Smrtihlav

Nadčasový snímek, kterým se dost možná nechala volně inspirovat taková hollywoodská jména jako duo Wachowských či Christopher Nolan (a také tvůrci seriálové Hry o trůny, když vymýšleli úvodní titulky, víme?)... Konečně jsem jej zhlédnul, a jo, až na otřesný "televizní" závěr je to vážně perfektní sci-fi. (15.08.2014)

Velice nadějné sci-fi schopné od první sekundy vtáhnout do tajemné atmosféry nočního městečka, u kterého může bystré oko spozorovat jemnou inspiraci Metropolisem, Vránou, či Blade Runnerem. Zpočátku je divák doslova "živ" poutavým prostředím, atmosférou Temného města a objevováním jeho mysteriózních záhad a zákonitostí. Ovšem jak tak stopáž ubíhá, člověk by čekal více vysvětlování, logických spojek, silnější pointu apod. Film rozhodně neobsahuje tak hutný filozofický podtext jako Matrix a nedaří se mu diváka patřičně vybídnout k zamyšlení. Je spíše jen o momentální atmosféře a pocitu z ní. A bohužel o to víc se v něm rýsuje nedostatek v podobě nedostatečně charismatického hlavního hrdiny. 7/10 (26.08.2008)

Zatraceně temným retro-prequelem k Matrixu se vydáte po svých vlastních stopách, až na dno ztracené duše. Nebo jen zapomenuté? (Bylo mi povědomé to sklepení s akvárii – jako bych tam už někdy byl.) Je to divné. Slunce se někam ztratilo. Bloudím tímhle zšeřelým městem (a filmovou databází) už mnoho týdnů, "jsem vzhůru celou věčnost, ale noc dosud neskončila." Asi bych taky potřeboval „vyladit“. A hodinky s dvacetičtyřhodinovým cifrerníkem, abych nemusel pořád řešit, jestli je právě AM či PM. Taky listuju svým deníčkem, ale jsou tam jen samé bílé listy. Ovšem tu barovou zpěvačku, Murdochovu manželku Emmu (již brzy Annu), tu si pamatuju! Kdysi dávno jsem ji totiž tajně miloval. A vzadu ve skladišti za restaurací Fat Moe jsem ji šmíroval, když vložila desku do gramofonu, při hudbě nacvičovala baletní krůčky a nakonec se z těch baletních šatů převlékala. Věděla, že ji šmíruju, ale stejně mi dovolila, abych na okamžik zahlédl její nahé tělo. Bylo nám oběma čtrnáct roků... Na tu chvíli si vzpomínám jasně a zřetelně, i po třech desítkách let. Pořád jsem to přece já! (Jsem?)        Pane Alexi Proyasi, vaše Vrána mi kdysi úplně rozklovala duši, ale teď, v Dark City, teď jste mě vážně vyladil! A kdybyste si odpustil ten finální telepatický pingpong, a film skončil po slovech doktora Schrebera: „Přijdeme na to Johne. Možná, že jednoho dne pro tebe budu pracovat“, bylo by to vyladění stoprocentní. Takhle jen za 90%. (16.10.2013)

Hledal jsem sci-fi aspoň trochu podobné Ostrovu, In Time nebo Matrixu. Smrtihlav má dobrou myšlenku, ale její zpracování bych si uměl představit divácky straktivnější. Víc akce nebo víc napětí, promakanější postavy. Kolikrát mi bylo úplně jedno, co se stane. Párkrát trochu pokulhávala logika v chování "cvakačů zubama". # [viděno: TV, 5.1] # příběh 6 | hudba 7 | humor 0 | akce 3 | napětí 3 | pustil bych si znovu 5 (31.07.2012)

Zhmotněné noční můry Alexe Proyase, kde v neproniknutelné tmě zůstává naděje v podobě krásné Jennifer. Ze Smrtihlava ční uvěřitelné a přitom dokonale typicky rozdělené charaktery charismatického hlavního hrdiny nebo Sutherlandova výtečně zahraného doktora. A ve chvíli, kdy se všechno začne brát až příliš vážně, dorazí zástup mimozemšťanů, kteří film rázně usadí zpátky do pozice příběhově lacinějšího sci-fi. Komu to ale vadí, když dokáže být tak bezelstně neodolatelné. (25.01.2006)