holt takovejhle životopisnej film o Ruth, která broke the glass ceiling, jsem strašně obulela :-D A ráda ho uvidím ještě stopadesátkrát!

Taková milá klasika, co zahřeje na srdci. Dobře napsané dialogy, se kterýma jsem se aspoň já dost ztotožnila :D jak kdyby někdo poslouchal rozhovory u nás doma a pak z toho napsal film :D a ten Kevinův francouzský akcent se krásně poslouchá. No prostě must watch again