Deň po

Tenkrát v pozdní fázi studené války asi děsivý, bohužel teď už značně vyčpělý a plytký drama dní kolem nukleární války, z perspektivy běžných živáčků v Kansasu. A že mě tohle téma extra zajímá a přijde velefascinující, bohužel, tady ten televizní pokus ztrácí jak v laciném provedení, odbytých maskách, spoustě slabých neherců, tak vůbec spálené údernosti dopadu takové tragédie na lidstvo. OK, těch osudových 5 minut (a napětí chvil před) se povedlo, jinak ale vůbec nejsledovanější americký TV film všech dob za mě celkem slabota a zklamání. Možná mám moc vysoká očekávání. (22.08.2017)

The Day After zachytáva fiktívnu udalosť schyľovania sa k tretej svetovej vojne, dopad atómových bômb v Kansas City a niekoľkodňové následky na jej obyvateľstve. Najpôsobivejšie na tom je práve ako ľudia počúvajúc správy o hroziacom konflikte i keď diskutujú o tom a niektorý sa dokonca aj pripravujú na najhoršie, každý v kútiku duše dúfa že sa nenájde šialenec ktorý by dokázal takéto niečo rozpútať. V momente vyletujúcich jadrových bômb z neďalekej základne je však už hrozba neodvratná, pretože každému je jasné že na odpoveď nebudú čakať dlho. Nastáva chaos, rýchlo sa rabujú zásoby, bomby však dopadajú. Prvá vo vzduchu a všetko prestáva fungovať. Autá stoja, elektrina nefunguje, hodiny prestali tykať a tak sa zdá že čas sa zastavil. Nasleduje jadrový výbuch, tí ktorý to vidia už nikdy nič neuvidia, tlaková vlna ničí všetko, podtlak to dokončí. Jadrový spad vyzerá krásne ale jeho účinky na nechránených ľudí sú devastujúce. Vypadávajú vlasy, zuby, objavujú sa kožné popáleniny až nakoniec prichádza smrť. Vo svete plnom mŕtvol ľudí i zvierat, rádioaktívnych potravín a ornej pôdy sa ľudstvo musí pripraviť na vybudovanie novej civilizácie... TV film s ukážkovým spracovaním. (10.05.2008)

Trochu více filmovější předchůdce britských Threads. Nejlepší je samozřejmě eskalované napětí ve středu filmu ohledně vyhrocujícího se konfliktu přes vypuštění raket na Sověty, až po výbuch těch sovětských na území USA. Události po výbuchu jsou hrůzu nahánějící, ale Threads je dotáhli ještě do většího časového úseku s mnohem tvrdším emocionálním dopadem. (08.07.2012)

Velmi dobře znám ty autentické záběry, které zde byly použity. Ale ve spojitosti s tím to filmem působily mnohem více děsivě a hrůzostrašně. Naskakovala mi po těle husí kůže a mrazilo mě v zádech. Už jen ten pohled na odpálené rakety byl šokující. Takhle sugestivní snímek jsem dlouho neviděla, protože všechno bylo reálné, žádná sci-fi vize nejbližší budoucnosti. Ještě druhý den po shlédnutí mi bylo na nic. (07.12.2010)

Den poté má svoje slabé, ale i silné stránky. Tou nejslabší je ten podivný naivní nadějný tón v pozadí, že časem bude zase dobře a že lidé budou žít dál. Bylo by fajn, aby už někdo konečně těm miliardám sebedestruktivních bytostí natvrdo ukázal, že až nebe ozáří tisíce sluncí, žádný den poté už nebude. Nejsilnější moment je pak vědomí, jak děsivě aktuální jsou úvodní události filmu. (18.05.2014)