Následky lásky
Le conseguenze dell'amore
The Consequences of Love
The Consequences of Love
The Consequences of Love
Réžia:
Paolo SorrentinoScenár:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Pasquale CatalanoHrajú:
Toni Servillo, Olivia Magnani, Adriano Giannini, Antonio Ballerio, Rolando Ravello, Angela Goodwin, Gilberto Idonea, Gaetano Bruno, Nicola Giuliano (viac)Obsahy(1)
Päťdesiatnik Titta vedie extrémne rutinný a nezáživný život v jednom švajčiarskom hoteli. Jeho každodenný stereotyp nemenných úkonov však naruší láska a všetky následky, ktoré so sebou prináša. Vizuálne fascinujúci film jedného z najtalentovanejších svetových režisérov súčasnosti Paola Sorrentina s hviezdnym Tonim Servillom v hlavnej úlohe bol nominovaný na Zlatú palmu na MFF v Cannes a získal viac ako 10 ďalších ocenení. (STV)
(viac)Recenzie (160)
Sorrentino mě skvěle vtáhnul do děje, záhadný Toni Servillo v hlavní roli exceluje. Bohužel skvěle připravená partie v závěru tak nějak vyšumí. ()
Paolo Sorrentino ukazuje, jak je schopen natočit snímek, u kterého budete přemýšlet, třeba jen proto, proč je konkrétní záběr tak dlouhý, ale přitom budete zírat na to, co se děje. Je to kriminální film. V pomalém tempu a s důrazem na herecké výkony, ale přesto s příběhem, který rozhodně nenudí a dovede zaujmout ve více rovinách. ()
Pravdou je, že Toni Servillo byl geniálně chladný, odtažitý, nekomunikativní, s kamennou tváří, beze špetky humoru, host osm let bydlící ve slušném hotelu ve Švýcarsku, a dole v garáži pod plachtou stojí hodně dobré BMW, se kteruým, a předaným kufrem peněz, míří pravidelně do banky. Zpozorníte. Bože, jak mne skoro třičtvrtě filmu nebavilo. Ale závěr je bezchybný, to se musí vidět. Výborná kamera. ()
Povrchní, nudné, nezáživné. ()
Vynikající a nevšední filmový zážitek, tentokrát mi Paolo Sorrentino s jeho specifickým stylem opravdu sednul. Film vůbec nespěchá, ale přitom mě ani chvilku nenudil, udržuje diváka v napětí nezodpovězenými otázkami a náznaky romantiky jsou dokonalé. Toni Servillo hraje výborně a do Olivie Magnani jsem se zamiloval hned v prvním záběru, lepší herečku do této role vybrat nemohli. Hodně silné čtyři hvězdy. ()
Velká škoda, že se italský film, který se snad jako první začal zabývat obyčejným člověkem žijícím v obyčejném světě, přepnul na luxusní svět celebrit, zločinu a přepychu. Velká nádhera, ano, ale k čemu? Příběh padesátníka začíná opět impozantně (tak jak má Sorrentino ve zvyku); meditací o tom, jak je pro samotáře důležitá fantazie. Ta se ale rozplyne do dvou křivolakých příběhů, o mafiánské kolaboraci a nenaplněné lásce, které se nesejdou, ale také proč by měly... Z aktivní fantazie zůstávají jen heroinové noční můry insomniaka. Tím ovšem nechci upírat fantazii režisérovi, scénáristovi ani hudebnímu skladateli. ()
Pěkná artovka. Z pěkně nudného děje se náhle stane drama, kde zjistíme, že celou dobu šlo vlastně o život, právě v okamžiku setkání s láskou. ()
ocenenia : MFF Cannes 2004 - Nominácia na 1. cenu ()
hodně zvláštní film, u kterého jsem na rozpacích při jeho hodnocení. Je u něj vidět snaha o modernistickou stylizaci s pomalejším příběhem. Ze začátku jsem chtěl dát 4*, ale když se mi po pár týdnech od vidění téměř vykouřil příběh z hlavy, tak se přikláním je k lepším 3 hvězdičkám. [ PŘÍBĚH: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Krasny dokaz toho, ze sucasna talianska kinematografia uz nema co ponuknut a je plne valcovana Hollywoodom. Prazdny pribeh, lacne kulisy, a kopa nudy. Nic viac nez prazdna talianska sucharina a len taky povrchny vyvar bez umeleckej hodnoty. 20 % ()
Všechny italské filmy lze rozdělit na čtyři druhy: 1. klasické, jež jsou jako velké romány, 2. komedijní, jež jsou jako tržiště a cirkus, 3. surrealistické, jež jsou jako vykonstruované obrazy Picassa, nikoliv jako snivé obrazy Dalího, 4. spaghetti westerny, jež jsou jako špagety. Tento film je prvního druhu, ačkoliv se tváří jako třetí druh. Navíc má zavádějící název, protože to, co ukazuje, není následkem lásky, ale následkem dvou rozhodnutí. Prvním rozhodnutím hrdiny příběhu byla volba pro koho pracovat. Druhým rozhodnutím bylo konečně se přestat bát smrti, které přichází při pohledu na pohřební spřežení, kdy si padesátiletý Titta Di Girolamo uvědomuje, že je již dávno mrtvý. Celý příběh je následkem těchto rozhodnutí. ()
Hlavní hrdina jde na kobereček k šéfovi, dlouhý, nepřerušovaný záběr (žádná samoúčelnost jako v Gravitaci), slušná hudba. Nádhera. ()
Uzavřený, na život rezignující intelektuál žijící ve stísněnosti pokoje jednoho švýcarského hotelu. A krásná, mladá barmanka. Nikdy jí neodpoví na pozdrav. Rafinované spojení psychologického dramatu o životní prázdnotě a stereotypu, do něhož vstoupí láska, a mafiánského motivu činí z prvního významnějšího snímku režiséra Sorrentina výtečnou podívanou. A ta kamera! /Scala 5. 8. 2014 ()
Možno keby sa film nehrá na tak vážny a dramatický, možno s viac zaujímavým hlavným hercom by som z kinosály neodchádzala, ako z priemerného filmu. Áno, hudba bola zaujímavá, už po prvej scéne ma zaujala, ale mať dobrú hudbu nie je výhra, ani celá pointa filmu nebola nič moc. ()
Co stane se, když cigaretovou stěnu osamělosti protne svým pohledem tajemná dívka? Kde vzít dostatek odvahy přestat se dívat do zrcadel a vstoupit přímo zpět do života? I když víte, že ta cesta vede jen do náruči smrti - toho nejkrutějšího následku divoké lásky. Možná přeháním, a možná, že ti co si myslí, že přeháním, nikdy opravdu nemilovali. Kdo ví. Odpověď může být třeba ve vzpomínce na nejlepšího přítele se kterým sdílíte již dvacet let osamění, ale oba díky tomu druhému víte, že nejste sami. A nebo taky v kontejneru s betonem. :) Noir nikdy nespí... ()
Wow. Naprosto nečekané překvapení. Zatím nemám slov. Dojem z filmu mi ještě dobíhá a to se mi zatím stalo jen u jednoho filmu (Dvoji život veroniky). Zatím dávám do top deset a až dojem doběhne a uleží se, tak ho snad nějak lépe popíšu. Zatím jen stručně: velmi osobní a famozní po všech stránkách. A chci ten soundtrack! Jo, jsem z toho filmu úplně nadšnej, to už jsem říkal? ()
Druhý vhled do tvorby Paola Sorrentina a opět naprosto úchvatný filmový zážitek. ()
...ve středu dění, v ústraní velké nádhery. Nej(obe)hranější tóny utlumily, degradovaly, umrtvily bytí. Podivný host, člověk ve výslužbě, apatický pozorovatel v koloběhu recitující nudy. Všichni mi brání ve výhledu, jen ta božská dívka mě může vytáhnout z/do pekla...Nesnesu to stále se opakující ranní probouzení, setrvávání v hotelu, strojové přepočítávání milionů, chrastění mafiánského mamonu. Chce to kuráž poker facu, bez jediného podezřelého výrazu. Už dál nebudu příkazy plnit. Zábrany spadly. Padá kámen po kameni. Ale snad si nemyslel, že mu projde tak odvážný čin podfuku. Trpká porážka revolty. Poslední odpočítávání před spuštěním. Už ztrácí se, propadá do tekuté hmoty. Z podstaty, člověk-nikdo v betonu zalitý. ()
Začátek vypadal slibně, resp. charakterizace ostatních v mysli nudícího se mrzouta při sezení v hotelovym baru, nebo retrospektiva při loupeži kufru v závěru, ale to je asi tak to jediný zajímavý co na filmu vyzdvihnout. Příjezd bratra, skrytá přízeň servírky, dokola se opakující a zpočátku nejasný cyklus kufrů a ručního přepočítávání peněz, mafie, obírání se při karetní hře, nebo důvod pobytu, vše je pojato příliš zdlouhavě, únavně a i když zde příběh je, přesto jakoby snad neměl ani žádnou poutající duchaplnost. 30% ()
Odzbrojujúca dokonalosť filmovej formy tohoto diela, v ktorom je vyslovene perfektná každá jedna zložka filmovej práce, mi bráni analyzovať tento film hlbšie psychologicky. Nabudúce. ()